enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Železný Brod

Jan Zeyer

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1890 | stavba

Městské divadlo se nachází v prvním patře radniční budovy, která vyrostla na místě staré radnice v roce 1890. Navrhl ji pravděpodobně pražský architekt Jan Zeyer a sál s jevištěm byl vybudován zřejmě v roce 1892.


(zobrazit)1909 | rekonstrukce

Symetrii radničního průčelí porušila v roce 1909 přístavba nároží a bočního traktu do Husovy ulice.


(zobrazit)30. léta 20. století | rekonstrukce

Staré jeviště přestalo časem vyhovovat stoupajícím nárokům a v letech 1935–1936 proto ochotníci přistoupili k náročné přestavbě divadla. Místní stavitel Ludvík Kousal provedl podle vlastních plánů především rozšíření a modernizaci jeviště.


(zobrazit)1967 | rekonstrukce

V roce 1967 se opravovalo hlavně hlediště. V roce 1968 práce pokračovaly rekonstrukcí topení.


(zobrazit)80. léta 20. století | rekonstrukce

V roce 1985 se měnily podlahy a opravovala elektroinstalace a osvětlení. Další rekonstrukce elektroinstalací proběhla v roce 1989.  


(zobrazit)2000 | rekonstrukce

Poslední větší úpravy se odehrály v letech 1999–2000. Modernizována byla jevištní technika. Podle plánů Bohumila Lhoty se upravovalo předsálí.


lidé

historie

Městské divadlo se nachází v prvním patře radniční budovy na náměstí 3. května. Sál je umístěn ve dvorním traktu, položeném kolmo k průčelí radnice a téměř skrytém mezi okolní zástavbou.

 

Nejstarší zprávy o divadle v Železném Brodě se vztahují k pašijovým hrám a studentským představením. V roce 1860 vzniklo Sdružení divadelních ochotníků, pojmenované v roce 1883 Tyl – soubor je aktivní dodnes a nedávno oslavil 150 let své existence. Ochotníci hráli nejprve v sále ve staré dřevěné radnici, později také v hostinci U mostu nebo ve školách. Konkurenční ochotnický spolek Sokola, Besední divadlo, hrál v sedmdesátých letech 19. století v hostinci U Jizery.

Dnešní radniční budova vyrostla na místě staré radnice v roce 1890 – ačkoli se v literatuře objevuje i údaj o roce 1895. Navrhl ji pravděpodobně pražský architekt Jan Zeyer (1847–1903; podle Javorina byl autorem místní stavitel Jaroslav Fišer – snad stavěl podle Zeyerových plánů?) a sál s jevištěm byl vybudován zřejmě v roce 1892. Symetrii radničního průčelí porušila v roce 1909 přístavba nároží a bočního traktu do Husovy ulice.

V roce 1902 se údajně přistavovalo nebo upravovalo přísálí (foyer). Při pohledu do neobvyklého zadního hlediště divadla, zasunutého asymetricky pod balkón, je možné předpokládat, že původní foyer a  vstup do hlediště byl umístěn zde – prostor dnešního foyeru tedy mohl vzniknout teprve dodatečně v tomto roce.

V roce 1923 dostalo divadlo pozoruhodnou oponu. Namalovali ji Vlastimil Rada (1895–1962), který v Železném Brodě v první polovině 20. let působil, a Václav Rabas (1885–1954). Opona zachycuje pasačku koz v pojizerské krajině, v úzkém pásu u spodního okraje žánrové výjevy a městský znak.

Staré jeviště přestalo časem vyhovovat stoupajícím nárokům a v letech 1935–1936 proto ochotníci přistoupili k náročné přestavbě divadla. Místní stavitel Ludvík Kousal provedl podle vlastních plánů především rozšíření a modernizaci jeviště, které získalo kvalitní vybavení včetně prostorného orchestřiště, propadla a sedmimetrové točny. Šatny herců byly umístěny v mezipatře pod zadní částí jeviště. Je možné předpokládat, že v původní podobě bylo jeviště stejně široké a vysoké jako hlediště divadla a zároveň kratší než dnes; jeho prohloubení, rozšíření do stran a provazištní věž jsou nejspíš výsledkem úprav ze třicátých let.

Stav po této přestavbě zachycují plány, pořízené pro povinnou poválečnou kolaudaci divadla v roce 1948. Drobné připomínky ke kolaudaci se tehdy týkaly pouze protipožárních opatření a nouzového osvětlení. Na plánech ještě není zakreslena technická kabina vestavěná do zadního hlediště, která tedy musela vzniknout později.

Další, zřejmě jen malá rekonstrukce jeviště proběhla v roce 1956. V roce 1967 se opravovalo hlavně hlediště: dosud vodorovná podlaha byla od poloviny upravena stoupáním a divadlo dostalo nová sedadla. Vyměněn byl průvlak nesoucí balkón; současně plánované rozšíření asymetrického zadního hlediště na úkor jedné z kanceláří stavebního úřadu nebylo nakonec provedeno, protože zdí, kterou by bylo nutné vybourat, procházel používaný komín. V roce 1968 práce pokračovaly rekonstrukcí topení.

Od roku 1980 má divadlo novou oponu, kterou používá dodnes. Železnobrodský malíř Miroslav Hracha (* 1934) na ní do půvabné koláže sestavil pamětihodnosti města a okolí. Stará opona z roku 1925 dnes visí v Městské galerii Vlastimila Rady v přízemí radniční budovy.

V roce 1985 se měnily podlahy a opravovala elektroinstalace a osvětlení. Další rekonstrukce elektroinstalací proběhla v roce 1989.

Poslední větší úpravy se odehrály v letech 1999–2000. Modernizována byla jevištní technika. V hledišti byl opět vyměněn průvlak pod balkónem, navržený nově tak, aby mohly být odstraněny sloupy, které jej dosud podpíraly a bránily ve výhledu ze zadního hlediště. Podle plánů Bohumila Lhoty se upravovalo předsálí se šatnami a ve zrušeném orchestřišti pod jevištěm vznikl divadelní bar. Zatím poslední stavební změnou byl nový výtah, procházející předsálím, který umožnil bezbariérový přístup do radnice a tedy i do hlediště divadla.

Současný stav

Železnobrodská radnice, jíž je divadlo součástí, stojí na východní straně náměstí 3. května. Dvoupatrová neorenesanční budova o sedmi okenních osách má bosované přízemí; jeho střední osu s hlavním vstupem zvýrazňují předsazené bosované pilíře, nesoucí mělký balkón v prvním patře. V patrech zdůrazňuje střední osu také mírně předstupující rizalit, na který nasedá patrová věž s hodinami, zdvojeným oknem a vysokou jehlancovou střechou. Fasádu v patrech člení vysoký pilastrový řád a obdélná okna a ukončuje ji vlys s římsou. K symetrickému neorenesančnímu průčelí na levé straně přiléhá pozdější přístavba bočního bloku se zaobleným nárožím a odlišným zdobením.

Divadelní trakt se ve dvoře kolmo napojuje na zadní část hlavní radniční budovy. Je skrytý v okolní zástavbě, kterou převyšuje pouze provazištní věž. Viditelné horní části fasád jsou nečleněné, bílé. Nad hledištěm je nízká sedlová, nad provazištěm jen mírně skloněná pultová střecha.

Hlavní vchod do radniční budovy je zároveň vstupem do divadla. Dvojramenné schodiště vlevo na konci chodby vede do prvního patra, odkud se nalevo – za dveřmi výtahu – vstupuje do předsálí se šatnami.

Z moderně upraveného foyeru vedou troje dvoukřídlé dveře do hlediště. Malé dvojramenné schodiště v zadní části foyeru vlevo klesá k toaletám, do šaten herců a k divadelnímu klubu pod jevištěm, vpravo stoupá na malou podestu před dalšími toaletami a dveřmi na jeviště.

Obdélný divadelní sál prostupuje dvě patra budovy. Při půdorysu 13,1 × 9,4 m je vysoký 7,8 m, menší zadní hlediště má rozměry 7,4 × 8,2 × 4 m. Do zadního hlediště, za kterým se nachází ještě technická kabina přístupná dvěma dveřmi po stranách, vedou samostatné dveře z haly u hlavního schodiště.

Hlediště zdobí štukový neorenesanční dekor. Boční stěny sálu obíhá v polovině výšky římsa, navazující na parapet balkónu, a vertikálně je člení pilastry, nasedající na vysoký sokl, a dvojice vysokých oken s půlkruhovými záklenky. Strop sálu se středním lustrem dělí dekorativní pravoúhlé rámy s kruhovými terči uprostřed. Kromě lustru sál osvětlují i nástěnná svítidla.

Parapet balkónu podél zadní stěny sálu má výrazně vystupující střední část. Pravoúhlý otvor vlevo v nezdobené stěně pod balkónem spojuje sál s menším zadním hledištěm. Na třech oddílech balkónového parapetu jsou tři štukové dvojice troubících putti – na stranách nesou lyry, uprostřed městský znak. Dva sloupy nad balkónem, původně snad navazující na sloupy pod ním, zdobí štukové karyatidy. Balkón je samostatně přístupný z druhého patra. Má tři řady sedadel a čtyři další sedadla v „lóži“ v předstupující střední části. Sál má kapacitu255 míst v přízemí a 49 na balkóně.

Jevištní portál o rozměrech 3,6 × 6,5 m lemují pilastry, podpírající překlad s dvojicemi putti a girlandami v metopách. Vlys ukončuje římsa, na kterou dosedá městský znak v kartuši. Po obou stranách proscénia, jehož hrana je před zrušeným orchestřištěm lehce vypouklá, jsou schody na jeviště.

Jeviště na půdorysu 13,9 × 10,7 m je vysoké 10 m. Má standardní vybavení modernizované v roce 2000; v podlaze je stále znatelná zrušená točna z roku 1936.

Vlevo za portálem vedou na jeviště dveře z foyeru, vlevo vzadu další dveře do skladu rekvizit a dekorací. Schodiště v půlválcovém přístavku uprostřed zadní stěny spojuje jeviště se šatnami pod ním.

Kromě městského divadla v radniční budově hrají železnobrodští ochotníci tradičně také v přírodním divadle východně od centra města.

Prameny a literatura:

–  Městský úřad Železný Brod, archiv Stavebního úřadu, spis domu čp. 1 (radnice – divadlo)

–  Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých zemích: I. Divadla, Praha 1949, s. 317–318

–  Památník divadelních ochotníků v Železném Brodě: 1860–1960, Železný Brod 1960

–  120 let divadelního souboru Tyl Železný Brod: 1860–1980, Železný Brod 1980

–  150 let divadelního souboru Tyl Železný Brod: 1860–2010, Železný Brod 2010

–  Jiří Valenta (ed.), Malované opony divadel českých zemí, Praha 2010, s. 210–211 a 252–253

 

Tágy: divadelní sál, Fin de siècle, Novorenesance, radnice, Rakousko-Uhersko

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvaplusosm=