enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Na Prádle

Čeněk Vořech, František Janda

alias Kino Jana Nerudy (50. léta), Divadlo satiry (1945-1948), Divadlo Dada (od dubna 1927), Umělecké studio (říjen 1926)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1923 | Architektonický projekt

(zobrazit)1924 | Zahájení stavebních prací

(zobrazit)1926 | Dokončení stavby

(zobrazit)1965 | Úprava koncertního sálu

(zobrazit)1994 | Rekonstrukce na nahrávací studio

(zobrazit)2001 | Rekonstrukce pro divadlo

(zobrazit)2003 | Rekonstrukce po povodni
Provedena ateliérem Kava

lidé

Čeněk Vořech |hlavní architekt
(zobrazit)František Janda |hlavní architekt

čes. architekt, žák Kotěrův. Projektant četných regulačních plánů (Ml. Boleslav, Poděbrady, lázně Brestovičky a V rujacké banje v Jugoslavii). Navrhl zejm. lázeň. budovy v Poděbradech, dům Umělecké Besedy v Praze III., krajský soud v Ml. Boleslavi, úřední budovy v Sušici, spořitelny v Mnich. Hradišti, Bakově a Holicích, záložny v Z. Brodě, N. Pace, Mnich. Hradišti atd., vodárny v Týništi, Poděbradech, Jaroměři, Bělé p. B., Benátkách a Kolíně, školní budovy v Mnich. Hradišti a Poděbradech.

Zdroj:

Více divadel

(zobrazit)Petr Přenosil |architekt
Přenosil – projektant rekonstrukce pro divadlo (2000/2001)

(zobrazit)Jiří Hranáč |architekt
Hranáč, Jiří – spoluprojektant rekonstrukce na nahrávací studio (1993/94) divadla Na Prádle

(zobrazit)V Šimice |architekt
Šimice, V. – projektant úprav na koncertní síň z r. 1965

Jan Karásek |architekt

historie

Divadlo je umístěno ve dvou podzemních podlažích neoklasicistního spolkového domu Umělecké besedy v Praze na Malé Straně (Besední 3, čp. 487/III), postaveného v letech 1924–1926 podle projektu Františka Jandy a Čeňka Vořecha z roku 1923. Interiér, koncipovaný jako koncertní síň, sloužil od začátku i divadelním představením. Již v říjnu 1926 tu působilo Umělecké studio Vladimíra Gamzy, v dubnu 1927 zde zahájilo Divadlo Dada Jiřího Frejky a s Vest Pocket Revue tu měli svou první premiéru Voskovec a Werich. V inscenacích Jiřího Frejky se zde také veřejnosti představil voice-band E. F. Buriana. V létě 1945 přenesl do zdejšího sálu svou činnost v Pelhřimově vzniklý soubor Divadla satiry, který tu působil do roku 1948. V padesátých letech sloužil sál jako Kino Jana Nerudy, pak se obnovila jeho koncertní funkce (roku 1965 byly položeny akustické obklady – projekt V. Šimice). V letech 1993–1994 proběhla přestavba na nahrávací studio (na technickém řešení se podílel Jiří Hranáč). K další rekonstrukci s perspektivou divadelního využití došlo v letech 2000–2001 podle projektu Přenosila. Nájemcem prostoru se stalo občanské sdružení profesionálních činoherců Divadlo u Anděla, které dalo svému působišti jeho dnešní název. Novou scénu citelně postihla srpnová povodeň roku 2002. Po nutných opravách začala představení znovu v sezóně 2003–2004.

Do prostor divadla vede pravý z dvojice domovních vchodů, stíněných společnou markýzou, situovaný blíže severnímu nároží budovy. Uvnitř je na vstupní podestě vlevo pokladna a na římse nad ní dvojice groteskních figurín z bílého vycpávaného plátna – jedna stojící s divadelním gestem, druhá vsedě čtoucí s nohou přehozenou přes římsu. Čelní stěna nad klesajícím osovým mramorovým schodištěm nese v černém obdélníku dvě kostýmní haleny v červené a bílé barvě. Proti schodišti jsou na podestě sníženého přízemí dveře do divadelní kavárny, vlevo vstup do hlediště a provozních prostor divadla. Stěny kavárny s terakotovým a žlutým nátěrem nesou výtvarně řešené plakáty, na balkónové chodbě a v předsálí parteru jsou rozvěšeny fotografie z různých inscenací. Strop hlediště podpírá čtveřice černých válcových pilířů. Rovná podlaha parteru nese soustavu tří pojízdných stupňů (každý pro dvě třináctimístné řady sedadel), umožňující snadnou přeměnu jednosměrného amfiteátru na pravoúhlou arénu (v sezóně 2008–2009 byl v tomto uspořádání inscenován Obchodník s deštěm). Na čelním balkónu jsou dvě řady sedadel, na bočních balkónových ramenech vždy po jedné. Bílý parapet čelního balkónu má střední sníženou část vyplněnu mříží z vodorovných tyčí, před bočními balkóny sahají mříže až k podlaze. Rozhrnutím tmavých šál se v hloubce scény uplatní mřížové čelo příčného můstku.

 

Literatura, prameny:

- Stavební archiv MČ P1.

- Javorin, Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích, Praha 1949; I. díl, s. 232-233.

- Vlček, Pavel: Umělecké památky Prahy – Malá Strana; Praha 1999, s. 562-564 (stať J. Hilmery a H. Čižinské).

- www.napradle.cz

 

 

Tágy: Funkcionalismus, Novoklasicismus, První republika, řadový dům, suterénní divadlo

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřiplusdva=