Divadlo zaujímá druhé a třetí nadzemní podlaží severního křídla Manhartovského paláce v Praze na Starém Městě (Celetná 17 – Štupartská 12, čp. 595/I). V letech 1967–1968 proběhla rekonstrukce objektu podle projektu architekta Aleše Moravce, investorem byl Scénografický ústav. Na místě dnešního divadelního sálu vzniklo oběma podlažími procházející „Experimentální studio“ a v jeho sousedství další specializovaná ústavní pracoviště. Dokumentace z konce roku 1977 zaznamenala v sále mělké rozebíratelné pódium a sklopné promítací plátno, záznam z kolaudace 15. září 1980 hovořil o víceúčelovém sále s promítací kabinou v horním podlaží. Pro divadelní využití byl sál upraven podle projektu Miroslava Meleny a v nové funkci otevřen v květnu 1992 pod názvem Divadlo Manhartský dům. Následně zde hrálo Divadlo Franze Kafky, od září 1993 divadlo Disk, pak získal sál divadelní spolek Kašpar a divadlo získalo svůj nynější název. Další úpravy z let 1995, 2003 a 2004 se týkaly hereckého i administrativního zázemí a vstupních diváckých prostor včetně kavárny.

Do divadla se vstupuje z nádvoří po schodišti v západním křídle budovy a přes krátkou pavlač do vstupní předsíně se společenskými místnostmi po obou stranách. Větší místnost s barovým pultem po levé straně kryje trámový strop s renesančními ornamentálními malbami, před dvojicí menších místností vpravo stojí červená socha nahé ženy s beraními rohy. Kolmo na předsíň navazuje chodba k šatně, ukončená vstupem do zákulisí. Vchod do hlediště vede dvojkřídlými dveřmi uprostřed čelní předsíňové stěny přes další příčnou předsíň. Z ní po obou stranách vedou schody, ústící na úrovni osmé ze dvanácti divácký řad. Hlediště se 184 místy má velmi strmý sklon. Pevná křesla přitom začínají až od páté řady, v první čtveřici jsou židle. Je tomu tak v zájmu prostorové variability – hrací plochu se dvěma propadly je díky tomu možno rozšířit o předscénu, tvořenou šesticí zvedacích stolů. Nad poslední řadou sedadel je prolomeno široké okno technické kabiny. K ní se připojují dvě šikmo se rozevírající stěny, směrem ke scéně lemované vertikálními samostatně nastavitelnými panely. Interiér hlediště má černý nátěr, křesla červené čalounění.

Prameny:

Stavební archiv MČ P1 595-I, Celetná 17. – http://www.divadlovceletne.cz