enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Znojmo

Alexander Graf

alias Stadttheater in Znaim (1900 - 1918), Jihomoravské divadlo ve Znojmě (1965 - 2000), Městské divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1892 | První divadlo

První stálá divadelní scéna vznikla ve Znojmě v letech 1782-1784 adaptací bývalé kaple sv. Bernarda, patřící dříve ke klášteru klarisek. Roku 1892 bylo stávající divadlo pro zcela nevyhovující podmínky uzavřeno.


(zobrazit)1899 | plán
Roku  1893 bylo vyzváno několik architektů k vytvoření projektu zamýšlené divadelní budovy. Osloveni byli Rudolf Klotz, Ignaz Ungwer a projekční kancelář Fellner & Helmer, později v roce 1895 se projektování zúčastnili také August Fessler, Franz Roth a Alexander Graf. Definitivní rozhodnutí padlo v roce 1899, kdy zvítězil projekt Alexandra Grafa.
(zobrazit)29.9.1900 | Otevření

Graf dodal v květnu 1899 prováděcí plány a projekty. Ještě téhož roku se začalo se stavebními pracemi. Slavnostní otevření divadla se konalo 29. září 1900, zahajovací hrou byly Zwei glückliche Tage od Franze Schöntana a Gustava Kadelburga.


(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce
Nejkomplexnější restaurací prošla divadelní budova v porevolučním období. S rekonstrukčními a restaurátorskými pracemi se započalo v roce 1992. Obnovené divadlo bylo slavnostně otevřeno v den stého výročí 29. září 2000 Blodkovou operou V studni.

lidé

(zobrazit)Alexander Graf |hlavní architekt

Spolupracovník ateliéru Fellner a Helmer. U malých městských divadel, která stavěl v zemích monarchie, používal osvědčený renesančně-barokní formy, jak bylo v ateliéru Fellner a Helmer obvyklé. Také u jeho ostatních staveb prokázal malou radost z experimentů, kde budovy mají formu italské či německé renesance a jsou ozdobeny barokními motivy.

Zdroj:  http://usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/12-alexander-graf

Více divadel

Hermann Helmer |architekt - účastník soutěže
Ferdinand Fellner |architekt - účastník soutěže
Rudolf Klotz |architekt - účastník soutěže
Ignaz Ungwer |architekt - účastník soutěže
August Fessler |architekt - účastník soutěže
Franz Roth |architekt - účastník soutěže

historie

První stálá divadelní scéna vznikla ve Znojmě v letech 1782-1784 adaptací bývalé kaple sv. Bernarda, patřící dříve ke klášteru klarisek. I přes značnou chudost a nedostatečnou technickou vybavenost divadla byla scéna velmi oblíbena a hojně navštěvována. Z toho důvodu se již od šedesátých let 19. století uvažovalo o výstavbě nové, ryze divadelní budovy. Realizace samotná se však neustále odkládala. Situace nakonec došla tak daleko, že k roku 1892 bylo stávající divadlo pro zcela nevyhovující podmínky uzavřeno. V letech následujících sloužila k představením provizorní scéna v „Bürgervereinhausu“ (dnešní budova české spořitelny), případně zahradní salon hostince „U zlatého kříže“ (dnes „U jasného kříže“).

Potřeba odpovídajícího divadelního stánku byla však čím dál citelnější, a tak byl k roku 1892 vytvořen jedenáctičlenný výbor, jež se měl o plánovaný architektonický projekt postarat.

Prvním krokem byl výběr vhodné lokality, jímž byla pověřena renomovaná vídeňská firma Fellner & Helmer. Vybráno bylo celkem sedm míst, jako nejvhodnější z nich se nakonec jevil prostor v Dolní aleji (s průčelím směřujícím do dnešní Pontassievské ulice) a Salisovo náměstí (dnešní náměstí Republiky). Následujícího roku bylo vyzváno několik architektů k vytvoření projektu zamýšlené divadelní budovy. Osloveni byli Rudolf Klotz, Ignaz Ungwer a projekční kancelář Fellner & Helmer – vesměs z Vídně. Mimo to se také zvažovala možnost přestavby stávajícího objektu „Bürgervereinhausu“ a zřízení nového divadelního sálu v jeho vnitřních prostorách. Vídeňský architekt August Fessler vypracoval již dokonce projekt rekonstrukce. Návrh byl však nakonec zamítnut a v roce 1895 následuje opětovná výzva několika architektům k vypracování a dodání plánů pro stavbu zcela nové divadelní budovy. Kromě již dříve angažovaného Klotze, Ungwera a firmy Hellmer a Felner se projektování zúčastnili také August Fessler, Franz Roth a Alexander Graf.

Později se výčet zvažovaných projektů omezil na plány vídeňského architekta Rotha, Grafa a firmy Fellner & Helmer. Definitivní rozhodnutí padlo v roce 1899, zvítězil projekt Alexandra Grafa. Z uvažovaných stavebních parcel byla nakonec vybrána horní část Salisova náměstí.

Graf dodal v květnu 1899 prováděcí plány a projekty. Ještě téhož roku se začalo se stavebními pracemi, v zimě již byla stavba pod střechou. V příštím roce se pracovalo převážně na úpravách interiéru. Slavnostní otevření divadla se konalo 29. září 1900, zahajovací hrou byly Zwei glückliche Tage od Franze Schöntana a Gustava Kadelburga.

Původní název divadla Stadttheater in Znaim po roce 1918 nahradila jeho české verze – Městské divadlo. Od 1. června 1965 se mění název na Jihomoravské divadlo ve Znojmě. K poslední změně názvu došlo v roce 2000, kdy byl scéně navrácen původní název Městské divadlo.

 

Současný stav:

Objekt je samostatně stojící budova v horní části náměstí Republiky. Exteriér divadla byl proveden ve formách tzv. „německé renesance“, inspirovaných raně renesančními stavbami v Norimberku. Graf při projektování vycházel ze svého řešení vídeňského Jubilejního divadla (Kaiserjubiläums-Stadttheater), převedeného ovšem ve Znojmě do zjednodušenější podoby.

Střed pětiosého hlavního průčelí akcentuje výrazně předstupující tříosý střední rizalit. Jeho přízemí prolamuje trojice vstupů s polokruhovými záklenky, lemovanými profilovanými šambránami s maskaron nesoucím středovým klenákem. Patro rizalitu svírají vodorovně spárované polopilíře, okna oddělují svazkové pilastry. Parapety nesou slepé balustrové výplně a volutové konzoly, podpírající šambrány oken, završené opět maskarony. Nad korunní římsou se tyčí stupňovitý štít, jehož podoba byla přímo přejata z projektu vídeňského Jubilejního divadla. Prostor za štítem završuje dlátková střecha s drobnou věžičkou. Celou šířku nájezdní rampy před hlavním vstupem kryje kovová markýza nesená dvěma litinovými sloupky.

V širokých krajních osách hlavní fasády dosedají na menší čtvercová okna v přízemí a segmentem zaklenutá okna s vrcholovým klenákem v patře trojúhelníkové frontony. Úprava oken v patře se opakuje i na první, výrazně vystupující ose bočních fasád. – Tyto pokračují dále dvěma tříosými úseky: první, půdorysně ustupující a odpovídající hledištní sekci, se otevírají dvěma vchody, druhé jedním; všechna okna i vchodové portály nesou v záklencích svazkové klenáky, na šambránách oken v patře jsou řídce rozloženy ploché bosy. Ze zadní fasády vystupuje uprostřed pravoúhlé schodištní pouzdro s vysokým segmentově zaklenutým oknem v mezipatře a menším nad soklem. Za širokými plochami po stranách schodištního pouzdra vnější osy ustupují. Úprava oken koresponduje s provedením bočních fasád.

Ploše sedlová střecha nad hledištěm nese na hřebeni větrací lucernu pod cibulovitou helmici. Prostor nad jevištěm zaujímá provazištní věž. Z její příčně disponované sedlové střechy ční hranolová větrací lucerna pod ostrou jehlancovou stříškou, nad bočními stěnami leží štíty obdobné onomu nad hlavním průčelím.

Přízemí nese pásovou bosáž, nároží zdůrazňuje armování. Nad korunní římsou probíhá nízká atika, v níž se plně zděné pásy střídají s krátkými balustrovými úseky.

Přísnosti „německé renesance“ exteriéru kontrastuje dekorativnost novobarokního interiéru. Ze vstupního vestibulu na pravoúhlém půdorysu vycházejí po stranách dvě protilehlá ramena schodišť k balkonu a lóžím druhého pořadí. Schodišťové portály zvýrazňují dvojice postranních hermovek a kartuše ve vrcholech půlkruhových šambrán a mělce projmutá zrcadla – vše v barevné kombinaci bílé a zlaté.

Do foyer se vestibul otvírá třemi vstupy. V hledišti se nad parterem s mírně zakřivenými oblouky křesel v plné šíři sálu zvedá mírným obloukem vedený balkon, podpíraný dvojící tenkých sloupů s palmetovými hlavicemi. Boky hlediště zabírají v obou pořadích lóže – vždy se střední zdvojenou. Velmi bohatě byla rozvinuta ornamentální štuková výzdoba se zlacením. Její tvorba byla svěřena vídeňským sochařským ateliérům Fischer a Haselsteiner & Bock. Zlacená štukatura se uplatňuje u jevištního portálu, na parapetech lóží a balkonu, okolí stropní ventilační rozety i jinde. Štukové ornamentální pásy rozdělují klenbu nad parterem na tři podélná pole. Střední pás pokrývá rozměrné zrcadlo s nástropní malbou amorků nesoucích květinové girlandy a kartuš s letopočtem 1900. Na její tvorbě pracovali vídeňští dekoratéři F. Schallud a K. Frank. Titíž autoři zhotovili také malovanou oponu, nazvanou „U pramene poezie“. Malovaným ornamentálním dekorem byla pokryta také požární železná opona, imitující goblén s geometrickými vzory.

Mobiliář hereckých šaten navrhl ateliér Alexandra Grafa, původní jevištní techniku projektoval vídeňský technik F.B. Breitschneider.

 K prvním úpravám hlediště došlo již tři roky po slavnostním otevření. Pro obrovský zájem veřejnosti rozšířil projektant počet míst k sezení. Ze stejného důvodu se upravovalo přízemí hlediště také v roce 1909, do bočních stran bylo přidáno dalších 26 sedadel. První velká rekonstrukce probíhala ve 30. letech 20. století. Rozšířeno bylo orchestřiště směrem pod podlahu jeviště, opravy se dotkly také jevištní techniky. V roce 1940 byla zrušena „bidýlka“ k stání a místo nich nainstalována nová sedadla. Po těžkém poškození levé části budovy v důsledku bombardování se divadlo v letech 1945-1946 opravovalo a současně také modernizovalo. Negativně se na podobě divadla, zejména vzhledu interiérů, podepsaly rekonstrukční práce z 50. a 60. let 20. století, vedené povětšinou velmi necitlivě.

Nejkomplexnější restaurací prošla divadelní budova v porevolučním období. S rekonstrukčními a restaurátorskými pracemi se započalo v roce 1992, mezi prvními bylo upravováno jeviště, provedena byla také nová elektro- a vodoinstalace. V roce 1998 následovala oprava střechy a fasád. Od roku 1999 byly restaurovány interiéry – štuková výzdoby, zlacení atd. Obnoven byl také původní Grafův systém horkovzdušného vytápění. Celkovou proměnou prošly podlahy přízemí, balkonu, jeviště, proscénia, orchestřiště a odkládacích prostor, nově bylo vytvořeno obložení stěn a potažení čalounů v lóžích. Proměny doznal také foyer, obnoveno bylo kamenné zábradlí, doplněny kandelábry na nárožích schodiště, lustr, štuková výzdoba stropu. Nově byl nainstalován barový pult.

Obnovené divadlo bylo slavnostně otevřeno v den stého výročí 29. září 2000 Blodkovou operou V studni.

Prameny a literatura:

- Plánová dokumentace, AMZ-P/51, FO: 1-243

- Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých zemích I, Praha 1949, s. 310–312

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 68–69

- Drahoslava Stehlíková – Libor Šturc – Jaroslav Krejčí, Zpráva o městském divadle ve Znojmě, Znojmo 2000

- Libor Šturc, Městské divadlo ve Znojmě 1900–2000, Znojmo 2000

 

Tágy: Fin de siècle, Novobaroko, Novorenesance, Rakousko-Uhersko, reprezentativní budova, volně stojící budova

 

Autor: Kateřina Kohoutkova - Gabrhelíková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třimínusdva=