enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Docela velké divadlo

František Nuska

alias Deutsches Vereinshaus – Turnhalle (1911–?), Závodní klub Binar (?–1996), Rudý dům (1945?–1952), Závodní klub Korda (1952–?), Docela velké divadlo (1996–dosud)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1911 | otevření

(zobrazit)1952 | rekonstrukce

lidé

František Nuska |hlavní architekt
Miloslav Hrouda |architekt

historie

Budova dnešního Docela velkého divadla v Litvínově (do 1947 Horní Litvínov, něm. Oberleutensdorf) byla postavena jako tělocvična a společenský sál pro Deutsches Turnverein. Německý tělocvičný spolek, založený v Horním Litvínově v roce 1868, byl jedním z mnoha podobných spolků v našich a samozřejmě německých městech. Hnutí „turnerů“, založené na cvičebním programu Friedricha Jahna, bylo podobné našemu Sokolu a stejně jako on podporovalo myšlenky národní pospolitosti a vlastenectví. Během první republiky se však u nás toto hnutí zpolitizovalo a na začátku 30. let se stalo pod vedením Konráda Henleina de facto polovojenskou organizací podporující separatistické snahy německé menšiny. Budovy stavěné turnerskými spolky, „Turnhalle“ (doslova „tělocvična“), byly obdobou našich sokoloven; vzhledem k početnější členské základně a většímu finančnímu zázemí německých stavebníků to byly budovy často velmi výstavné. Kromě sportu pochopitelně sloužily i jako víceúčelová zařízení pro společenské a kulturní účely.

Litvínovskou „Turnhalle“ navrhl v roce 1910 městský stavitel František Nuska (1846–1910), za stavebníka plány podepisoval a stavbu kontroloval továrník Wilhelm Keller. Dům se stavěl už po Nuskově smrti v roce 1911 a v témže roce byl zřejmě i dokončen. Součástí společenského domu s tělocvičnou a restaurací byla i velká zahrada za budovou a malý parčík před ní, kde až do roku 1945 stál pomník s pamětní deskou zakladatele turnerského hnutí F. Jahna. V polozapuštěném přízemí (v plánech označeno jako suterén) bylo technické zázemí a kuchyně, vzadu hudební zkušebna a u bočního průčelí spolkový lokál a modlitebna se sakristií. Do budovy se vstupovalo vchodem v krátkém předním průčelí. Většinu horních pater zabíral velký sál procházející přes dvě podlaží, se dvěma balkóny (vzadu a na boční stěně), vzadu za sálem v místech dnešního jeviště bylo místo pro orchestr, vpředu (dnešní šatna a bar) bylo jeviště, používané také jako zázemí pěveckého spolku. V bočním traktu přiléhala k sálu spolková místnost a ve druhém patře klubový lokál.

Oproti plánům se při stavbě změnil vzhled fasád, které ve finále získaly s geometričtějším dekorem výrazně modernější vzhled. Na atice rizalitů  původně stálo: „Deutsches / Vereinshaus / 1. D. T. V. [1. Deutscher Turn-Verein] / Turnhalle“ (Německý spolkový dům / 1. německý tělocvičný spolek / Tělocvična). Zbytky nápisu jsou na boční fasádě ještě špatně čitelné, jen vpředu je nahradil novější nápis „ZÁVODNÍ KLUB ROH / KORDA n. p.“

Ještě před polovinou století zřejmě stavba prošla některými dílčími úpravami. Z plánů z roku 1950 je zřejmé, že v té době už stála část podélného přístavku u zadní stěny (za dnešním jevištěm), který byl k původní budově připojen dodatečně. Snad byla tělocvična upravována na divadlo už před válkou – alespoň v divadle se traduje, že úpravu na koncertní sál a divadlo inicioval majitel litvínovské textilní továrny E. G. Pick; tuto informaci se však nepodařilo ověřit.

Velkou změnou prošel dům v roce 1952. Podle o dva roky starších plánů architekta Hroudy (snad Miloslav Hrouda, později činný v Ústí nad Labem?) proběhla v tomto roce „adaptace hostince Rudý dům na závodní klub n. p. Korda“. Náklady přestavby byly předem odhadnuty na 3 600 000 korun, práce prováděl Sdružený komunální podnik v Litvínově. Během přestavby se hlavní sál s plochou podlahou změnil na dobře vybavené divadlo s elevací a balkónem podél zadní stěny, v přízemí vznikl malý sál pro loutkové divadlo a kino se samostatným východem. Hlavní vstup do budovy se přesunul do boční fasády (ten dosavadní byl zazděn) a změny postihly i provozní a technické zázemí. Úpravám se nevyhnul ani terén v okolí divadla.

Další, zřejmě už menší adaptace proběhla v roce 1961 už pro závodní klub Benar (Bavlnářské závody Benešov nad Ploučnicí). Zřejmě málo používaný sál v přízemí přišel o elevaci a dřevěné obložení a zřejmě už tehdy sem byla umístěna restaurace, ve které ovšem úpravu z 50. let dodnes připomíná ponechané – a čas od času stále používané – malé pódium.

Závodní klub Benar (včetně okolního „Parku kultury a oddechu Benar“) se pak stal vyhledávaným kulturním zařízením, kde se v 70. letech konaly mj. taneční zábavy nebo koncerty populárních kapel. Budova byla jako Závodní klub Benar známá ještě dlouho po roce 1989, než byla celá budova na krátkou dobu dokonce úplně uzavřena. Restaurace v přízemí nese jméno Benar dodnes.

V srpnu 1996 získali budovu manželé Jana a Jurij Galinovi, kteří zde 20. prosince otevřeli Docela velké divadlo. (Název divadla odkazuje na velký pojem litvínovské kultury 60. let, Docela malé divadlo Mirka Kovaříka, které mělo zázemí v Hudební škole, pozdější Lidové škole umění, zbořené v roce 1970.) Soukromé profesionální divadlo se stálým desetičlenným souborem a s mnoha spolupracovníky i mezi pražskými herci je u nás mimo Prahu pozoruhodnou anomálií a je téměř neuvěřitelné, že se mu v Litvínově už téměř 20 let daří udržet vysoký standard představení pro děti i pro dospělé.

Docela velké divadlo provedlo v budově jen několik menších úprav. V předsálí ve druhém patře (se vstupem na balkón) byla v roce 2006 pro představení Elektry upravena komorní studiová scéna, dole u šatny u vznikl bar a klub a přímo v sále byla systémem odnímatelných praktikáblů rozšířena forbína.

 

Současný stav

Budova Docela velkého divadla stojí severně od náměstí Míru a zbytku historického centra, ke kterému se obrací kratším, původně vstupním průčelím. Delší boční (západní) průčelí, otočené do ulice Rooseveltova (dříve Schillerstrasse), je kvůli sklonu terénu v zadní části zapuštěné do svahu. Při pohledu z boku, z Rooseveltovy ulice, odráží členění budovy její vnitřní uspořádání. Po stranách nižší střední části, se zazděnými vysokými okny hlavního sálu, jsou dva vyšší rizality – ten blíže městu s předsálím s šatnou a barem, ten vzadu s jevištěm a jeho zázemím. Původní symetrii průčelí narušil jen novější nízký přístavek za jevištěm. Při pohledu zepředu, od města, je vyšší část o šířce sálu oddělena od nižšího bočního traktu se schodištěm a zázemím. Fasády mají střídmé geometrické členění. Kratší přední fasáda má tři okenní osy na vyšším rizalitu, čtyři menší na bočním traktu. Na boční straně rizalitu jsou tři řady menších oken v patrech (některá jsou zazděná) a jedno velké v přízemí. Pětice oken do sálu ve středním traktu je zazděná, rizalit jevištní věže je úplně bez oken. Oba rizality ukončují atiky se zvýrazněnými nárožími. Boční trakt otočený do parku má v nezdobené fasádě kromě oken i vrata pro zásobování a dveře na balkón v patře, zadní technický trakt má fasády bez členění. Na straně do parku navazuje na budovu nízká zídka, za kterou se skrývá skladiště, zapuštěné podél delší strany pod terén a pod nájezdovou rampu, vedoucí od zadní části domu.

Hlavní vstup do budovy je od přestavby v roce 1952 umístěn v boční fasádě. Přes rozměrný vestibul dojdeme k trojramennému schodišti do patra. Nahoře se vstupuje vlevo do šatny a baru, vpravo do provozních prostor podél sálu (v plánu z roku 1952 je zde zkušebna, kterou bylo možné využít i jako výstavní síň).

Podél předního průčelí je v patře velká místnost se šatnou a barem. Do hlavního sálu se vstupuje dvojicí dveří, umístěných nad krátkými schodišti po stranách šatny. Za šatnou, zapuštěnou pod balkón, je ze strany sálu ještě kabina osvětlovačů a zvukařů. Obdélné hlediště má hlediště s elevací s řadami sedadel bez střední uličky. Třetí vstup vede do hlediště vpravo vpředu, z divákům nepřístupného zázemí. Kapacita sálu je 360 míst.

Sál se zachoval bez větších změn v dobově charakteristické podobě, jakou mu vtiskla přestavba v roce 1952. Boční stěny lemují aerodynamicky tvarované štukové rámy, podél jejichž spodní části je na obou stranách umístěna řada světel. Ve stropě jsou dva větrací otvory. Před jednoduše profilovaným jevištním portálem je nová forbína, po stranách s krátkými schodišti z hlediště. Jeviště bez propadel je vybaveno standardními tahy a osvětlením.

Ve druhém patře divadla se přes menší komorní scénu v přední části (nad šatnou a barem) vstupuje po krátkém schodišti na balkón. Veškeré zázemí (včetně např. půjčovny kostýmů) je umístěno v bočním traktu a v přístavku za jevištěm.

 

Prameny a literatura:

-   Městský úřad Litvínov, archiv stavebního úřadu, spis domu čp. 279

-   stránky o historii Litvínova a okolí: http://litvinov.sator.eu

 

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínustři=