Dům, kde dnes hraje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana (Štítného 5, čp. 520/III), prošel složitým vývojem co do prostorového řešení, funkce i pojmenování. Vznikl roku 1875, v jeho přízemí byl hostinec s velkou taneční síni ve dvorním křídle, nazývaný nejdříve U rytíře Dalimila, později U Jana Lucemburského. V první polovině osmdesátých let 19. století byl hostinec zrušen a taneční síň adaptována na kapli zasvěcenou P. Marii jako jediný sakrální prostor na Žižkově té doby. Poté, co byl v letech 1899–1903 postaven kostel sv. Prokopa, bylo v domě, zvýšeném o jedno patro, umístěno gymnázium a pak obchodní škola. Kaple dál sloužila jako školní, až roku 1919 byla zrušena a určena k adaptaci pro kulturní účely. Podle plánů žižkovského městského inženýra Jindřicha Motejla tak vznikla Masarykova síň, využívaná také k divadelním představením. Roku 1924 bylo pod vedením stavitele Josefa Herinka rozšířeno jeviště a zřízen jevištní portál, v roce 1927 architekt Bohumil Chvojka nahradil dosavadní galerie prostorným balkónem, nově upravil jevištní portál a k divadlu přidal vestibul se šatnami, místnost pro rekvizity a hlediště vybavil 336 sedadly. Přibylo nové osvětlovací zařízení.

V roce 1960 bylo divadlo pro nevyhovující jevištní vybavení a zastaralé bezpečnostní zařízení uzavřeno. Po rekonstrukci byla scéna uvedena do provozu v sezóně 1976–1977 pod názvem Žižkovské divadlo. Při další rekonstrukci roku 1986 byla kapacita hlediště snížena na 230 míst, roku 1995 bylo zrekonstruováno jeviště a přistavěna předscéna, přístupná po schůdcích na obou stranách i z hlediště. Po roce 1989 bylo Žižkovské divadlo přejmenováno na Žižkovské divadlo T. G. Masaryka. Od sezóny 1996–1997 nese celý objekt název Masarykův dům, zatímco divadlo samo hraje jako Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Divadlo je umístěno v třípatrovém řadovém domě s novobarokní fasádou, rozdělenou do šesti os, otevřených sdruženými okny a v přízemí třemi domovními vchody v lichých osách. Přízemí člení ploché lizény, okna v patrech rámují pilastry s kompozitními hlavicemi. Na základní světle okrové ploše jsou sokl a lizény v přízemí středně šedé, pilastry v patrech světle zelené. Vchod do divadla je dvoukřídlými dveřmi v páté ose, zasazenými do mělkého, půlkruhem završeného výklenku. Za předsíní s pokladnou je vstup do foyeru, krytého šesti poli stlačené klenby, spočívající na bosovaných pilířích a pilastrech. V čelní stěně foyeru jsou vstupy do sálu o kapacitě 230 diváků. V mírně svažitém parteru je deset rovných řad, na čelním balkónu čtyři řady. Hlavní technická kabina se nachází vlevo za poslední řadou parteru, další za balkónem. Stěny sálu jsou hladké, plný balkónový parapet nese v pravidelných odstupech rozdělené drobné štukové rozety, stěny za balkónem i po jeho stranách člení prosté pilastry.

Literatura, prameny:

Tágy: Novobaroko, Spolkový dům, Rakousko-Uhersko, Purismus

Autor: Jiří Hilmera