enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Besední dům

Theophil Edvard Hansen

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1871 | stavba
Budova byla postavena podle návrhu architekta Theophila von Hansena v letech 1871 – 1873. Besední dům se zapsal do dějin města jako středisko společenského a kulturního života rozvíjející se české měšťanské společnosti. Využíván byl zprvu mnohostranně jako dějiště akcí společenských, hudebních, divadelních, vzdělávacích, politických i tělocvičných a jako sídlo školy, redakce, záložny, čtenářského spolku a vyhlášené restaurace.
(zobrazit)3.4.1873 | otevření
Novorenesanční budova z druhé poloviny 19.století (1872) jako středisko spolkového života v Brně, měla se stát centrem snažení české společnosti v německém prostředí města. Leoš Janáček zde působil jako klavírní virtuóz a dirigent. Byly zde světové premiéry jeho skladeb. Klasická opereta v Brně zazněla poprvé v městském divadle 11.6.1859, v profesionální české podobě až v roce 1874 v Besedním domě. Besední dům se stával postupně především hudebním centrem.
(zobrazit)1881 | uzavření

lidé

historie

V šedesátých letech 19. stol. hrály významnou roli v sociálním životě obyvatelstva spolky, jejichž právní existence byla umožněna zákonem z roku 1852. Jejich překotný rozvoj byl povzbuzen pádem neoabsolutismu v roce 1860. Jedním z nich byl i pěvecký spolek Beseda brněnská založený v roce 1861. V politickém střetu o podobu české ústavnosti a identity podobné spolky vystupovaly často na národních slavnostech v takzvaném táborovém hnutí a hrály tak větší společenskou roli nežli by jim příslušela jako kulturní organizaci.

 

Členství ve spolku vyžadovalo značný finanční kapitál, a proto prvotní spolky byly sociálním prostorem české buržoazie. V nich rozvíjeli a rytmizovali její představitelé svůj sociální život v ročním koloběhu debat, výročí, plesů, setkání a dalších akcí, které postupem času získávaly reprezentační úlohu, ve které se manifestovaly i národní narativy. Je jen přirozené, že tyto organizace potřebovaly svou základnu, která by splňovala nejen organizační a logistické nároky, ale také byla dostatečně reprezentativní a poukazovala na důstojnost spolku a jeho členů.  

 

Návrh na realizaci takovéhoto záměru se objevil v roce 1868. Dne 13. 8. 1868 se sešli významní představitelé z řad české brněnské honorace a dohodli se na vytvoření Akciové společnosti Besedního domu, která také byla ustavena na jaře následujícího roku. Úřady byla následně schválena a 24. 7. 1869 si zvolila své představenstvo složené ze starosty a 6 dalších vlivných osobností tehdejšího Brna. V jejím vedení byl i významný činitel veřejného života Alois Pražák, poslanec říšské rady. Jejím smyslem bylo postavit a spravovat dům s místnostmi pro spolky, restaurací a se sálem pro plesy, koncerty, divadlo a zábavy. Stavební pozemek na prestižní adrese nové brněnské okružní získala společnost machinací. Nové pozemky po zbouraných hradbách patřily městu, které by je českému spolku neprodalo. Proto Akciová společnost vyměnila pozemek se soukromníkem.  

 

Autorem projektu byl dánský architekt Theophil von Hansen, který jej koncipoval v novorenesančním stylu. V soutěži na dodavatele zvítězil Eduard Svoboda. Stavba byla financována formou úpisu akcií. Základní jmění společnosti mělo dosáhnout 100 000 zlatých. Také díky nacionálnímu apelu byly akcie vyprodány relativně rychle a pouze menší část financí bylo nutno získat půjčkou u finančního ústavu, aby se pokryly celkové náklady na stavbu, což bylo 147 579 zlatých. Budova jako celek byla otevřena 21. 1. 1873 a dvorana využívaná i pro divadlo byla slavnostně otevřena 3. 4 1873 akademií, jejíž program zahajovala ouvertura k Prodané nevěstě.  

 

 

Stavba stojí na brněnské okružní třídě na rohu Komenského náměstí a Husovy třídy v západní části historického centra Brna. Je pohledově ohraničena bosáží v přízemí a mohutnou korunní římsou se zubořezem a s atikou s girlandovými motivy a okénky s balustrádou osazenou sochami, kterou jsou završeny všechny fasády. Vstupní fasáda je sedmiosá s portikem neseným dvěma dórskými sloupy a přízemí je od vyšších pater odděleno v horizontální linii kordonovou římsou. Dvoupodlažní dvorana či sál byl umístěn na obdélníkovém půdorysu, který po celé délce obíhala galerie. Štukovou výzdobu provedl Adolf Loose. Dům byl sídlem nejdůležitějších místních spolků jako Slovanský čtenářský spolek, Beseda brněnská, Tělocvičná jednota brněnská Sokol, Český politický spolek, Katolická politická jednota v Brně, Matice Moravská, redakce České orlice a Hlasu a dalších.

Na počátku sedmdesátých let 18. stol. nebylo české divadlo dobře zajištěno co se hracího prostoru týče. Divadelní budovy vlastnila německá komunita, a tak ochotnické společnosti vystupovaly v různých hostincích a jiných podobných prostorech. Vznik spolkové budovy tuto situaci odlehčil, neboť prostorná vnitřní dvorana dovolila uvádět představení velkých hereckých společností.  Od roku 1874 jej měla v nájmu společnost Elišky Zöllnerové, jejíž sezónu zahájila 1. října téhož roku Bozděchovou veselohrou Z doby kotilionů. Společnost si ve dvoraně zařídila skládací jeviště. Poté byla dvorana od roku 1879 pronajata společnosti Jana Pištěka.

Akciová společnost Besedního domu žádala o udělení trvalé divadelní koncese na místodržitelství, nebylo jí však vyhověno. To se podařilo až nově ustanovenému Družstvu českého národního divadla v Brně v roce 1881. Protože novou budovou, jejíž vznik byl hlavním důvodem existence tohoto spolku, nebylo prozatím možné zrealizovat, začalo se stavbou nového jeviště v květnu 1881 a v září se začalo hrát. Ovšem v prosinci téhož roku došlo k jednomu z největších neštěstí v dějinách divadla, kdy při požáru vídeňského Ringtheateru zahynulo 384 diváků. Brněnští radní žádali okamžité zvýšení bezpečnostních opatření podle nových předpisů, což za daných podmínek nebylo možné a další pokračování provozu divadla tak bylo fakticky zakázáno a tím i divadelní využití tohoto prostoru skončilo.

 

Řešením složité situace českého divadla v Brně byl vznik divadla na Veveří otevřeného roku 1884. Besední dům zůstal spolkovou budovou až do 50. let 20. stol. Roku 1937 byla budova rekonstruována podle projektu Vladimíra Fischera. Budova byla renovována mezi lety 1987 a 1996 podle projektu Jiřího Mikšíka a Jindřicha Kaňka. Dnes je dnes sídlem brněnské filharmonie.

 

Besední dům představoval protipól nedalekého Německého domu i se svými konotacemi. Česká buržoasie zapojená do jeho budování jej chápala jako svůj přínos rozkvětu národního života.

 

 

 

 

 

Zdroje a literatura:

 

ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská okružní třída. Brno: Památkový ústav v Brně, 1997. 175 s. ISBN 80-85032-60-0.

 

ŠTĚDROŇ, Miloš, ed., FRIMLOVÁ, Lea, ed. a GEIST, Zdeněk, ed. Besední dům: architektura, společnost, kultura. 1. vyd. Brno: Státní filharmonie Brno, 1995. 252 s. ISBN 80-7028-071-9.

 

BULÍN, Hynek. Besední dům v Brně 1872-1922. Brno: Slavnostní výbor, 1922. 28 s., [15] s. obr. příl.

 

ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002. 702 s. ISBN 80-85227-49-5. str. 277 - 285

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třimínusjedna=