enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kulturní epicentrum Bazilika

Martin Krupauer, Jiří Střítecký

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)2005 | otevření
Kulturní centrum Bazilika se nachází ve 3.patře obchodního centra IGY v Českých Budějovicích.

lidé

Martin Krupauer |hlavní architekt
Jiří Střítecký |hlavní architekt
(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

historie

Na nároží Pražské třídy a Pekárenské ulice  do roku 2003 stála starší zástavba bývalých vojenských pekáren a zásobáren z druhé poloviny 18. století.  Za nimi pak ve dvacátých letech 20. století v Pekárenské ulici byly postaveny železobetonové skeletové budovy pro intendanční sklady vojska. V nich se 4. listopadu 1994 otevřelo Divadlo pod Čepicí. Tyto sklady byly zahrnuty jako součást do novostavby obchodně společenského centra IGY, které zde vyrostlo mezi lety 2003 až 2004 podle projektu Martina Krupauera a Jiřího Stříteckého.  Jednalo se o čtyřpodlažní budovu s proskleným přízemím s obchodními prostory a podloubím obráceným do Pražské třídy nesené pilíři. Před fasádu  horních hladkých pater v okrové barvě byla předsazena železná konstrukce členěná do značného množství polí. Nesla různě velké reklamní plochy.  Vedle značného rozsahu prodejních ploch, byl do budovy následně situován i sál Kulturního epicentra Basilika. Jednalo se o tak vcelku ojedinělé spojení komerčních prostor a obecně prospěšné společnosti v kulturní sféře s podporou veřejné správy.

 

Variabilní divadelní sál zde byl ve třetím patře vybudován mezi lety 2004 a 2005 za celkovou částku 26,5 milionu korun. Náklady byly pokryty částečně dotací 15 milionů od státu, 5 od města, 2,5 milionu od Jihočeského kraje a zbytek provozovatelé ze sponzorských darů.  Jeho podobu vypracoval zkušený divadelní architekt Miroslav Melena. Navrhl jej s maximální variabilitou v mnoha svých parametrech.  Jednak systém posuvné elevace umožnil klasické utváření prostoru s elevací nebo s rovnou podlahou pro kongresové uspořádání.  Na stropních konstrukcích byly zavěšeny sametové šály, které v případě potřeby dále mohly pomoci upravit prostor na black box. Posuvná lávka po celé délce sálu umožňovala variabilní zavěšení světelné techniky.  Podobně i jeviště je v základním nastavení pouze prostor s dřevěnou podlahou, který může být v případně upraven pomocí praktikáblů na vyvýšené pódium.  Na balkoně vzadu byla umístěna zvuková a světelná kabina.  Kapacita hlavního sálu dosahovala 700 diváků. Při divadelním uspořádání s elevací nabízel prostor 280 míst. Byl také vybaven nejmodernější technikou. Divadlo bylo otevřeno v listopadu roku 2005.

 

Divadlo spravovala obecně prospěšná společnost forma Bazilika a bylo využíváno jako stagiona. Vedle toho se zde pořádaly koncerty klasické hudby, kongresy a symposia. Provoz zde byl ukončen 28. února 2011. Prostory dnes slouží pro konání plesů a dalších společenských akcí.

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

ZDEŇKOVÁ, Marie a VOMÁČKA, Josef. Miroslav Melena: scénograf a architekt = scenographer and architect. 1. vyd. V Praze: Institut umění - Divadelní ústav, 2011. 239 s. ISBN 978-80-7008-255-3.Str. 177–178.

 

BINDER, Milan a SCHINKO, Jan. České Budějovice zmizelé, aneb, 100 porovnání zmizelých objektů se současným stavem. 1. vyd. České Budějovice: Milan Binder, 2007. 113 s. ISBN 978-80-903636-3-2. Str. 95.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětplusčtyři=