enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | DE

Zámecké divadlo Kačina

Joseph Philip Jöndl /Joendl

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1796 | Architektonický projekt zámku

(zobrazit)1822 | Stavba zhruba dokončena
1816 – začátek stavby pavilónu na konci levého (severního) zámeckého křídla s divadlem a kaplí 1822 – Stavba zámku zhruba dokončena;
(zobrazit)4. 11. 1851 | Zahajovací představení
1823-08 Chotkové se přestěhovali na Kačinu ze svého dosavadního sídla v nedalekých Nových Dvorech. 1851-11-04 Zahajovací představení v novém divadle
(zobrazit)70. léta 20. století | Restaurátorský průzkum
1970n. – Průzkum divadla
(zobrazit)2005 | Restaurátorský průzkum
2005 – Nový průzkum divadla, mezitím opraveno hlediště.

lidé

(zobrazit)Joseph Philip Jöndl /Joendl |hlavní architekt

Český architekt, spolupracovník J. Fischera.

Podílel se na přestavbě místodržitelského letohrádku v Praze, zámku a farního kostela v Čimelicích, zámku Tažovice u Strakonic a farního kostela v Blovicích, stavbě zámku Kačina.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 32, Praha 2004.


(zobrazit)Anton Arche |architekt

Jeho dílo je převážně postaveno ve stylu pozdního neoklasicismu a romantické novogotiky. Mezi jeho hlavní díla také patří přestavba Podzámecké zahrady v Kroměříži , která je zapsaná v kulturním dědictví UNESCO.

Zdroj: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 32, Praha 2004. 


(zobrazit)Jiří Fischer |architekt

Je považován za zakladatelskou osobnost v průběhu vývoje české architektury, za představitele vrcholného klasicismu.  V Praze navrhl roku 1808 gotizující přestavbu místodržitelského letohrádku, v letech 1808-1811 empírovou přestavbu kláštera Hybernů na Celnici, v letech 1816-1824 kostely sv. Kříže a sv. Gotharda.

Zdroj:  Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 175 , Praha 2004.

Více divadel

(zobrazit)Christian Fridrich Schuricht |architekt

Saský dvorní architekt. Proslavil se svými ryze klasicistními stavbami s antickou inspirací.

in: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 595 , Praha 2004.


(zobrazit)Jan Rudolf hrabě Chotek |Zadavatel stavby
Chotek, Jan Rudolf hrabě (1749–1824) – stavebník Jan Rudolf hrabě, *1748 - †30.6.1824, český šlechtic; v roce 1776 dvorní rada, v roce 1782 kancléř česko-rakouské dvorní kanceláře. V roce 1791 ministr financí korunních zemí, v roce 1802 nejvyšší purkrabí a prezident českého gubernia v Praze. V letech 1805 - 1910 konferenční ministr, v letech 1804 - 1824 předseda Královské české společnosti nauk. Podporoval vědy a umění, zasloužil se o rozvoj komunikací v Čechách.

(zobrazit)Rudolf Karel Chotek |dramatik
Chotek, Rudolf Karel (1832–1894) – autor divadelních her a organizátor představení v zámeckém divadle Kačina.

historie

 

 

Zámek Kačinu, jednu z nejvýznamnějších klasicistních architektur na našem území, dal na svém novodvorském panství postavit hrabě Jan Rudolf Chotek (1749–1824). Projekt zámku vypracoval v roce 1796 drážďanský architekt Christian Fridrich Schuricht (1753–1832). Úpravy místa a budoucího zámeckého parku probíhaly už od 90. let 18. století, základní kámen zámecké budovy byl položen v roce 1806. Místo hlavního stavitele převzal po dvou letech, kdy stavbu vedl Jiří Fischer (1768–1828), architekt Joseph Philip Jöndl (1782–1870). Ten také během následujících let v detailech upravoval a dokončoval Schurichtův projekt; drobné změny v něm ostatně prováděl i sám stavebník. V závěru stavby vystřídal Jöndla Anton Arche (1793–1851). Stavba byla v hrubých rysech dokončena v roce 1822 a v srpnu následujícího roku se Chotkové na Kačinu přestěhovali ze svého dosavadního sídla v nedalekých Nových Dvorech.

Zámecké divadlo je umístěno na konci levého (severního) zámeckého křídla v polovině pavilónu, který byl stavěn od roku 1816, v roce 1823 však ještě zdaleka nebyl hotov. Zamýšlená kaple, zabírající zbylou jižní část pavilónu, nebyla ostatně dokončena nikdy.

Rychlé dokončení zámeckého divadla znemožnila tíživá finanční situace stavebníka. V dochovaných účtech je tak možné sledovat výdaje na postupné dobudování a vybavení divadla až do padesátých let 19. století; první doložené představení se v divadle konalo v roce 1848.

Postupné změny v plánované podobě divadla a jeho vybavení dobře dokumentuje soubor plánů z 1. poloviny 19. století, z nichž nejstarší jsou datovány rokem 1821 a podepsány Jöndlem. Zda Jöndl navrhoval pozdější změny v projektu – a ovlivnil tedy i realizovanou podobu divadla – není zatím možné doložit. Přinejmenším kresby některých detailů však byly podle poznámek na nich navrženy „jeho hraběcí milostí“.

Stavba divadla v novém zámku byla vyvrcholením dlouhé divadelní aktivity na chotkovských sídlech. Divadelní sál i letní zahradní divadlo byly už ve 2. polovině 18. století součástí zámku v Nových Dvorech a víme také o divadelních představeních na zámku ve Veltrusech. Na Kačině se hrálo už od 20. let 19. století – ještě před dokončením nového divadla se divadelní produkce odehrávaly v provizorně upraveném hlavním zámeckém sále. S provozem z doby před otevřením dnešního divadla také souvisí soubor především dětských divadelních kostýmů, chovaný dnes v divadelním oddělení Národního muzea stejně jako mechanické divadélko („panorama“) které se zachovalo v inventáři kačinského zámku a je vystaveno v expozici loutkářského muzea v Českém Krumlově.

Pavilón s divadlem a nedokončenou kaplí se jako celý zámek obrací hlavním průčelím k západu. S hlavní zámeckou budovou jej spojuje kolonádové křídlo, na jehož konci se vstupuje do chodby vedoucí podél kaple k divadlu. Střední část hlavního průčelí pavilónu je zdůrazněna dórským portikem se čtyřmi sloupy, kladím a štítem s akrotérii. Z trojice dveří mezi sloupy, ke kterým vedou krátká schodiště, jsou střední slepé, těmi vpravo se pak vstupuje do hlediště divadla. Zadní část jeviště je přístupná dalšími dveřmi v severní stěně.

Obdélný sál se zadní (jižní) stěnou konkávně prohnutou je dlouhý 15,5 m, široký 12 m a v hledištní části 9 m vysoký. Jeviště je 9 m hluboké a 12 m široké, jevištní portál je 6,8 m široký a 5,8 m vysoký. Výška roštu nad podlahou jeviště je 10,5 m.

Do prostoru jeviště vedou ze západu dvě půlkruhová okna ve výšce lávky (při pohledu zvenčí jsou tato okna umístěna nad velkými slepými okny se žaluziemi) a jedno stejné okno nad dveřmi v severní stěně. Hledištní část divadla je bez oken.

Do hlediště je přístup jednak zvenčí, dveřmi v západním průčelí pavilónu, nebo z chodby dvojicí dveří v protější stěně – jedny z nich vedou do horní části parteru, druhé do orchestřiště. Samostatné dveře vedou z chodby také na točité schodiště na galerie. Jeviště je přístupné dveřmi z chodby nebo zvenčí velkými dveřmi v zadní stěně.

Na severní (při pohledu na jeviště pravé) straně navazuje na divadelní sál několik provozních místností. U zadní části jeviště je to malá herecká šatna přístupná pouze z jeviště, před ní točité schodiště vedoucí v patře do místnosti, která sloužila jako sklad dekorací, a větší šatna přístupná z chodby.

Podlaha hlediště se směrem k jevišti mírně svažuje. Uprostřed zadní části parteru je umístěna dřevěná konstrukce hraběcí lóže. Nad ní byla podél konkávně prohnuté zadní stěny vybudována dvě patra galerií o rozměrech 2 x 12 m. Na první galerii se dochovala jednoduchá lavice, na druhé původní stupně pro čtyři řady stojících diváků. Hlediště mohlo pojmout zhruba 300–350 diváků.

Mírně zahloubené orchestřiště, oddělené od parteru nízkým parapetem, je široké 1,6 m, vysoké 1,2 m. Zachovala se v něm část původních notových pultů a svícnů.

Stěny hlediště zdobí dekorativní výmalba. V přízemí a na sloupech galerie imitace mramoru, na bočních stěnách a na parapetech galerií dekorativní panely s akantovými motivy rozvíjejícími se symetricky od středních rozet. Na fabionu pod stropem byla namalována profilovaná římsa s festony a maskarony ve vlysu. V rozetě uprostřed stropu je chotkovský erb, okolo opět panely s akantem a vavříny. Interiér hraběcí lóže je potažen tapetou.

Hlediště dnes osvětluje řada novodobých lamp a křišťálový lustr uprostřed stropu. V divadle jsou také zachovány části původního horkovzdušného topení.

Jevištní portál nese dekorativní malbu podobně jako stěny hlediště. Po stranách jsou dvojice malovaných kanelovaných pilastrů, na překladu panel s akantovým dekorem po stranách rovněž akantové lyry, na bocích proscénia pak imitace mramoru. Ze strany jeviště je k horní části portálu přibita na plátně malovaná drapérie.

Přední hrana jeviště a přepážka orchestřiště byly na nejstarších plánech konvexně prohnuté (paralelně se zadní stěnou hlediště), teprve na pozdějších návrzích bylo toto řešení pozměněno.

Kačinské divadlo se dochovalo včetně technického vybavení jeviště, které bylo uzpůsobeno k výměně tradičních součástí ploché malované dekorace – bočních kulis, sufit a prospektů. I přes ztráty některých částí je možné vyčíst způsob, jakým fungovalo a bylo obsluhováno.

Po stranách vodorovného jeviště jsou výřezy pro čtyři páry kulisových rámů, vždy pro tři za sebou (počet bočních kulis se na starších plánech od nakonec realizovaného stavu také liší). Výřezy jsou vedeny rovnoběžně s hranou proscénia a směrem do hloubky jeviště se sbíhají. Rámy byly pod jevištěm osazeny do kolejniček zvednutých nad podlahu na dřevěné stoly. Většina rámů byla bohužel před několika lety spálena. Posun bočních kulis se dál ručně, u každé kulisy zvlášť. Centrální ovládání pomocí systému kladek se sice objevuje na jednom z plánů, ale zjevně nebylo provedeno.

Na většině plánů je kromě bočních kulis zachycena i dvojice proscéniových bočnic, které (jak to známe i z jiných divadel) byly nastálo osazeny na jevišti a nebyly vyměňovány: na starších plánech jsou tyto bočnice dokonce natočeny do hloubky jeviště. Zda se toto proscéniové zarámování jeviště realizovalo, není dnes jasné.

Prostor pod jevištěm je přístupný schodištěm ze zadní části jeviště. V jeho přední části vedou menší schody do nápovědní budky.

V kačinském divadle se objevuje významná inovace, kterou byl od začátku 19. století vybavován stále větší počet divadel: vysoké provaziště, do kterého mohly být dekorace vytahovány bez složitého skládání nebo navíjení. Provazy, na kterých se prospekty, sufity a samozřejmě opona vytahovaly nad jeviště, byly vedeny přes řady kladek na spodní straně roštového stropu k lávce na pravé straně jeviště. Kromě opony bylo takto možné spouštět na jeviště dalších 27 dekoračních součástí.

Názor D. Wilmora (viz literatura), že systém zvedání dekorací přes špatně přístupné kladky umístěné pod stropem je neobvyklý a pravděpodobně byl navržen nepoučeným diletantem, je třeba odmítnout – téměř totožné řešení je možné dodnes nalézt v zámeckém divadle v jihočeských Nových Hradech (1822, úprava 1836 a 1846) nebo v jen v detailech odlišné podobě v rakouském zámku Weitra (datum vzniku nezjištěno).

Dřevěná lávka, ze které se ovládalo zvedání a spouštění dekorací, je dnes přístupná pouze po žebříku (původně možná po nedochovaných schodech?). Po celé její délce vede na stěně nad ní prkno s háky na upevnění provazů; orientaci v nich usnadňovala písmena a čísla nad nimi. Od lávky je podél zdi až pod podlahu jeviště spuštěno pět šachet, každá se dvěma drahami pro protizávaží, kterými se vyrovnávala váha dekorací. Protizávaží byla tvořena dřevěnými boxy, do kterých bylo ukládáno potřebné množství kamenů – část obojího je v divadle také dochována. Ačkoli byl podobný systém používán po dlouhou dobu ve většině divadel, Kačina je dnes jediným místem u nás, kde se tyto šachty zachovaly.

Zhruba uprostřed stěny naproti lávce jsou umístěny dveře, vedoucí do místnosti v patře, kde se skladovaly dekorace. U spodního okraje těchto dveří je osazen subtilní rumpál, od něj dolů až ke dveřím z jeviště do chodby je ve zdi osazeno široké prkno.

Osvětlovací rampa se nezachovala – přední část jeviště byla v nezjištěné době zjevně upravena. Podle dvou hřídelí a malých kladek, dochovaných pod jevištěm, se zdá, že byla ovládána z nápovědní budky; možné varianty jejího pohybu je dnes možné vyčíst pouze z historických plánů.

Boční kulisy se osvětlovaly lampami na otočných stojanech, které byly zasazeny do otvorů v podlaze. Zbytky těchto stojanů se v divadle zachovaly a jejich původní funkci a podobu dokládají i historické plány.

Na zadní stěně jeviště jsou upevněny řady dřevěných háků, do kterých byly ukládány nepoužívané prospekty.

Soubor původních jevištních dekorací se zachoval jen fragmentárně. Z dochovaných kusů není možné sestavit žádnou kompletní scénu (nejlépe se dochovaly soubory zeleného pokoje a modrého gotického pokoje, oba s prospektem a čtyřmi bočními kulisami); z většiny scén existují jen jednotlivé kusy.

Vznik části dekorací lze zatím (při vědomí dlouhé doby stavby divadla) jen vágně položit do druhé čtvrtiny 19. století. Některé kusy jistě pocházejí z některé ze starších chotkovských scén (Nové Dvory, provizorní jeviště v hlavním kačinském sále): několik prospektů bylo pro dnešní jeviště dodatečně zvětšeno našitím nových pruhů plátna. Stejně tak jistě vznikaly nové dekorace v průběhu divadelního provozu. Zatím nelze říci, zda se vznikem alespoň některých dekorací souvisí údaj, podle kterého byl v roce 1851 za práce pro divadlo vyplacen malíř Eduard Tichý.

Umělecky hodnotnější součástí souboru se zdají být starší prospekty (snad ze začátku nebo 1. poloviny 19. století: fragment bohatě zdobeného sloupového sálu, několik variant pokojů, krajina); z novější části souboru zaujme především dobově příznačný modrý gotický pokoj s bohatou výzdobou, papírovými aplikacemi a zlacením. Prospekt ulice je známý pouze z historické fotografie.

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 4. listopadu 1851 (hrálo se zde ovšem už o tři roky dříve). Intenzivní provoz divadla trval téměř dvacet let, během kterých se zde hrály mimo jiné hry Rudolfa Karla Chotka (1832–1894), pravnuka stavebníka zámku a hlavního hybatele zdejšího divadelního dění. Podle dobových zpráv se další členové rodiny v divadle uplatnili nejen jako herci, ale také jako muzikanti a výtvarníci dekorací.

Za druhé světové války, kdy bylo v zámku umístěno rekreační středisko Hitlerjugend, sloužilo divadlo jako skladiště; tehdy byla údajně neznámo kam odvezena původní opona a snad i lustr z hlediště. V padesátých letech bylo divadlo krátce používáno jako kino. Od téže doby je v zámku umístěno pracoviště Národního zemědělského muzea, které zde má svou expozici dodnes. V době kolem r. 1950 bylo divadlo otevřeno k prohlídkám; pod vedením PhDr. Emy Charvátové tu Státní památková správa nainstalovala na jevišti skupinu figurín, představující pokorné rolnické prosebníky před karikovanými zámeckými pány.

Důkladný průzkum divadla na začátku 70. let konstatoval jeho špatný stav a potřebu jeho rekonstrukce; do doby nového průzkumu a dokumentace v roce 2005 však bylo pouze opraveno hlediště a na jevišti došlo k dalším ztrátám na původním vybavení. Dnes se divadlo využívá ke sporadickým produkcím a návštěvníkům je přístupné v rámci prohlídek zámku.

 

Prameny a literatura:
-Původní plány divadla z 1. pol. 19. stol. (Ústav dějin umění Akademie věd ČR, Fond Zdeněk Wirth, inv. č. 04022 WDIII/614–615, 618–623, 625–626)

- Jan Kopecký, Zámecké divadlo na Kačině: Zpráva o dnešním stavu, dějinách stavby a repertoáru kačinského divadla, nepublikovaný strojopis, Scénografický ústav, Praha 1972

- Ivana Vadlejchová [= Jan Kopecký], The Theatre at the Kačina Château (1821–23), Interscaena’73 – Acta Scaenographica 2/III [roč. III, č. 2], 1973, s. 20–26

- Jan Pömerl, Zámecké divadlo v Kačině, Zprávy divadelního ústavu, září–říjen 1994, s. 14–16

- Mikuláš Hulec – Daniel Špička (a kol.), Dokumentace historické jevištní techniky divadla na zámku Kačina, nepublikovaný strojopis, Centrum pro ochranu a restaurování architektury CORA, Praha 2006 (obsahuje samostatné texty Davida Wilmora o jevištní technice a Jiřího Bláhy o dekoracích a kostýmech)

 

 

Tágy: Empír, Rakouské císařství, Zámecké divadlo

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=