enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadélko JoNáš

Alois Čenský

alias Měšťanská beseda
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1901 | Stavba
V architektonickém řešení budovy převládá novorenesanční sloh, umělecká výzdoba je převážně secesní. Měšťanská beseda s několika společenskými sály a salonky, Kinem Beseda, Divadélkem JoNáša proslulou secesní kavárnou je jedno z nejvýznamnějších společensko-kulturních center v Plzni. Jedná se o třípodlažní budovu na obdélníkovém půdorysu zasahující hluboko do vnitrobloku, která je umístěna v souvislé zástavbě jižní strany Kopeckého sadů.
(zobrazit)1.10.2002 | Otevření
Divadélko JoNáš je malá komorní scéna s kapacitou 80 míst v suterénu přední části budovy.

lidé

(zobrazit)Alois Čenský |hlavní architekt
Český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze. V letech 1896-1907 učil na průmyslové škole stavební v Plzni, Písku a Praze. V letech 1903-1921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor a rovněž je autorem několika odborných knih.Více divadel

Rudolf Němec |architekt - účastník soutěže
Emil Weichert |architekt - účastník soutěže
Bedřich Bendelmayer |architekt - účastník soutěže

historie

Spolek Měšťanská beseda byl v Plzni založen v roce 1862. Jednalo se o obdobu klubu pro lepší společnost, který vlastnil a spravoval společenské prostory a spolkové místnosti, kde se konaly politické debaty, provozovaly kulturní akce a společenské setkávání v klubových místnostech a restauraci.  Ke konci 19. století se jeho členové rozhodli si vybudovat nové honosné a reprezentativní sídlo.

 

K tomuto účelu byla vyhlášena v roce 1898 veřejná soutěž, která byla obeslána 24 návrhy.  Jako stavební parcela byl vybrán pozemek v Kopeckého sadech na okraji historického jádra, u něhož se v předchozím období tyčilo městské opevnění. Porota vybrala k realizaci projekt architekta Aloise Čenského, který získal první a druhou cenu.  Třetí cenu získal projekt od architektů E. Weicherta, F. Bendelmayera a R. Němce. Stavební práce byly provedeny pod dozorem plzeňského stavitele Františka Kotka. Dokončená budova byla otevřena pro veřejnost v roce 1901.

 

Dům je zasazen do řadové zástavby na okraji historického centra města. Architektonické tvarosloví budovy je převážně novorenesanční s dekorativními prvky ve stylu secese. Vstupní fasáda je tvarována ve vysokém řádu. Je symetrická s osou mírně vystupujícího středového risalitu, který je lemován masivními pilíři s rustikou v přízemí, které se v horních patrech rozdvojuje do dvojice pilířů. Symetrii narušuje pouze umístění hlavního vchodu do levé části fasády. Ta se v přízemí otvírá rozlehlými okny restaurace s půlkruhovými nebo oválnými záklenky.  V korunní římse je vyveden v centru nápis Měšťanská beseda a po obou stranách se nacházejí jména význačných osobností tehdejšího národního panteonu od leva Palacký, Havlíček, Smetana a Neruda. Fasádu završuje atika s městským znakem ve svém centru.  Za ní ustupuje hmota převýšení věže s neckovou střechou a lucernou.

 

V budově se nachází několik sálů, z nichž některé byly v průběhu historie využívány pro divadelní účely. V zadní části budovy je to Malý sál, Klostermannova síň a dvorana.

 

V roce 1914 začalo působit v lidovém sále Měšťanské besedy Divadlo feriálních osad.  Zanedlouho po vypuknutí války ovšem lidový sál zabrala aprovizační kancelář a divadlo se přestěhovalo do vějířového (Klostemanova) sálu v téže budově.  V průběhu války loutky se v divadle uváděly politické kabarety s Kašpárkem, které přitáhly značnou pozornost obecenstva. V této době bylo dosavadní osvětlení lojovými lampami vyměněno za elektřinu.  Osvětlení nad jevištěm se sestávalo z latě, na které byly zavěšeny různobarevné žárovky. Ručně se žárovky odšroubovávaly a vznikaly tak různé světelné efekty. V roce 1918 se Loutkové divadlo přestěhovalo do hotelu Waldek a poté do sálu v budově Řemeslnické besedy.   

 

Spolek měšťanské besedy byl vlastníkem budovy do roku 1950, kdy byl rozpuštěn. Nemovitost byla poté přidělena závodnímu klubu Závodů V. I. Lenina (původně Škodovy závody). V padesátých letech zde proběhla rekonstrukce, která nepříznivě ovlivnila estetiku objektu.  

 

Průčelí budovy bylo renovováno v roce 1994. V průběhu let 1995 až 1998 zde působilo divadlo Špalíček, poté co ztratilo své působiště v Boudě a později v DK Invest

 

V roce 1999 budovu koupilo město a nechalo ji mezi lety 2001 až 2004 rekonstruovat podle návrhu architekta Jana Soukupa v celkové výši 300 milionů Kč. K slavnostnímu znovuotevření došlo 28. ledna 2005.  

 

 

Divadélko JoNáš

 

V suterénu budovy bylo v malém sále s kapacitou 80 míst 1. října 2002 slavnostně otevřeno Divadélko JoNáš.  Jedná se o jednoduchý komorní divadelní prostor s rovnou podlahou a řadami sedadel. Jeho visuální podobu silně ovlivňuje obložení stěn v kombinaci tmavého a světle hnědého obložení, které tvoří křivku od roviny podlahy jeviště k protějším rohům, které se dotýkají stropu.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

DOMANICKÝ, Petr a JEDLIČKOVÁ, Jaroslava. Plzeň v době secese: architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře v letech 1896-1910. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2005. 143 s. ISBN 80-7211-184-1. Str. 42-46.

 

ČEKANOVÁ, Markéta a Anna HOSTIČKOVÁ. Měšťanská beseda. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2010, s. 64. ISBN 978-80-254-7553-9.

 

NESTL, Rudolf, ed. Pětasedmdesát let Měšťanské besedy v Plzni: 1862-1927. V Plzni: Měšťanská beseda, 1938. 106, 56 s., [16] obr. příl.

 

Tágy: Novorenesance

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínustři=