enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Zámecké divadlo Žleby

František Schmoranz

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1754 | Barokní úpravy

Divadlo je umístěno v patře hospodářské budovy, která byla postavena v době jeho barokních úprav – za Jana Adama z Auerspergu, po roce 1754.


(zobrazit)1868 | přestavba

Dnešní podobu získal zámek až za hraběte Vincence Karla z Auerspergu (1812–1867) v letech 1849–1868. Velkolepou přestavbu barokního zámku na romantické sídlo ve stylu anglické gotiky řídil chrudimský architekt František Schmoranz (1814–1902) ve spolupráci s auersperským dvorním architektem Benediktem Škvorem.


(zobrazit)60. léta 19. století | rekonstrukce
Je možné jen předpokládat, že divadelní sál byl stavebně upraven už v 60. letech 19. století – pravděpodobně včetně malířské výzdoby hlediště a snad i včetně starší, nedochované verze jevištní konstrukce a dekorací. Dnešní vybavení divadla je ovšem z větší části výsledkem mladších úprav, dokončených nejdříve v 1. desetiletí 20. století.
(zobrazit)2003 | rekonstrukce
Divadlo prošlo v roce 2003 kompletním restaurováním, během kterého byl také vybudován nový depozitář dekorací. Divadlo je od roku 2004 přístupné veřejnosti k prohlídkám. Pro divadelní provoz není využíváno.

lidé

(zobrazit)František Schmoranz |hlavní architekt

Patřil k představitelům neogotiky, v níž vytvořil některé novostavby, například hrobku rodiny Karla Chotka ve Valtířově u Ústí nad Labem, především se však výrazně podílel na řadě puristických rekonstrukcí. Neogoticky přestavěl zámek Žleby, postavil též řadu budov v Chrudimi. Restauroval zde kostel Nanebevzetí Panny Marie.

In:

http://wapedia.mobi/cs/František_Schmoranz_starší

Více divadel

(zobrazit)Benedikt Škvor |architekt

Architekt a stavitel. V letech 1864-68 se podílel na výstavbě zámku ve Žlebech (Kutná Hora), kde navrhoval novogotickou Velikou věž a druhou bránu.

In: Vlček, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách. Praha 2004, str. 664


Alois Vraný |malíř
(zobrazit)Robert Holzer |malíř

Malíř dekorací a krajinář. V letech 1875–80 byl zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekoračních malířů Brioschiho, Burghardta a Kautského a  navštěvoval při tom akademii. Poté odešel do Paříže, přijal místo dekoračního malíře divadla na Vídeňce, odkud byl r. 1883 povolán do Prahy do ND, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.  Pro ND zhotovil řadu dekorací, jež vynikaly svěžestí koloritu. Na konci života se věnoval malbě krajin: ,,Ze seče u Prostějova´´, ,,Studie buků´´. Jeho dekorace jsou pozdně romantické. Na scéně se snažil ukazovat českou krajinu a venkov a kombinoval starší dekorace s novými kulisami s prvky z dané lokality. Pro čáslavské ochotníky namaloval dekoraci ke hře Cornelius Voss (7. dubna 1889), ke hře Dora (20. dubna 1890), Její pastorkyni do druhého jednání - tzv. ,,selskou vesnici´´ a pro hru Ženichové (28. září 1895) kulisu ,,hrad´´.

 

In:  Tvrdíková, Lada: Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita,  Brno 2007

Více divadel

Karel Dušek |malíř

historie

Divadlo na zámku Žleby je umístěno v patře hospodářské budovy, která byla postavena v době jeho barokních úprav – za Jana Adama z Auerspergu, po roce 1754. Měla být jedním křídlem plánovaného, ale nedokončeného čestného dvora obráceného k městu. V přízemí křídla byly stáje, v patře kanceláře a byty. Dnešní podobu získal zámek až za knížete Vincence Karla z Auerspergu (1812–1867) v letech 1849–1868. Velkolepou přestavbu barokního zámku na romantické sídlo ve stylu anglické gotiky řídil chrudimský architekt František Schmoranz (1814–1902) ve spolupráci s auersperským dvorním architektem Benediktem Škvorem a byly při ní využity především předlohy z knih Johna Nashe o anglických šlechtických sídlech.

Pravděpodobně v závěru těchto úprav bylo v prvním patře zbudováno i komorní domácí divadlo. Přesnou dobu jeho vzniku však neznáme; dnešní vybavení divadla pochází z velké části až ze začátku 20. století. Část dekorací je datována do roku 1907; ze stejné doby je také dochované elektrické osvětlení (žlebský zámek byl vybaven elektřinou jako jeden z prvních u nás).

Po roce 1861 bylo celé hospodářské křídlo včetně přízemí upravováno na byty, přičemž dva pokoje v patře byly sloučeny v jeden – téměř jistě šlo o prostor dnešního divadla. Není jisté, že byl tento prostor hned po této úpravě i vybaven. Už z roku 1865 je plán na zvětšení divadla, podepsaný Františkem Schmoranzem. Tento rok je možné považovat za vznik dnešního divadla – pravděpodobně včetně malířské výzdoby hlediště a snad i včetně starší, nedochované verze jevištní konstrukce a dekorací. Dnešní vybavení divadla je ovšem z větší části výsledkem mladších úprav, dokončených nejdříve v 1. desetiletí 20. století.

Toto divadlo mělo v zámku už v 18. století svého předchůdce; ještě v inventáři zámku z let 1859–1870 byly divadlostará šatna uvedeny v přízemí hlavní zámecké budovy. Dokladem staršího divadelního života je dochovaný soubor divadelních kostýmů, z nichž nejstarší pocházejí už z poloviny 18. století.

Stavba dnešního divadla v patře hospodářského křídla si vyžádala značné úpravy starších prostor. K jeho vybudování byly využity dvě starší místnosti, spojené vybouráním příčky, spolu s částí chodby, která probíhala patrem po celé délce traktu. Jak dobře dokládá Schmoranzův plán, chodba byla v místech nově vzniklého sálu přeložena do přistavěné prostory, vysazené mimo dosavadní budovu na krakorce. Strop místnosti byl zvednut do prostoru krovů, takže horní části bočních stěn divadla jsou zkosené. V divadle bylo vybudováno jednoduché jeviště s trámovou konstrukcí pro umístění a uchycení dekorací, jevištní portál s malovanou výzdobou a jednoduchá galerie v hledišti.

Obdélný sál o rozměrech cca 10,5 x 8,5 m má plochý strop, na delších stranách zkosený v důsledku zvednutí stropu do krovu. Jeviště má hloubku 4,5 m, a hrací plochu zhruba o šířce 4,5 a hloubce 3,5 m. Jevištní portál je 5,3 m široký a 3,5 m vysoký.

Hlediště divadla je přístupné jednokřídlými dveřmi v zadní stěně a dvěma dvoukřídlými dvojitými z boční strany. U zadní stěny je na dřevěných sloupcích vztyčena galerie, na kterou se vstupuje samostatnými dveřmi z chodby před divadlem. Okna jsou vybavena okenicemi.

V hledišti jsou zachovány jednoduché lavice pro cca 40 osob; s galerií mohlo divadlo pojmout asi 50–60 diváků. K přední hraně jeviště se přistavovaly přenosné schůdky.

Stěny a strop hlediště zdobí dekorativní nástěnná malba, jejíž sokl, napodobující dřevěný obklad, pokračuje i na přední hraně jeviště. Hlediště osvětluje lustr zavěšený ve středu stropu.

Jeviště, vysoké cca 65 cm, je přístupné jednokřídlými dveřmi z chodby u divadla, dvoje další jednokřídlé dveře vedou ze zadní části jeviště do místnosti za divadlem.

Jednoduchá trámová konstrukce portálu je potažená malovaným plátnem: na stranách je na modrém pozadí namalována dvojice kanelovaných sloupů a na překladu portálu erby Auerspergů a Colloredů (což ukazuje na kněžnu Vilemínu – a tedy na vznik výzdoby kdykoli mezi stavební úpravou divadla a datem kněžniny smrti, 1898). V levé části portálu jsou vsazeny dveře, spojující hlediště s jevištěm.

Osvětlovací rampu u přední hrany jeviště tvoří dvě prkna s lampičkami osazená na jednoduchých konzolách. Dvě trojice lampiček jsou rozmístěny na krajních částech rampy; střední část je prázdná. Kryt rampy tvoří tři samostatné dřevěné rámy potažené plátnem.

Velmi jednoduché zařízení jeviště je rustikální variantou tzv. anglického systému výměny kulis (English system, Groove system). Tento systém nevyužíval k výměně dekorací zařízení pod jevištěm, ale boční kulisy byly umístěny v drážkách nebo kolejničkách na podlaze jeviště a upevněny ve stejných kolejničkách pod stropem. Kulisy se pak vyměňovaly ručně, bez složitějšího mechanismu. To dovolovalo stavět kulisy ne kolmo na osu jeviště, ale šikmo do hloubky hlediště – jako je tomu právě ve Žlebech). Použití anglického systému, byť na nejvyšší možnou míru zjednodušeného, je ve Žlebech možné vysvětlit zejména malými rozměry divadla, které takové řešení podporují. Výrazná orientace stavebníka, knížete Auersperka, na anglickou kulturu v tom nejspíš nehrála důležitou roli – podobná jevištní technika divadel na zámcích Kozel (1830) a Mnichovo Hradiště (1833) dokazuje, že tento systém nebyl v našem prostředí neznámý ani neobvyklý.

Jeviště žlebského divadla bylo opatřeno čtyřmi páry bočních kulis a jedním párem stabilních bočnic s malbou draperie bezprostředně za portálem. Vždy dvě boční kulisy (pro jednu výměnu) byly umístěny ne ve dvou samostatných drážkách oddělených lištou, ale společně v jedné drážce mezi dvěma lištami.

Opona se pomocí provazu navíjela na dřevěný válec, zavěšený za překladem portálu, prospekty se rovněž pomocí provazů navíjely na zátěžovou tyč. Atypicky byl používán dvoudílný závěs se skálou, který je zavěšený na způsob záclony na kroužcích na železné tyči mezi sufitami (zhruba uprostřed jeviště); zatahoval se ručně od stran do středu jeviště. Do prospektů se vsazovaly dvoukřídlé dveře; jednokřídlé dveře se umísťovaly mezi bočními kulisami.

Podobný systém, rovněž jednoduchý, ve srovnání se žlebským divadlem však v mnohem profesionálnějším provedení, u nás najdeme v už zmíněném zámeckém divadle Valdštejnů-Vartemberků v Mnichově Hradišti nebo v jednodušší podobě v rovněž valdštejnském divadle na Kozlu (1830).

Všechny konstrukce na jevišti divadla jsou provedeny velmi rustikálně, bez jakýchkoli náročnějších řemeslných detailů. Řešení výměny kulis je maximálně zjednodušené a odpovídá pozdní době vzniku divadla i jeho ryze soukromému charakteru.

V konstrukci jeviště i ve výzdobě se nachází řada druhotně použitých prvků. Zejména jde o plátno s malbou na překladu jevištního portálu, kde je pod dnešní malbou skryta starší, podobná barevná vrstva (snad šlo o starší podobu portálu, možná ze staršího divadla v zámku). Několik vrstev malby bylo také zjištěno na velké části dekorací; druhotně jsou použita prkna osvětlovací rampy i nápovědní budka, tvarovaná jinak než otvor pro ni v podlaze jeviště.

Osvětlení divadla je elektrické, z doby elektrifikace celého zámku na začátku 20. století. V divadle se nedochovaly žádné stopy staršího osvětlovacího systému. I proto je pravděpodobné, že divadlo sice vzniklo už v 60. letech 19. století, ale definitivní podobu získalo až v době, kdy byla do zámku zavedena elektřina – tedy na začátku 20. století. V hledišti i na jevišti je zachované povrchové elektrické vedení, lustr v hledišti, svítilny na osvětlovací rampě a na prknech mezi kulisami a v zákulisí rozvodná skříňka s unikátním reostatem k regulaci intenzity osvětlení. Samostatné vypínače ovládaly světla na rampě a mezi kulisami.

V divadle se zachovala část původních jevištních dekorací. Z torzálně zachovaného souboru je dnes možné sestavit jen čtyři kompletní scény, ke zbylým prospektům chybí boční kulisy.

Velkou část souboru namaloval Alois Vraný (1851–1907), který už od 70. let 19. století působil jako příležitostný malíř dekorací pro Dusíkovo divadlo v Čáslavi; Vraný se na dvou kulisách podepsal a v jednom případě připojil i dataci 1907 (možná 1902?). Dekorace, které není možné připsat Vranému, jsou jednak starší – ty pravděpodobně pocházejí ze staršího divadla v zámku –, jednak byly jistě doplňovány v průběhu provozu pro potřeby konkrétních představení. Je možné, že některé z nich vytvořili další malíři, podílející se na dekoracích pro čáslavské jeviště (Robert Holzer, autor výprav mj. pro Národní divadlo v Praze, Josef Spudil, Karel Dušek, Vojtěch Vančura aj.).

O provozu divadla nás informuje několik pramenů. Ve speciálních památnících auersperské rodiny jsou vlepeny divadelní programy z různých let mezi 1845 a 1908. Divadelní život zachycují také fotografie z přelomu 19. a 20. století. Představení se často konala při významných událostech – Nový rok, narozeniny, jmeniny apod. Nejčastěji hráli děti a vnoučata knížete Vincence Karla a další příbuzní, do některých rolí byli ovšem obsazováni i vychovatelé či rodinný lékař. V některých dnech byly sehrány i tři hry, do kterých byly obsazeny jednotlivé generace. Menší produkce se kromě divadla odehrávaly i v Modrém salóně; kromě Žlebů pak Auerspergové provozovali divadlo i na dalších svých panstvích – Slatiňany, Karlslust či Zelená Hora. Na repertoáru bývaly běžné konverzační komedie a převzaté divadelní texty si Auerspergové si často upravovali.

Z dokumentů i vzhledem k rozměrům a celkovému charakteru divadla je zřejmé, že sloužilo výhradně rodinným zábavám, bez velkých nároků na výpravu a bez větších uměleckých ambicí.

Divadlo prošlo v roce 2003 kompletním restaurováním, během kterého byl také vybudován nový depozitář dekorací, a od roku 2004 je přístupné veřejnosti k prohlídkám; v přilehlých místnostech jsou vystaveny části bohatého divadelního vybavení i historické fotografie. Pro divadelní provoz není využíváno.

 

Prameny a literatura:

– Státní zámek Žleby, plán zvětšení zámeckého divadla z r. 1865 (Plan zur erweiterung des Theaters in Žleb, František Schmoranz) (ZL 9565)

– Státní zámek Žleby, divadelní památníky a fotografie z auerspergských divadelních představení

 

– Olga Novosadová – Milada Vilímková – Marie Heroutová, Státní zámek Žleby: Stavebně-historický průzkum, nepublikovaný strojopis, Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, Praha 1979

– Hana Bělinová – Jiří Bláha – Magdalena Slavíková, Restaurování divadelních dekorací na zámku Žleby, nepublikovaná restaurátorská zpráva, Praha 2003

– Lada Tvrdíková, Divadelní život v Čáslavi v letech 1869–1923, bakalářská práce, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, Brno 2007

– Jiří Bláha, Evidence divadelních dekorací na zámcích Mnichovo Hradiště a Žleby. In Alena Černá (ed.), Sborník výzkumných prací, Praha 2009, s. 23–30

– Antonín Bartušek, Zámecká a školní divadla v českých zemích (ed. Jiří Bláha), České Budějovice 2010, s. 263–264

– Milan Strotzer (ed.), Malované opony divadel českých zemí II, Praha 2017, s. 254–255

 

Tágy: Zámecké divadlo, Rakouské císařství

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínusdva=