enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Německé divadlo Plzeň

Josef Niklas

alias Malé divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)21.10.1869 | otevření

(zobrazit)1977 | demolice

lidé

(zobrazit)Josef Niklas |hlavní architekt

Architekt českého historismu. V letech 1835–36 student Karla Wiesenfelda na pražské polytechnice, poté praktikoval u Heinricha J. Frenzela v Praze a Leopolda Mayera ve Vídni. Vykonal studijní cesty po Německu, Francii a Itálii. Po návratu se usadil jako adjunkt architektonického rýsování v Praze. V roce 1849 se stal asistentem Bernharda Gruebera na pražské polytechnice, v roce 1850 jmenován učitelem kreslení a stavitelství pozemního na c. k. reálce v Praze. V roce 1860 se přihlásil k habilitaci z praktické stavební výuky na technice v Praze, roku 1864 dostal profesuru na katedře pozemního stavitelství pražské polytechniky pro českou řeč. Roku 1869 převzal katedru na nově oddělené české části polytechniky, kde setrval až do své smrti (v letech 1873–74 tu byl rektorem). Spolu s F. X. Šandou vydal knihu Joendlovo poučení o stavitelství pozemním (1862) a Slohy stavitelské od nejstarších dob až na dobu nynější (1865). Autor řady církevních novogotických i novorenesančních městských staveb v Čechách. Vedle účasti na přestavbě Stavovského divadla realizoval dřevěné Novoměstské divadlo (1858) a Švandovu arénu na Pštrosce (1869), zúčastnil se soutěže na Národní divadlo (1866) a v l. 1868–1869 vypracoval projekt německého divadla v Plzni.

Více divadel

Hugo Ullík |malíř

historie

Dějiny této divadelní budovy se začaly psát 21. 4 1868, když na plzeňské městské radě přednesl radní Kleissl návrh, aby dosavadní městské divadlo v Plzni bylo zadáno výhradně českým představením a pronajato Pavlu Švandovi ze Semčic. V průběhu 60 let 19. stol se obě národnosti v Plzni vymezovali proti sobě a jedním z předmětů zápasu byl ten o charakter divadla. Přesněji o provozování českých her v městském divadle.  V roce 1863 rozhodla městská rada, že by městské divadlo mělo sloužit rovnoměrně oběma národnostem. V praxi ovšem české hry představovaly nadále menší část repertoáru.  V roce 1865 zadala městská rada hlavní, zimní sezónu Pavlu Švandovi ze Semčic. Ve volbách v roce 1868 získala česká strana většinu a Kleisslův návrh byl schválen 17 českými hlasy proti 10 německým. Německy mluvící měšťané se tak zčistajasna ocitli bez divadelní budovy, kterou chápali jako jeden z pilířů svého sociálního a kulturního života. O dva dny později začala bohatá minorita německých měšťanů formovat spolek Deutscher Theaterverein, jehož stanovy byly schváleny 15. 5 a jehož cílem byla stavba a provoz divadelní budovy, kde by se také konaly koncerty, přednášky a akademie.

 

Zanedlouho poté se 7. června formálně ustanovil patnáctičlenný výbor v čele s bývalým purkmistrem Janem Maschauerem s cílem postavit novou divadelní budovu. Již 4. července měli k dispozici plány architekta Josefa Niklase a 13. července zažádali o povolení výstavby na pozemku v Goetheově ulici. Pro získání financí vypsali akcie, byla uspořádána věcná loterie, ve které bylo vydáno 25 000 losů po 20 krejcarech. Spolek spolu s pěveckým spolkem Liedertafel pořádal koncerty, jejichž výnos byl věnován na divadlo. Stavba samotná začala 3. 8. 1868 a hrubá stavba byla hotova na počátku srpna o rok později. Stavbu vedl stavitel Martin Stelzer. Divadlo bylo otevřeno 21. října 1869 Vilémem Tellem od Gioacchina Rossiniho, která byla provedena Sonnleithnerovou divadelní společností.

 

 

Byl to řadový dům v novorenesančním stylu položený na mělké, podlouhlé parcele podél tehdejší Goetheovi ulice. Do ní bylo obrácené široké novorenesanční průčelí, členěné čtyřmi mělkými jednoosými risality a sedmnácti okenními osami. Dva z nich svírali středovou část převýšenou o jedno patro se štítem, která byla završená čtyřbokou kupolí na obdélníkovém půdorysu, v níž se nacházelo provaziště. Ta tvořila pohledovou dominantu této části Plzně, zvláště od jihu.  První patro bylo visuálně zesíleno jak atikou, tak vysokými okny mezi risality, které byly tvarovány s půlkruhovými záklenky s profilovanou šambránou a klenákem.

Delší hlavní fasáda do této ulice byla asymetricky rozšířena jednoosou částí s hlavním vchodem pod malým balkónem. Ten vedl do vestibulu s ochozy, šatnami a schodišti na balkóny.

 

Hlediště o rozměrech 14,9 na 12,6 metrů mělo kapacitu 481 sedadel, z čehož 279 bylo v přízemí, 84 na prvním v 18 lóžích a 118 na druhém balkóně.  Půdorysné linie prvního a druhého pořadí byly podkovovitého tvaru.  Druhé pořadí tvořila třístupňová galerie se sedadly a místy na stání. Celkově měl sál  kapacitu 875 – 1000 míst.

 

Orchestřiště oválného tvaru bylo zapuštěné pod úroveň podlahy. V proscéniu byly zapuštěny po každé straně tři lóže. Hlediště mělo rozměry 10 na 2,5 metrů. Portálové zrcadlo byl 8 metrů široké a jeho výška mohla být nastavena v rozmezí 6 – 8 metrů.  Jeviště o rozměrech 16,3 na 13,2 metrů s pěti kulisovými ulicemi bylo vybaveno dvěma propadly a provazištěm s jevištní mašinérií podle projektu Georga Brandta, strojníka Stavovského divadla. Dekorace a interiér byly dílem Hugona Ullíka.  

 

Členové německá komunity si tak velmi rychle našli náhradu za obsazené městské divadlo, která měla výrazně lepší kvalitu i vybavení. Vedle toho si zakoupili i vedlejší dům č. 342 (později kulturní dům), který sloužil jako sídlo pro německé spolky a divadelní zázemí jako zkušebny, administrativní kanceláře a další místnosti. V jeho přízemí byla provozována restaurace, ve které se i konaly koncerty a výstavy. Celkové náklady na obě stavby dosáhly částky 170 000 zlatých. Divadlo bylo spravováno akcionáři společnosti. Společnost byla ještě poměrně dlouhou dobu silně zadlužena.

 

S ubývající síle německé komunity v celkovém životě města zvláště po vzniku Československa, začala ochabovat v průběhu času i divadelní aktivita a zájem o ni.  Budova začala chátrat, až roce 1936 zde zakázala stavební a divadelní komise kvůli bezpečnostním ohledům hrát. V průběhu německé okupace byla budova opravena a jeviště částečně přestavěno.  

 

Po vysídlení němců byla budova předána Městským divadlům v Plzni, které byly provozovány Národním výborem, opravena a od roku 1945 zde sídlila druhá scéna Divadla J. K. Tyla pod názvem Malé divadlo. V budově pod názvem Dělnické divadlo bylo uvedeno poprvé recitační pásmo Vykročme levou! již 23. 5. 1945. V říjnu 1948 byla budova přejmenována na Malé divadlo. Organizační přesouvání se projevilo v spojení Malého i Velkého divadla do organizace s názvem Krajské oblastní divadlo v Plzni. Vedlejší budova se stala Kulturním domem, kde se nacházela restaurace, kavárna, provozní místnosti divadla a Divadelní klub. V 50. letech se uskutečnila soutěž na přestavbu bloku s německým divadlem na kulturní dům, které se zúčastnili i bratři Šlapetové. Budova divadla ale postupně dále chátrala a na počátku 60. let se již opět nacházela v havarijním stavu a v roce 1965 byla ukončena představení. Stav budov si vynutil, aby byly vnější zdi obestavěny dřevěným bedněním, aby padající omítka nezranila náhodné chodce.

 

Soubor divadla se přesunul do nově upravené budovy v Prokopově ulici. Jejich dosavadní scéna byla určena spolu s celým blokem domů k demolici, aby uvolnila místo nové a modernější zástavbě Státní banky československé a zamýšleného památníku československo-sovětského přátelství. Demolice nakonec proběhla v únoru roku 1977. Na tomto místě byla pak následně postavena budova dnešní Komerční banky, uvedená do provozu v roce 1982.

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích. I. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. 318 s. Str. 175- 176

 

HRDINOVÁ, Marie: Německé divadlo v Plzni. Historie Německého divadla v Plzni v letech 1933 - 1937: diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, 2006, 63 l., Vedoucí diplomové práce prof. RNDr. Jaroslav Fiala, CSc.

 

BLÖCHL, Franz. Das deutsche Theater in Pilsen. In: Unsere Heimat. Heimatbll. f. d. Südostegerland. XI. Plan b. Marienbad 1939, H.2/3, S.20f. m. 1 Abb.

 

Das deutsche THEATER zu Pilsen. In: Hamburger Theater-Chronik. Ztg. f. Literatur, Kunst, Ges., Tagesgeschichte. XXII. Hamburg 1869, S.149-151.

 

FESTVORSTELLUNG zur 25jährigen Jubelfeier des deutschen Schauspielhauses in Pilsen [m. einem Rückblick auf dessen Geschichte]. In: Neuer Theater-Almanach. Theatergeschichtl. Jahr- u. Adressen-Buch. VII. Berlin 1896, S.127f.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusdva=