enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kino Svět

Vladimír Štafa

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1912 | stavba
S provozováním divadelních her v současné budově kina Svět začal katolický spolek Sušil. Zřejmě v roce 1912 zakoupilo sdružení objekt s číslem 2/77 Františka Pokorného, tzv. Hotel Pokorný, umístěný na jednom z holešovských náměstí. Objekt přejmenován na Spolkový dům hotel Centrál, současně nový vlastník podal žádost o adaptaci a úpravu prostor. Tato byla ještě téhož roku udělena.
(zobrazit)25.10.1913 | Slavnostní otevření

Slavnostní otevření a posvěcení domu spolku Sušil v Holešově proběhlo ve víkendových dnech 25. a 26. října 1913. Bohatý dvoudenní program zahájilo večerní divadelní představení Quo vadis – Ve znamení kříže.


(zobrazit)30. léta 20. století | adaptační práce

V polovině třicátých let inicioval spolek Sušil blíže nespecifikované adaptační práce.


(zobrazit)60. léta 20. století | Projektová dokumentace

Projektová dokumentace Úprava vstupu do kina Svět je datována do září 1964, k samotné realizaci se ovšem nepřistoupilo před rokem 1967 – teprve v červnu tohoto roku totiž odeslal Městský národní výbor v Holešově dopis, doporučující a urgující úpravu fasády a vložení hlavního vstupu ze strany objektu.


(zobrazit)70. léta 20. století | projekty

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se začalo velmi intenzivně jednat o přestavbě kina Svět a jeho adaptaci na širokoúhlé promítání. Zvažovaly se dvě možnosti řešení; radikálnější, spočívající ve výstavbě nové budovy kina a nebo mírnější, spokojující se s rekonstrukcí stávajícího sálu. Projekt novostavby vypracoval Ing. arch. Vladimír Štafa a byla plánována do let 1970–1972. Druhá zvažovaná alternativa, spočívala v rekonstrukci stávajícího objektu. Namísto realizace však následující období zaplnila horečná příprava nových návrhů, oscilujících mezi novostavbou a úpravou soudobé budovy (sálu).


(zobrazit)1986 | renovace

Nezbytnou podkladovou dokumentaci zpracoval Oldřich Kostruha z Okresního stavebního podniku Kroměříž. Renovace začala v roce 1984. Budova byla předána do opětovného užívání v listopadu 1986.


(zobrazit)3.12.1988 | požár

V sobotu 3. prosince 1988 vypukl v kulturním stánku požár. Šířil se od vadné elektrické instalace, od které se vznítilo obložení stěn. Živel zničil „vnitřní zařízení kinosálu, promítací kabiny, poškozeny byly omítky a malby na budově, částečně byla poškozena i střešní konstrukce.“


(zobrazit)1990 | Znovuotevření

Renovace probíhala ve dvou etapách. První fáze řešila opravu vnitřních omítek, nátěrů, elektroinstalace – mimo hlavní sál. V následném stupni se pracovalo na vlastní kinematografické místnosti – na vnitřních omítkách, nátěrech, elektroinstalaci, zastřešení hlediště. Provoz byl obnoven v jarních měsících roku 1990, za úvodní představení zvolila dramaturgie polský film Křižáci.


lidé

Vladimír Štafa |hlavní architekt
Oldřich Kostruh |architekt

historie

Tradice pořádání divadelních her a nejrůznějších typů představení sahá v Holešově do dávné minulosti. V roce 1733 nechal hrabě František Antonín Rottal vystavět na holešovském zámku rozlehlý sál, určený k prezentaci dramatických inscenací. „Za jeho doby vyrůstal [na zámku] čilý život hudební a divadelní.“1

Od konce 19. století organizovaly a spravovaly kulturní život města spolková sdružení – tzv. jednoty. Součástí těchto uskupení bývaly také divadelní odbory, vlastně ochotnické soubory nabízející nejrůznější typy a žánry inscenací kolísavé kvality, provedení i výpravné náročnosti. Amatérští herci působili např. při jednotě Sokol, katolickém spolku Sušil, při Dělnické tělocvičné jednotě, Sdružení pracujícího lidu Pokrok (v roce 1905 se proměnil na Dělnickou tělocvičnou jednotu) atd. Holešovský pamětník Karel Rafaja ve svých vzpomínkách uvádí, že „před postavením tohoto centra [hotelu Centrál] se odbýval kulturní život (divadla, plesy) především na Špici, kde působil spolek Katoličtí tovaryši a Sv. Hostýn.“2 Tento sál vystřídalo, jak uvádí Fráňa Šrámek, jeviště v Záhlenské pivnici.

S provozováním divadelních her v současné budově kina Svět začal katolický spolek Sušil. Zřejmě v roce 1912 zakoupilo sdružení objekt s číslem 2/77 Františka Pokorného, tzv. Hotel Pokorný, umístěný na jednom z holešovských náměstí. Po změně majitele byl objekt přejmenován na Spolkový dům hotel Centrál, současně nový vlastník podal žádost o adaptaci a úpravu prostor. Tato byla ještě téhož roku udělena; Karel Rafaja dokonce uvádí, že byl stávající dům stržen (nikoliv tedy pouze upravován). Každopádně k 20. listopadu 1913 získal spolek úřadní souhlas s provozováním živnosti hostinské, výčepnické a užívání divadelního sálu. Maximální počet návštěvníků v místnosti se pohyboval okolo 560, na galerii pak nesměl přesáhnout číslo 200. Budovatelská aktivita ovšem nepolevila – ve dvoře hotelu vznikla tělocvična, která měla dle žádosti z roku 1914 po úpravách sloužit jako kinosál. Tento návrh se nepodařilo prosadit.

Slavnostní otevření a posvěcení domu spolku Sušil v Holešově proběhlo ve víkendových dnech 25. a 26. října 1913. Bohatý dvoudenní program zahájilo večerní divadelní představení Quo vadis – Ve znamení kříže „se skvělou, nově pořízenou dekorační výpravou“, doplněnou o „historické kostýmy z doby římské“ za účinkování kapely pana Františka Vyhlídala. V neděli se začínalo již od časného rána – „vítání nových přibylých spolků a hostů“3 –, následoval průvod do kostela, slavnostní kázání, pontifikální mše, svěcení, schůze, to vše zakončené společným obědem. Odpoledne měli diváci možnost opět shlédnout hru Quo vadis. Večer se konal koncert a zábava vyvrcholila tanečním vínkem.

Název Hotel Centrál se po roce 1948 změnil na Kino Svět. Toto pojmenování nese stavba dodnes.4

Za uplynulá desetiletí nedoznal proměn jen vlastní divadelní (kinematografický) sál, ale i funkční využití a samozřejmě také podoba a členění objektu.

V prvních letech po zpřístupnění se v hotelu konaly „vedle divadla i přednášky, plesy a studentské kolóny […]. Sál byl kulatý s galerií po celém obvodu.“5 Prostorové rozvržení bylo oproti dnešnímu obrácené – jeviště bylo umístěno v místech dnešní šatny a poslední divácké řady zasahovaly do míst současného jeviště. Východ, úzký a pro celý prostor nedostačující, byl po levé straně jeviště.

Nedílnou součástí programové skladby se od konce dvacátých let 20. století stala tehdy velmi populární kinematografická představení. „V září r. 1929 byl prvním představením v Centralu film s tematikou života a smrti Krista ,Král králů‘. Jednalo se částečně o zvukový film.“6

Kromě uvedených kulturně společenských, případně vzdělávacích akcí nabízely prostory domu od dvacátých do čtyřicátých let i komerční využití. V areálu sestávajícím z hotelové budovy a přisedajících dvorních traktů a staveb okolo nádvoří se nacházely např. květinářství, pekárna, obchodní místnost, správkárna firmy Baťa (později Svedrup). Svou kancelář zde zřídil Spořitelní a záloženský spolek v Holešově, v přízemí hlavní budovy fungovalo restaurační zařízení, v patře dvorního křídla byly zřízeny byty, nechyběla ani čtvercová tělocvična s navazující šatnou.

V polovině třicátých let inicioval spolek Sušil blíže nespecifikované adaptační práce. V pomnichovském období sloužil kulturní sál Centrálu jako ubytovna pro uprchlíky z pohraničí, v březnu 1939 jej naopak využili němečtí vojáci. Ve stejné době se v sálu, restauraci a jiných místnostech instalovalo teplovzdušné a ventilační zařízení (ústřední topení), v mezipatře se rozšiřovaly pokladny.

Po druhé světové válce objekt znárodnil ceskoslovenský stát, správu vykonával Městský národní výbor Holešov.

Od šedesátých let doplnilo funkce areálu ještě učňovské středisko Československých automobilových opraven n. p. Brno (ČSAO). Do druhé poloviny tohoto desetiletí spadá úprava nově odhalené boční fasády. Původně přiléhal ke kinu z východní strany jednopatrový objekt, který byl „svého času demolován7 z důvodu rozšíření pozemní komunikace Přerov–Zlín. Po odbourání zůstala odkryta nevzhledná postranní zeď biografu. Počítalo se ovšem s jejím využitím k prolomení hlavního vstupu do budovy. „Navrhovanou úpravou a přístavbou odstranila by se v prvé řadě stávající nevzhledná štítová zeď […]. Provedenou změnou hlavního vchodu vzniknou z nevyužité chodby místnosti, které se dají použít na zřízení čekárenské kuřárny, event. šatny a dají se v tomto prostoru umístit pokladny a buffet.“8 Projektová dokumentace Úprava vstupu do kina Svět je datována do září 1964, k samotné realizaci se ovšem nepřistoupilo před rokem 1967 – teprve v červnu tohoto roku totiž odeslal Městský národní výbor v Holešově dopis, doporučující a urgující úpravu fasády a vložení hlavního vstupu ze strany objektu.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se začalo velmi intenzivně jednat o přestavbě kina Svět a jeho adaptaci na širokoúhlé promítání. Objekt nevyhovoval členěním, uspořádáním interiéru ani technickým vybavením. Zvažovaly se dvě možnosti řešení; radikálnější, spočívající ve výstavbě nové budovy kina a nebo mírnější, spokojující se s rekonstrukcí stávajícího sálu.

Projekt novostavby vypracoval Ing. arch. Vladimír Štafa, umístil ji do přístavby na dvorní, v té době ještě stále zastavěné parcele za kinem. „Hlediště a provozní místnosti jsou nevyhovující jak po stránce akustiky, dobré viditelnosti, problémy jsou s otápěním hlediště nevhodného kruhového půdorysu. Samotné prostředí dnešního kina je neútulné a neodpovídá ani zdaleka pojetí dnešního stavu kultury a techniky.“ Případné opravy a adaptace objektu by byly neúměrně drahé, autor tedy preferuje stavbu nového kina. „Z hlediska urbanistického navrhuje se situování nového kina na volné ploše u býv. hotelu Centrál a dnešního kina Svět.“9 Výstavba byla plánována do let 1970–1972.

Druhou zvažovanou alternativou, k níž se klonila spojená komise kulturní a stavební Městského národního výboru, spočívala v rekonstrukci stávajícího objektu, zejména s ohledem na „naprostý nedostatek stavebních kapacit u stavebních organizací“10. Výbor preferoval návrh pod písmenem D (celkem existovaly 4 projekty), jenž počítal s obměněnou kapacitou (nově pro 270 návštěvníků) a odstraněním nevyhovujícího balkónu.

Namísto realizace však následující období zaplnila horečná příprava nových návrhů, oscilujících mezi novostavbou a úpravou soudobé budovy (sálu). Opět se argumentuje nedostatky místnosti – „rovné hlediště, lokální vytápění, špatné akustické podmínky, promítání jen filmů klasického formátu“11 , které pochopitelně volají po odstranění a proměně.

Stavebního zásahu se nakonec dočkala pouze štítová zeď kina. V roce 1975, při příležitosti sedmisetletého výročí města, byla nově omítnuta a dekorována rozměrným městským znakem s nápisem „1272 * 1972. 700 let města Holešov“.

Poněkud nepřehledná je situace z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V archivu Městského úřadu v Holešově je uloženo velké množství dokumentů povolujících, případně zpracovávajících rekonstrukci a související modernizaci promítacího sálu; v tomto období se již nehovoří o vzniku novostavby, aktuální je proměna existují budovy. Inovovaný prostor měl získat zařízení „jak pro promítání klasických tak i širokoúhlých filmů vč. další výpomocné techniky, ozvučení STEREO“12 a divadelní techniku. Zvažovala se také oprava dvorních křídel, avšak „pro nedostatek fin. prostředků zůstanou dvorní trakty v dosavadním stavu a péči uživatelů.“13

Vlastní „projekční úkol řeší formu vnitřní přestavby a rekonstrukce stávajícího objektu kina Svět, jeho modernizaci, vybudování provozních místností a sociálního zařízení, které by odpovídalo současným provozním a hygienickým podmínkám a typologickým normám. Stávající provoz je zcela nevyhovující, provozní podmínky je možno kvalifikovat jako havarijní.“14 Nezbytnou podkladovou dokumentaci zpracoval Oldřich Kostruha z Okresního stavebního podniku Kroměříž. Zřejmé finanční limity vedly nakonec investora k převedení projektu do svépomocné akce Z – výstavba probíhala formou „dobrovolnických“ brigád. Renovace začala v roce 1984. Po předání budovy do opětovného užívání v listopadu 1986 bylo možné konstatovat, že „vlastní prostory kina splňují všechny podmínky moderního zařízení, ve kterém najdou naši občané zábavu i poučení.“15 Inovovaný prostor nabízel hlediště s elevací, upravila se promítací kabina, vzduchotechnika, pokladna i přístup do sálu. Proměny doznala i vstupní část budovy. Do fasády po pravé straně hlavního vchodu byly vsazeny výkladce, informující o aktuálním kulturním dění města.

Rekonstruovaný objekt ovšem nesloužil dlouho. V sobotu 3. prosince 1988 vypukl v kulturním stánku požár. Šířil se od vadné elektrické instalace, od které se vznítilo obložení stěn. Živel zničil „vnitřní zařízení kinosálu, promítací kabiny, poškozeny byly omítky a malby na budově, částečně byla poškozena i střešní konstrukce.“16 Renovace probíhala ve dvou etapách. První fáze řešila opravu vnitřních omítek, nátěrů, elektroinstalace – mimo hlavní sál. V následném stupni se pracovalo na vlastní kinematografické místnosti – na vnitřních omítkách, nátěrech, elektroinstalaci, zastřešení hlediště. Provoz byl obnoven v jarních měsících roku 1990, za úvodní představení zvolila dramaturgie polský film Křižáci.

Od druhé poloviny devadesátých let se opět, jako již několikrát v minulosti, začalo velmi intenzivně jednat o modernizaci a inovaci objektu kina. Přímo v roce 1995 vyhlásil Městský úřad v Holešově veřejnou obchodní soutěž na studii a projektovou dokumentaci Kulturního střediska Holešov s cílem vytvořit víceúčelové kulturní centrum. Za nejvýhodnější se považovalo využít plochu (toho času částečně zastavěnou) obklopující stávající budovu. Asanaci měly podlehnout přiléhající dvoupatrový dům čp. 61, navazující garáž, trafostanice a západní postranní trakt biografu. Součástí předkládaných projektů byla také úprava a uspořádání vnitřních prostor kina. Soutěže se účastnilo několik architektonických kanceláří, vesměs z blízkého okolí.

Jelikož k žádným konkrétním krokům investor nepřistoupil, vrátila se v roce 2001 k původnímu úkolu inovace budovy architektonicko-objemová studie projektová kanceláře PARITA plus s. r. o., Žeranovice. Ta plánovala rozšířit společensko-kulturní funkce stavby např. o obřadní síň. Ovšem opět bez výsledku.

Do třetice doplnila výčet neuskutečněných návrhů studie z roku 2002 od Jany Turnové a Richarda Turny. Autoři mimo jiné počítali s výstavbou dvou nových kratších křídel ve stávajícím dvoře objektu, v nichž by byla umístěna obřadní síň a víceúčelový sál.

Současný stav

Kino Svět s přiléhajícími trakty zaujímá obdélnou rohovou parcelu u křížení dvou výrazných pozemních komunikací. Průčelí, zasazené do řadové domovní zástavby, se otevírá do Palackého ulice, východní nárožní fasáda do Masarykovy ulice. Ze zadní strany vymezuje areál silnice, na západě zeď, sdílená se sousedním domem.

Vlastní areál sestává z objektu kina na půdoryse nepravidelního lichoběžníku a dvou postranních, na zadní fasádu navazujících křídel. Mezi západní podélnou přístavbou a téměř čtvercovým traktem u Palackého ulice vznikl nezastavěný dvůr.

Hlavní průčelí bylo řešeno jako pětiosé. Převyšující střední část má v přízemí trojici rozměrných, mírně zapuštěných obdélných ploch. Původně tu byla okna, dnes jsou zazděná a slouží jako poutače. Patrovou, do oblouku vyklenutou partii člení ve třech úrovních tři okenní osy, vzájemně oddělené profilovanými vertikálními lištami. Okna, obdélná i čtvercová, sestávají s šesti, respektive tří skleněných tabulí. Osu uzavírá obloukovitě prohnutá atika, zakončená výrazně přečnívající římsou.

Pravou postranní plochu hlavní fasády prolamuje pravoúhlý vstup. Původní symetrický levý vchod dnes již neexistuje – stejně jako okna ve střední části byl zazděn a vzniklé pole se rovněž využívá k reklamním účelům. Patrovou část obou bočních partií osvětluje okno v profilovaném rámu, který asi v půli přepažuje hladká horizontální lišta.

Vedlejší plochy uzavírají plastické korunní římsy.

Boční strany objektu nebyly díky nárožnímu umístění stejné. Levá fasáda stavby, původně částečně krytá přisedajícím a později odbouraným sousedním domem, zůstala téměř hladká, s minimálním členěním. Pouze přízemí osadila obdélná mírně předstupující prosklená konstrukce vestibulu, zastřešená robustní plechovou markýzou s výrazným nápisem KINO SVĚT. Mezi vchodovou přístavbu a čelní nároží byl vestavěn poměrně vysoký mělký pás, z pěti stejných čtvercových polí s vitrínami, které informují o aktuálním kulturním dění města. Zbývají plochu zdobí monumentální nápis „1272 * 1972. 700 let města Holešov“, spojený s vyobrazením městského znaku.

Na fasádu vlastního kina navazuje krátká zeď, která jej spojuje s přízemní, sedlově uzavřenou, samostatně stojící budovou. Mezi ní a protějším podélným křídlem u zadní strany kina Svět vznikl dvůr. Obdélnou přístavbu pročlenily okenní otvory, směrem do dvora přízemní vstup a vzadu vchodové dveře v patře, přístupné venkovními strmými schůdky. Západní podélnou stěnu sdílí oba objekty s vedlejší stavbou.

Hladkou zadní stranu budovy biografu prolomila obdélná a čtvercová okna vložená do pěti podlaží.

Z mírného odstupu od hlavního průčelí lze při pohledu vzhůru zahlédnout polygonální plechem krytou věžici, členěnou kulatými okénky. Ukončuje ji jemně přečnívající římsa dekorovaná motivem vlnovek.

Do vnitřních prostor vstupuje návštěvník postranním vchodem, který ústí do nevelkého výsečovitě formovaného proskleného zádveří. Z navazujícího rozměrného vestibulu se po levé straně zvedá jedno rameno schodiště do dalších podlaží. Část přízemí vpravo od vestibulu zaujímá menší divadelní sál, tzv. černá scéna. Místnost nepravidelného půdorysu slouží současně jako hudební klub (Drive club). Pro příslušníky starší generace funguje rovněž v přízemních prostorách Klub důchodců. Pravou část objektu kina, přiléhající k vedlejšímu domu, využívá Městské kulturní středisko Holešov, správce objektu, jako své administrativní zázemí.

Kinosál najdeme v prvním patře. Nalevo od přístupového schodiště se otevírá rozlehlá hala, rozdělená několika schody na dvě výškové úrovně; ve výše položení části byla zřízena šatna. Pro diváky je hlediště přístupné vstupem vpravo, vchod v levém rohu slouží zaměstnancům. Místnost nepravidelného polygonálního půdorysu se směrem k jevišti zužuje. Diváci usedají do mělce se svažujícího hlediště. Postranní výsečovité balkóny, s boční stranou obloukovitě projmutou, slouží pouze technické obsluze, případně členům divadla. Jeviště, s čelní rovnou hranou, je po stranách přístupné nízkým schodištěm. Tmavému, valeně zaklenutému stropu byla „podložena“ dvojice protilehlých mohutných podélně formovaných polí, se spodní obnaženou obloukovitě projmutou hranou. Tyto plotny se vzájemně nesetkávají ani nespojují – mezi jejich jemně prohýbanými, ke stropu přisedajícími hranami vznikla volná otevřená plocha podlouhlého, zaobleného tvaru. Pouze její střední část pročlenilo plytké, z několika kruhů sestavené osvětlovací těleso. Absenci jakýchkoliv dekorativních motivů v místnosti alespoň z části vyvažuje plasticky pojednaný obklad bočních stěn.

Pořádání divadelních her se v současné době přesouvá z objektu kina Svět do renovovaného sálu na holešovském zámku.

Poznámky:

1   Pavel Kvasnička, Z minulosti Holešova, in: Metoděj Dobiáš – Pavel Štěpánek – Vladislav Zlámal (reds.), Holešov: Město a okres, Praha – Brno – Bratislava s. d. [1935], s. 9.

2   RS, Svědek sedmi desítek let kulturního dění, Holešovsko 18, 26. 10. 2000, s. 18.

3   Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, sloha H 62 – kino. Spisová část do roku 1948, program Slavnostního otevření a posvěcení domu spolku Sušil v Holešově.

4   Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se katolický spolek Sušil proměnil v tělovýchovnou jednotu Orel.

5   RS, Svědek sedmi desítek let kulturního dění, Holešovsko 18, 26. 10. 2000, s. 18.

6   K počátečním filmovým představením v Centrálu Karel Rafaja dále dodává „Celozvukové filmy byly distribuovány od r.1931. Prvním barevným filmem, který mohli Holešováci shlédnout, byla kreslená Sněhurka a sedm trpaslíků (1936 či 1937), dále Tarzan a další.“ RS, Svědek sedmi desítek let kulturního dění, Holešovsko 18, 26. října 2000, s. 18.

7   Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, MNV Holešov. Úprava vstupu do kina Svět, dopis Městského Národního výboru v Holešově, odbor výstavby, ze 14. 6. 1976.

8   Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, MNV Holešov. Úprava vstupu do kina Svět, dopis Městského Národního výboru v Holešově, odbor výstavby, ze 14. 6. 1976.

9   Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Projektový úkol na výstavbu nového širokoúhlého kina pro 380 diváků v Holešově. Textová část projektové dokumentace, 1970, s. 5. Novostavba půdorysu písmene „T“ měla navazovat na stávající budova kina Svět ze zadní strany. Její hmotě měly ustoupit boční přístavky přiléhající k objektu.

10 Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, sloha Kino „Svět“ Holešov. Stavební úprava pro ŠÚP, složka Městský národní výbor v Holešově. Výstavba nového širokoúhlého kina v Holešově u býv. hotelu Central , Návrh do schůze rady MěstNV v Holešově, která se koná 19. 10. 1970, ze 17. 10. 1970.

11 Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Výstavba kina. Projektová úloha. Výstavba kina pro 380 diváků s promítáním širokoúhlých a 70 mm filmů v Holešově.

12 Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Rekonstrukce kina Svět v Holešově. OO – souhrnná část (3. varianta), XII/1983, s. 4.

13 Tamtéž. Dvorní trakty areálu kina sloužily v prvním nadzemním patře jako sklad a herny, ve druhém patře se nacházely byty.

14 Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, sloha H 62 – kino. Spisová část, složka kino Svět. Korespondence, vyjádření k PÚ a JP, Mimořádná zpráva Okresního národního výboru v Kroměříži, odbor kultury, 24. 9. 1983, s. 3.

15 Vladimír Trnka, Nové kino „Svět“, Zpravodaj města Holešova, č. 4, 1986, s.2.

16 -BB-, K požáru kina Svět v Holešově, Kroměřížská jiskra XXXIX, 14. 12. 1988, s. 2.

Prameny a literatura:

– Státní okresní archiv Kroměříž

– Městský úřad v Holešově, Odbor územního plánování a stavebního řádu, archiv

– -BB-, K požáru kina Svět v Holešově, Kroměřížská jiskra XXXIX, 14. 12. 1988, s. 2

– Metoděj Dobiáš – Pavel Štěpánek – Vladislav Zlámal (reds.), Holešov: Město a okres, Praha – Brno – Bratislava s. d. [1935]

– RS, Svědek sedmi desítek let kulturního dění, Holešovsko 18, 26. 10. 2000, s. 18–19

– Vladimír Trnka, Nové kino „Svět“, Zpravodaj města Holešova, č. 4, 1986, s. 1–3 a 23

– Miluše Václavková, Z historie kin v Holešově, in Karel Tabery (ed.), Kinofikace Moravy, Olomouc 2004, s. 44–55

 

Tágy: Belle Époque, divadelní sál, Fin de siècle, Rakousko-Uhersko, Spolkový dům

 

Autor: Kateřina Kohoutkova - Gabrhelíková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmpluspět=