enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadelní Dvorana

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1925 | Stavba
Divadelní budovu postavil spolek divadelních ochotníků „Kolár" v roce 1925 podle plánů stavitele Bohumila Vojtěcha. Pozemek darovalo město.
(zobrazit)23.4.1933 | požár
Dne 23. dubna 1933 divadlo vyhořelo a bylo ihned obnoveno.
(zobrazit)17.12.1938 | požár
17. prosince 1938 vyhořelo po druhé.

lidé

Bohumil Vojtěch |architekt

historie

Samostatně stojící budova v Nádražní ulici postavená jako divadlo sloužící dnes sportovním aktivitám.

 

 

 

První zmínky o divadle v Letohradě z první poloviny 19. stol. se týkají kočovných společností, které do města zajížděly. V roce 1848 se utvořil čtenářský spolek, který se časem věnoval i divadlu. V roce 1863 se ustanovila skupina divadelních ochotníků pod vedením Františka Hlaváčka, která si zřídila skládací jeviště a dekorace i s dodnes dochovanou oponou od malíře Jana Umlaufa v hostinci Aloise Hostinského a poprvé zde hrála 12. 4. 1863. Poté se přestěhovala v roce 1868 do Panského domu na náměstí a roku 1873 její činnost ustala vinou absence vhodného divadelního prostoru.

 

 

V roce 1881 byl ustanoven spolek Občanská beseda, se kterým se ochotníci spojili a působili od dubna 1882 v Průškově hostinci. V roce 1887 se divadlo přestěhovalo do sálu v prvním patře domu v Petříkově hostinci, kde působilo až do roku 1891.  Při přestavbě hostince Beseda byl v prvním poschodí zřízen sál, kam se také ochotníci přestěhovali. Po třech letech zde však byli nuceni opět stěhovat po různých sálech ve městě. 7. února 1897 byl na ustavující valné hromadě založen ochotnický spolek divadelníků Kolár. Jeho sídlem se stal sál v Palečkově hostinci, kde se pořádalo zde nejen divadlo, ale také další společenské akce jako přednášky či zábavy. V roce 1905 zde bylo přistavěno i stálé jeviště. Protože se aktivity spolku kontinuálně rozšiřovaly, i tento sál přestával vyhovovat.  Zvláště v éře první republiky po dočasném útlumu během 1. světové války, kdy došlo ke značnému rozkvětu aktivit spolku. V sále si také zřídili legionáři biograf a to omezovalo zkoušení. Již v roce 1910 byl založen fond na postavení divadla a v roce 1918 výbor pro postavení divadla.  

 

 

V roce 1925 bylo rozhodnuto, že bude postavena nová divadelní budova. Spolek ovšem vlastnil pouhých 12 000 korun. Záměr spolku ovšem rezonoval mezi členy městské rady a získal si i širší podporu mezi měšťany. Následně byla ustavena komise pro stavbu divadla a vypsána soutěž. Té se účastnili tři stavitelé z okolí a byly vybrány plány stavitele Bohumila Vojtěcha.  Jako stavební parcela byla zvolena lokace téměř naproti Palečkově hostinci nedaleko od náměstí, který k tomuto účelu darovalo město. Plánované finance na stavbu divadla ve výši 470 000 korun, které se ovšem při realizaci zvýšily na 3/4 miliónu korun, byly získány částečně ze sbírky, která vynesla téměř 200 000 Kč a zbývající část byla kryta úvěrem u místních spořitelen, kde město hrálo roli ručitele. Členové spolku a další občané se zaručili za další směnky v hodnotě 300 000 korun. Část zdrojů také kryly dary.  Slavnostní položení základního kamene se konalo 6. 7. 1925 a další slavnostní otevření plně dokončeného divadla se konalo 12. 9. 1926.

 

 

Byla to volně stojící patrová budova, jejíž vstupní fasáda byla obrácená do menšího náměstí. Její hmota se stupňovitě zvedala od vstupní části přes centrální část se sálem se sedlovou střechou s lucernou uprostřed až po převýšenou hmotu provaziště. Přechody mezi jednotlivými částmi byly zvýrazněny mírně vystupujícími pilíři s převýšenou hlavicí.  Hlavní vchod byl sevřen dvěma bílými lizénami, které vybíhaly přes výšku fasády a na jejich vrcholcích byly umístěny sochy. Mezi nimi byl v prvním patře balkón se zábradlím, na který vedl vchod sevřený jedním oknem po každé straně. Po stranách vstupní fasády byly na obou stranách nízké přístavky. Sedlová střecha převýšené jevištní části byla oddělena další římsou. Její hladkou fasádu prolamovala pouze dvě menší okna v provazišti a dekorativní pás naznačující pokračování římsy střední části s hledištěm.  Hmotu vstupní části a hlediště završovala římsa s nízkou atikou. V hledištní části v exteriéru oddělovala visuálně parter od nízkého balkónu menší římsa přesahující na pilíře, na níž byla posazena tři půlkruhová okna zarovnaná na střed.

 

 

Hlediště mělo rozměry 20 na 13,1 m s 360 sedadly v přízemí a 100 na balkoně, které se nacházelo na protilehlé straně oproti jevišti a pod kterým se nacházely dva vchody ze vstupní části. Sál byl vybaven i zařízením na promítání filmů. Jeviště vybavené propadlem a provazištěm mělo 14 metrů na šířku a 8 na hloubku a bylo 6,5 vysoké a bylo odděleno od hlediště orchestřištěm pro 20 hudebníků a s rozměry 10 na 2,5 metrů.   

 

 

Budova divadla a byla od začátku zamýšlena jako víceúčelová s rovnou podlahou, aby se zde mohly vedle divadla konat i další společenské a kulturní akce. Ty zahrnovaly různé druhy zábavy, například masopusty, Silvestr, běžné taneční zábavy či nedělní čaje. Vedle toho se konaly občasné výstavy a přednášky. Další spolky zde konaly své valné hromady a sjezdy. Divadlo bylo také pronajímáno legionářům a Sokolu, aby se zde promítali filmy. Ochotníci ze spolku se snažili sami získat koncesi na provozování biografu, avšak neuspěli. Pořádání všech těchto aktivit mělo spolku přinést dostatečné finance na splácení dluhu na stavbu Divadelní dvorany.

 

23. dubna roku 1933 zasáhl divadlo po zkoušce požár, pravděpodobně od cigarety. Zachvátil především jevištní část, šatnu kostýmů a část střechy. Zničeny tak byly malované dekorace, jevištní technika, elektrické rozvody a část dalšího vybavení. Opravné práce zavdaly příležitost zavést nové ústřední topení, rozšířit orchestřiště, instalovat kruhový horizont a postavit schody z hlediště na jeviště po jeho obou stranách.  Již po čtyřech měsících prací bylo divadlo 27. srpna 1933 opět uvedeno do provozu. Oprava byla jednak zaplacena z pojištění, jednak ostatní spolky z blízkých měst solidárně věnovaly část výtěžku svým kolegům a byla uspořádána další sbírka.  

 

 

Další požár zachvátil budovu 17. 12. 1938 pozdě v noci, opět v jevištní části a strávil ji i část střechy. Pravděpodobnou příčinou byla špatná izolace ústředního topení. Hašení bylo znesnadňováno mrazem, díky kterému zamrzala voda. Následné opravné práce trvaly pět měsíců a divadlo se znovuotevřelo 28. května 1939.

 

 

Během následných válečných událostí činnost spolku Kolár utichala. Po krátkém znovuoživení, byla v průběhu padesátých let činnost spolku zakázána a jeho členové převedeni do ROH Orban a později pod Osvětovou besedu. To ve svých důsledcích znamenalo opadnutí zájmu ochotníků na rozvoji jejich společných aktivit. Prostor víceúčelového sálu v Divadelní dvoraně tak byl stále více využíván pro jiné účely. Mezitím tělovýchovná jednota Spartak OEZ Letohrad již od roku 1966 jednala o přestavbě divadelní budovy na tělocvičnu. To již probíhaly práce na novém Kulturním domě, které se završily v roce 1969. Tam začali divadelníci působit a Divadelní dvorana byla předána ke sportovním účelům.

 

 

Její přestavba na tělocvičnu probíhala mezi lety 1971 a 1975. V ní se především výrazně zjednodušil vnější vzhled odstraněním všech dekorativních prvků na fasádách. Vstupní část byla rozšířena o jednu okenní osu na každé straně a široký chod byl zastavěn. Bývalá značná členitost tvarů byla redukována na strohý výraz budov charakteristický pro toto období. Fasádu střední části nyní prolamují pouze vysoká okna do sálu. Ve vnitřku sálu se dochovala dispozice převýšeného jeviště, na něž vedou schody, které je odděleno od zbytku sálu proscéniovým otvorem s oválnou klenbou. Byla také odstraněna galerie. V prosinci 1975 byly všechny práce prakticky ukončeny a od té doby až do současnosti je bývalé divadlo používáno už pouze jako tělocvična.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 101-102

 

KAVKOVÁ, Veronika. Ochotnický spolek Kolár v Kyšperku (1897 - 1945). Olomouc, 2015. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta

 

SKÁLA, František. Kyšperk. [Díl] I, Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka. 1. vyd. Kyšperk: Alois Otava, 1948. 221, [3] str. 100 – 102.

 

 

ADAMEC, Stanislav a kol. Město Kyšperk/Letohrad 1308-2008. Letohrad: Město Letohrad, 2008. 296 s. ISBN 978-80-254-1745-4. Str. 211 – 216.

 

PÁLKOVÁ, Edita, ed., KOTLÁŘOVÁ, Hana, ed. a NAVRÁTILOVÁ, Magdaléna, ed. Almanach spolků, klubů, zájmových organizací, vzdělávacích a kulturních zařízení, institucí i všeho ostatního, co hýbalo tímto městem. Vyd. 1. Letohrad: Městská knihovna Letohrad, 2001. 136 s. ISBN 80-238-7510-8. Str. 29- 30.

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třimínusdva=