enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Brno

alias Svobodné divadlo (1945-1949), Krajské oblastní divadlo v Brně (195O-1954), Městské a oblastní divadlo v Brně (1949-1950), Divadlo bratří Mrštíků Brno (1954-1992)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)70. léta 19. století | Přestavba budovy na divadlo
Postaven dům, kde dnes působí divadlo, kolem roku 1870 podle plánů Jindřicha Fanty .
(zobrazit)1912 | Budova adaptována na kino
Building was  converted into a cinema with film screenings taking place here up until 1953.
(zobrazit)1953 | Adaptace kina na divadlo
Adaptace kina na divadlo podle plánů architekta B. Laciny
(zobrazit)1958 | Rekonstrukce hlediště
Rekonstrukce hlediště divadla a vstupní haly podle plánu Miroslava Tomka.
(zobrazit)1995 | Celková rekonstrukce
Celková rekonstrukce ( hlediště divadla, vstupní hala, administrativní část ) proběhla mezi lety 1993 -1995. Rozsáhlá rekonstrukce budovy přišla s původním popudem k opravě úplně zastaralého vytápění. Plány na rekonstrukci byli připraveny Miroslavem Melenou a ovlivnili nejen divadelní sál, ale i vstupní halu a správní části.
(zobrazit)2003 | Dokončení výstavby hudebního divadla
Druhá scéna Městského divadla v Brně, takzvané hudební divadlo, bylo postaveno v roce 2004 podle plánu brněnských architektů Romana Macha a Josefa Kubína. Projekt byl připraven již v roce 2000 a skutečné práce začaly v listopadu 2001. Hrubá stavba byla dokončena na konci roku 2003.
(zobrazit)1.10.2004 | Slavnostní otevření hudební scény
Slavnostní otevření nové budovy se stalo 1 října 2004 představením muzikálu Vlasy podle filmového scénáře Miloše Formana
(zobrazit)2004 | ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje pro rok 2004
Novostavba Hudební scény získává ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje pro rok 2004 a čestní uznání v Soutěži o nejlepší investici roku 2004

lidé

(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

Josef Kubín |architekt
Roman Mach |architekt

historie

Městské divadlo Brno Městské divadlo Brno bylo založeno v roce 1945 jako druhá brněnská činoherní scéna. Původní název souboru zněl Svobodné divadlo, sídlo bylo zřízeno na Falkensteinerově, dnešní Gorkého ulici, v paláci Nový domov s č.p. 43-47. V roce 1947 se spolek přestěhoval do adaptovaných prostor bývalého tanečního sálu paláce DOPZ č.p. 3 (zkratka pro Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců), stojícího na Lažanského (dnes Moravském) náměstí. V současnosti je objekt využíván jako kino. O několik let později (1965) se soubor stěhoval do objektu někdejšího kina Metropol na Lidické ulici č.p. 16. Tyto prostory jsou divadlem využívány do dnešní doby.
Stávající divadelní areál tvoří několik hmotově i výškově odlišných budov, sestavených do obdélného půdorysu, mezi nimiž byl ponechán volný otevřený středový prostor – rozměrný dvůr. Městské divadlo Brno provozuje v současnosti dvě scény, činoherní, se sídlem v budově čp.16 na Lidické ulici a hudební, pro niž byl zřízen zcela nový objekt v proluce mezi středovým dvorem a třídou Kapitána Jaroše (č.p. prozatím nebylo přiděleno).
Budova, v níž sídlí činoherní scéna, byla postavena kolem roku 1870 podle plánů Heinricha Fanty, jednalo se o občanskou stavbu Obce židovské. V roce 1912 byl dům adaptován na kino, filmová představení se zde pořádala až do roku 1953, kdy objekt přešel pod správu Mahenovy činohry Státního divadla. Architekt B. Lacina vypracoval následně plány přestavby a úpravy domu tak, aby celek vyhovoval potřebám divadla. Úpravy se dotkly zejména jevištní části – vzniklo orchestřiště, točna na ruční pohon, provazištní věž, přistavila se osvětlovací horizontála, osvětlovací kabina. Naopak hlediště zůstalo zachováno v původním stavu. Pozměněno bylo až o 5 let později, společně s foyerem, na základě návrhu tehdejšího šéfa výpravy Miloše Tomka. Poměrně malý sál úzkého půdorysu opatřil Tomek balkonem i lóží. Hlediště bylo schopno pojmout až 450 diváků, což byl vzhledem k minimální elevaci a nevyhovujícímu balkonu počet poměrně vysoký. Nevhodné uspořádání se pak projevilo na viditelnosti, na akustické kvalitě (respektive nekvalitě) a v neposlední řadě také na pohodlí (nepohodlí) diváků. Negativní dopad mělo rozvržení prostoru také pro pracovníky divadla – technici neviděli ze své kabiny (při pravé straně sálu) na scénu.
V roce 1965, po přesídlení Státního divadla Brno do nově otevřeného Janáčkova divadla, získalo uvolněný dům sloučené Divadlo bratří Mrštíků s Divadlem Julia Fučíka. K rozsáhlé rekonstrukci objektu se přikročilo až v 90.letech 20.století, prvotním impulzem byla oprava již zcela nevyhovující topného systému. Plán přestavby vypracoval Miroslav Melena; dotkl se jak vlastního divadelního sálu, tak také foyeru a administrativní části. Rekonstrukce proběhla v roce 1995.
 Druhá scéna Městského divadlo Brno, tzv. hudební, byla postavena v roce 2004 podle plánů brněnských architektů Romana Macha a Josefa Kubína. Projekt byl vypracován již v roce 2000, s výstavbou se započalo v listopadu roku 2001. Hrubá stavba byla dokončena koncem roku 2003 a slavností otevření novostavby se konalo 1.října 2004 muzikálem Hair podle filmového scénáře Miloše Formana.
Původní pojmenování Svobodné divadlo nesl soubor v letech 1945-1948. Po jeho organizačním sloučení se Středomoravským divadlem v Moravské Třebové (rok 1949) získává nový název Městské a oblastní divadlo, pozměněné o rok později na Krajské oblastní divadlo v Brně. Od roku 1954 vystupovalo pod názvem Divadlo bratří Mrštíků. Poslední změna nastala v roce 1992, divadlo se přejmenovalo na Městské divadlo Brno.
 
Současný stav:
Hlavní průčelí divadelního komplexu směřuje do Lidické ulice. Spojuje se v něm čtveřice nestejně vysokých budov, vsazených do řadové uliční zástavby (s čísli popisnými 14, 16, 18 a od roku 2009 také č.p. 12). Krajní dvoupatrový objekt (č.p. 12) byl v přízemní části proražen pravoúhlými průchody, vedoucími do otevřené vnitroblokové dvorany. Fasáda domu je desetiosá. Okenní otvory prvního patra završují trojúhelníkové frontony, střední dvojici oken pak široký fronton zdvojený. Střecha je sedlová. Ze zadní, dvorní strany přisedá ke stavbě v pravém úhlu úzké ubíhající křídlo, využívané jako provozní zázemí. Navazující středový třípatrový dům prolamuje v přízemí valeně klenutý průchod, spojující Lidickou ulici s vnitřní dvoranou. První patro člení sedm okenních os a centrální, mělce předstupující balkón, druhé a třetí patro jsou osmiosá. Okna zvýrazňují jednoduché šambrány, podokenní a nadokenní římsy, v prvním patře doplněné o parapetní výplně s projmutým středním polem. Fasáda vrcholí v konzolové římse, zastřešení je sedlové.
Přisedající sedmipatrový objekt (včetně podkroví) s čp.16 je sídlem vlastní činoherní scény Městského divadla. Přízemní část se do Lidické ulice otevírá třemi rozměrnými sdruženými vchody, jež přecházejí v patře do celistvých skleněných ploch. Střední vstup kryje půlkruhová markýza, držená kovovými táhly. Průčelí druhého patra bylo plasticky formováno do čtyř mělkých výdutí, vzájemně oddělených kanelovanými pilastry. Počtu oblouků odpovídá také počet okenních otvorů. Čtyřosé členění se uplatnilo i ve zbývajících třech patrech, provázaných vysokými lisenami. Zpod oken třetího patra navíc vystupují do popředí nehluboké balkony, dekorované na parapetech do čtverců vepsanými kruhovými terči. Zastřešení objektu je sedlové.
Budova s čp.16 byla vnitřně propojena se sousedním domem, přidružujíc k sobě polovinu jeho šířky (po průchod). Vznikl tak mohutný organismus obdélného půdorysu, z nějž na zadní straně vychází podélné, úzké rameno technického zázemí. Jižní průčelí činoherní scény, otevírající se do vnitřní dvorany, bylo osazeno dvěma patry dřevených pavlačí, sloužících komunikaci. Na pavlačovou část navazuje třípatrová fasáda s nepravidelně vloženými okny a proskleným předstupujícím vestibulem v přízemím. Činoherní scéna vrcholí v hranolové provazištní věži uzavřené sedlovou střechou.
Interiéry činohry jsou přístupné trojicí hlavních vstupů z Lidické ulice. Přidružený vestibul nevelkých rozměrů byl otevřen až do výše prvního patra, prostoru dominuje mohutný středový pilíř. Stísněné rozměry vestibulu opticky zvětšuje zrcadlový obklad, vložený mezi vstupní dveře a čtvrtkruhový tubus (slouží pro prodej vstupenek). Navazující prostor nechal již architekt systémem podvěšených stropů rozdělit na přízemní a patrovou část. Vzájemnou průchodnost zajišťuje centrální schodiště, zkonstruované z matné oceli a nesené nízkým oválným pilířem, jež je zabudován v plytkém bazénku s tekoucí vodou a kameny. Do vlastního divadelního sálu se vstupuje dvojicí postranních přízemních vchodů. Hlediště získalo podobu strmě stoupajícího parteru, dosahujícího téměř výšky místnosti.
 Jednotný charakter dodává sálu dřevěné obložení obvodových stěn. Místnost kryje centrálně situovaný kruhový vrchlík, s dostředivě vedenými obloukovými lištami, osazenými bodovými světly. Střední část vrchlíku je otevřena, po obvodu volného pole prochází kovový ochoz s osvětlovací technikou. Další světelné a zvukové zdroje byly umístěny po stranách proscéniových výklenků do válcových tubusů, chráněných černým perforovaným plechem, doplněných dvojicí světelných baterií zavěšených nad hledištěm.
V roce 2004 doplnila komplex Městského divadla nová stavba hudební scény. Autoři Roman Mach a Josef Kubín vytvořili členitý, výškově i hmotově různorodý objekt, vyrůstající z tvarově komplikovaného půdorysu. Jeho základem je obdélná jevištní a zákulisní část, s navazující výsečovitou plochou, tvořenou hledištěm a přidruženými společenskými prostory. Vnější plášť objektu do značné míry reflektuje vnitřní uspořádání, velmi dobře čitelný je zejména prvek výseče, projevující se konvexním prohnutím exteriérové fasády. S ostatními divadelními budovami spojuje hudební scénu pouze severní strana, z níž vybíhá dvojice nárožních krčků, přimykajících se k zadní části činoherní scény. Mezi oběma objekty vznikl nepravidelný otevřený prostor, sloužící jako parkovací a skladovací plocha.
Hudební scéna se pro diváky otevírá dvojicí protilehlých vstupů. Do přízemí objektu směřuje vchod ze třídy Kapitána Jaroše (tedy orientovaný na východ), vložený do kolmo předstupujícího výběžku. V severním směru navazuje na tuto vstupní část široké průčelí, z části překryté zavěšeným, mělce vystupujícím arkýřem. Plochu okolo arkýře pokryly plechové pláty, proražené po stranách vertikálním pásem drobných čtvercových a našíř položených obdélných oken, doplněných o podlouhlé pásové okno v přízemí. Arkýř naproti tomu prosvětlují ve střídavém rytmu vsazené trojice a dvojice obdélných okének.
Protilehlé průčelí, otevírající se do vnitřního dvora, sestává ze čtyř výškově, materiálově i hmotově odlišných částí. Přímo na činoherní scénu navázalo v pravém úhlu čtyřpodlažní hladké křídlo s vertikálně postavenými obdélnými okny. K němu se přimyká převýšený oplechovaný hranol, jejž člení okna v patrech a vstup v přízemí. Mezi něj a krajní, nakoso natočenou vstupní část bylo vloženo nízké obdélné rameno se složeným pásovým oknem v patře. Fasádu vstupu vytvořily rozměrné prosklené čtvercové plochy a čtveřice vchodových dveří. Konvexně vypouklé jižní průčelí pojali autoři jako síť pravidelných obdélných polí s povrchem imitujícím pálenou cihlu a mezi nimi probíhajícími bílými spárami či latěmi. Do této přísné osnovy jsou vložena rozměrná okna odlišných velikostí a tvarů, jež jsou po ploše rozmístěna v nepravidelném rytmu. Protilehlé vstupy, zpřístupňující hudební scénu, navzájem propojuje obloukovitě vedený ochoz, sloužící jako společenské prostory (foyer, bufet). Jednotlivá patra jsou mezi sebou spojena červenými kulatými pilíři, komunikaci zajišťuje dvojice krajních, přímě vedených schodišť. Vlastní divadelní sál vyprojektovali autoři jako jednoduchý, minimálně členitý, strmě stoupající amfiteátr na širokém výsečovém půdorysu (šířka řad od 28 do 47 míst), za jehož poslední řadou je stěna technických kabin. K první řadě hlediště vybíhá proscénium obloukového čela, vlastní jeviště sestává ze čtyř, křížově uspořádaných čtvercových ploch. Zázemí scény, jako např. skladovací prostory, šatny herců či hygienické zařízení byly umístěny do vyšších podlaží budovy. Suterén skrývá strojovnu vzduchotechniky, parní výměníkovou stanici a další technické náležitosti.

 

Použité prameny a literatura:
- Plánová dokumentace, Archiv Městského divadla Brno.
- Srna, Zdeněk: Půlstoletí Městského divadla v Brně: 1945-1995: svědectví diváka, recenzenta, kritika i historika o životě jedné divadelní scény, Brno 1996.
- Kleinerová, Světlana: Novostavby a přestavby divadelních scén v České republice 1989 - 1999. Diplomová práce, Katedra teorie a dějin výtvarných umění, Univerzita Palackého Olomouc, 1998 – 2000, s. 54 – 58 (uloženo na Katedře dějin umění Univerzity Palackého Olomouc).
- http://www.mdb.cz/historie-mdb-36/  (vyhledáno 16.7.2008).                                 
- http://www.earchitekt.cz/index.php?PId=960&KatId=9 (vyhledáno dne 16.1.2009).

 

Tágy: Belle Époque, Rakousko-Uhersko

 

Autor: Kateřina Kohoutkova - Gabrhelíková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínusjedna=