enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Semafor

alias Divadlo Semafor prozatímní s. r. o. (září 2004-říjen 2005)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1929 | Novostavba obytného domu s tanečním sálem

(zobrazit)2005 | Rekonstrukce pro divadlo
Projekt rekonstrukce pro divadlo Semafor byl připraven Miroslavem Melenou v roce 2003. Rekonstrukce proběhla mezi lety 2004-2005.
(zobrazit)1. 10. 2005 | Zahajovací divadelní představení

Představení začala 1. října „Koncertem s. r. o.“, 25. října byla jako první premiéra uvedena komedie „Jako když tiskne“, věnovaná bulvárnímu tisku.


lidé

(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

historie

Dnešní divadelní sál je několikátým z řady působišť souboru, který měl pod jménem Semafor a za vedení Jiřího Suchého svá první představení roku 1959 v prostorách, jichž od roku 1965 užívá Činoherní klub ve Smečkách. Tam hrál Semafor dva roky, poté se po opakovaném stěhování usídlil v suterénu zahradního křídla domu na Václavském nám. 28 (čp. 785), někdejšího Nového veseloherního divadla, kde od roku 1925 režíroval Jindřich Honzl a v letech 1935–1948 vedl svůj soubor Oldřich Nový. Toto působiště však musel Semafor roku 1993 opustit a po několika provizoriích získal roku 1995 novou stálou možnost v podzemních prostorách Hudebního divadla Karlín – „stálou“ ovšem jen do fatální povodně roku 2002. Pak se nabídla možnost využít pro divadlo sál někdejší tančírny Globus v podzemních prostorách obytného domu z roku 1929 (prázdného od padesátých let 20. století) na Dejvické třídě 27 (čp. 688). Projekční záměr byl připraven roku 2003, ale rekonstrukce podle projektu zkušeného divadelníka Miroslava Meleny začala až v dubnu 2004. Kromě různých přechodných příležitostí proto soubor od září 2004 po celý další rok hrál v provizorních podmínkách sálu v malostranském Nostickém paláci (pod ironickým názvem Divadlo Semafor prozatímní s. r. o.). Do léta 2005 pokročily práce natolik, že 4. září mohl starosta městské části Prahy 6 Tomáš Chalupa předat slavnostně řediteli Suchému klíče od dokončeného divadla. Představení začala 1. října „Koncertem s. r. o.“, 25. října byla jako první premiéra uvedena komedie „Jako když tiskne“, věnovaná bulvárnímu tisku.

Někdejší taneční sál o ploše zhruba 25×17,5 metru zaujímal obě podzemní podlaží. Jeho parter s rovnou podlahou dělilo ve dvou řadách deset železobetonových pilířů, nesoucích čelní a dva postranní balkóny. V tomto prostoru bylo zřízeno hlediště asi 10,5 metru široké a 17 metrů dlouhé, jehož některé konstrukční prvky jsou mobilní. V jeho nižší etáži stoupá strmě osm mírně obloukových řad parteru, na čelním balkónu se nacházejí další dvě a na bočních po jedné přímé řadě příčně orientovaných sedadel. Za druhou řadou čelního balkónu je vpravo umístěna prosklená technická kabina. Vložený strop vazníkové ocelové konstrukce nese množství drobných světel a uprostřed hlavní lustr ve tvaru osmibokého jehlanu z matného skla s vnitřním prosvětlením, vše zceluje volně podvěšená síť. Jeviště vystupuje do hledištního prostoru na segmentovém půdorysu a segmentovým obloukem se také prohlubuje zadní jevištní stěna. Odnětím lichoběžníkové desky v podlaze jeviště poblíž rampy se odkrývá orchestřiště, prohloubené do třetího podzemního podlaží. Nad překladem jevištního portálu je zavěšen příčný válec k navíjení malované opony. Rozpon pevného jevištního portálu s vloženými posuvnými ostěními je 9 metrů, výška 7,5 metru, maximální hloubka jeviště 7,2 metru.

Z ulice vede vstup do divadla zdvojeným pravoúhlým portálem pod markýzou s proskleným podhledem a názvem divadla na čelním horizontálním pásu. Čelní stěna haly se otevírá výkladcem prodejny, nabízející knihy, zvukové nosiče a videokazety divadla Semafor „Obchod Klokočí neboli Opchod Žofie Melicharové“, vlevo je vchod do vestibulu. Zde je vpravo divácká pokladna a za ní vede schodiště do nižších etáží, obtáčející válcovou šachtu výtahu. V předsíni prvního podzemního podlaží je divácká šatna, ve druhém bufet. Kromě hlavního schodiště spojuje obě podzemní podlaží menší točité schodiště v zadním rohu předsíní.

Veškerý interiér má jednotnou výtvarnou úpravu – pestře nápaditou i elegantně vyváženou. V malbě stěn a stropů se střídá bílý, tmavomodrý a světle šedomodrý nátěr, v krytině podlah šedé marmoleum se světlým dřevem a keramickou dlažbou, na technických prvcích světlé dřevo s matně stříbřitým chromováním, výrazně uplatněným zejména na konstrukci výtahu. Černou konstrukci hledištních sedadel doplňuje světlé šedomodré čalounění. Boční stěny hlediště nesou figurální malby Jiřího Suchého, boky pilířů i podhledy překladů citace textů z oblíbených semaforských písniček, pro malovanou oponu vytvořil Jiří Suchý prostořekou parafrázi klasické národnědivadelní „hynaisovky“.

 

Prameny:

- Stavební archiv městské části Praha 6

- www.semafor.cz

 

Tágy: divadelní sál, řadový dům, suterénní divadlo

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=