enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo

H. Grubner

alias Osvětový dům, Besední dům, Katolický dům, Lidový dům
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1896 | stavba

(zobrazit)29.12.1955 | Otevření

(zobrazit)1997 | rekonstrukce

lidé

H. Grubner |hlavní architekt

historie

Počátky divadelnictví v kdysi německém Bruntále jsou spojeny s tamější piaristickou kolejí, v níž její žáci čas od času uváděli náboženské hry. Místní ochotníci patrně hráli již roku 1795 nejspíše v hostinci Zlatý kříž a později v divadelním sále piaristické koleje. V  roce 1798 nechal hrabě Thurheim v jihozápadním křídle svého zámku na místě bývalých koníren postavit divadelní sál, který ochotníci využívali až do roku 1806. Příležitostně v něm také působily kočovné společnosti. Ty do města zajížděly na různá místa většinou do hostinců po celé devatenácté století. 

 

V roce 1896 si nechal zdejší Spolek katolických tovaryšů (Der katholische Gesellenverein) postavit svůj spolkový dům podle projektu H. Grubnera. Nalézal se v něm sál s rozměry 20 na 14 metrů s kapacitou pro 450 osob. Byl vybaven jevištěm s rozměry 12 na šířku, 6 hloubku a vysokým 8 metrů. Sál sloužil značnému množství sociálních a kulturních aktivit. Čas od času zde také vystupovaly různé kočovné divadelní společnosti.

 

V roce 1945 byli vysídleni téměř všichni Němci, kteří do té doby představovali drtivou většinu obyvatelstva. Podobně jako v jiných podobných městech v Sudetech se noví čeští osídlenci snažili sdružovat do spolků, ve kterých usilovali nejen o kulturní povznesení, ale i o navázání pevných vztahů s novými sousedy. I zde založili divadelní ochotní již téhož roku soubor s názvem Naše Divadlo, jehož žádost o registraci byla schválena Okresním vedením svazu české mládeže. Nejdříve se usadili v Turnhalle, ale zanedlouho byl souboru přidělen místní správní komisí Katolický dům, který tomuto účelu vyhovoval mnohem více. Následující rok zde 24. března uvedli své první veřejné představení Na Valdštejnské baště. Dům byl přejmenován na Besední dům. V roce 1951 byli ochotníci organizačně včlenění pod družstvo Rovnost Bruntál pod názvem Divadlo pracujících.  Samotná budova byla přejmenována na Dům osvěty. V polovině 50. let byl prostor rekonstruován. Okresní dům osvěty zahájil činnost 29. prosince 1955 představením Prodaná nevěsta od B. Smetany.

 

V Okresním domě osvěty byl v roce 1956 založen Divadelní soubor, ve kterém se sloučily některé místní ochotnické spolky. O dva roky později přešel pod organizační správu Městské osvětové besedy, který byla v roce 1963 přejmenována na Městské divadlo. Rekonstrukce budovy pro divadelní účely proběhla mezi lety 1965 – 1968. Divadlo prošlo v 90. letech další rekonstrukcí a bylo  znovuotevřeno 9. prosince 1997.  

 

Původně měla spolková budova půdorys tvaru písmene T, kde dřík představuje sál napojený na vstupní část budovy.  Volné prostory po stranách sálu byly zastavěny, takže nyní stavba stojí na pravoúhlém půdoryse.  Patrová podélná hlavní fasáda původní budovy se obrací do Partizánské ulice. Její hmota je usazena na nízký podstavec s obkladem.  Je rytmizována okrovými plochami lizén, mezipatrovými římsami a profilovanou korunní římsou a bílým pozadím. V přízemí jsou sdružená okna a v prvním patře ve stejné šíři dvě oddělená. Fasáda je završena polovalbovou střechou.  Vchod pod skleněnou půlkruhovou markýzou je sevřen na obou stranách jednoosými risality zakončenými trojúhelníkovými štíty. Vede k němu pozvolně rampa s nízkým úhlem.

 

Z bočních stran byly k původní tříosé fasádě přistavěny další hmoty, po levé straně směrem ke vchodu dvě zhruba stejné šířky, po pravé tři nepravidelného rozložené šíře s dvěma vchody umístěnými ve spojovacích mezičláncích. Fasáda přístaveb je v kontrastu k fasádám na původní budově okrová a ustupující spojovací články bílé stejně jako vertikální plocha mezi úzkými okny ve stejné ose různých podlaží.  Jejich střechy jsou ploché, pouze z nich uprostřed vystupuje valbová střecha původního křídla hlediště a pravoúhlá hmota provaziště.  Z původní novorenesanční dekorace se na fasádách nic nedochovalo.

 

Sál si zachoval svou původní novorenesanční štukovou výzdobu, jejíž nejvýraznějším prvkem jsou kanelované pilastry s jónskými hlavicemi, které jsou přetnuty profilovanou mezipatrovou římsou a které rytmizují jeho přízemí do polí.  Ve  dvou z nich je na každé straně u balkónu vchod zasazený do ostění s klenákem ve vrcholu jeho půlkruhového oblouků.  V horním patře jsou pole vyplněna slepými sdruženými okny. V zadní části sálu je balkón, jehož poprseň stejně jako celá zadní stěna jsou obloženy hnědým dřeveným obkladem.  Pod balkónem jsou v zadní stěně okna do zvukové a světelné kabiny.  Jevištní portál je jednoduchý, téměř nezdobený, pouze jeho vrchní hrana je skosená s rytmem světle a tmavě hnědých polí.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

CEPEK, Josef. Bruntál: městem a historií. Díl II., Rozdělila nás smyšlená historie - 1938-1948. [Bruntál: J. Cepek], 2013. 182 s. ISBN 978-80-260-4893-0.

 

CEPEK, Josef. Bruntál: městem a historií. Díl III., Budování nového domova 1945-2013. [Bruntál: J. Cepek], 2014. 223 s. ISBN 978-80-260-6165-6.

 

HAVLÍČKOVÁ, Margita, PRACNÁ, Sylva a ŠTEFANIDES, Jiří. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku = Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011-2014. 3 svazky. VZ Morava. Divadlo; sv. 4-6. Odborná publikace. ISBN 978-80-244-2891-8.

 

MAREŠOVÁ, Adéla. Kulturní potenciál města Bruntálu se zaměřením na divadlo [Cultural potential of Bruntálu focusing on theater]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2014. 43 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Matěj T. Růžička.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třiplusdevět=