enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo v Celetné

Miroslav Melena

alias Divadlo Manhardský dům, Divadlo Franze Kafky, Disk
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1968 | Rekonstrukce historické budovy
1967-68 – rekonstrukce historického objektu pro Scénografický ústav
(zobrazit)1992 | Úprava sálu

Sál byl upraven na základě projektu Miroslava Meleny a znovuotevřen v roce 1992 pod jménem. Divadlo Manhardtský dům.


(zobrazit)1995 | Úprava vedlejších prostor

(zobrazit)2003 | Úprava vedlejších prostor

(zobrazit)2004 | Úprava vedlejších prostor

lidé

(zobrazit)Miroslav Melena |hlavní architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

Aleš Moravec |architekt

historie

Divadlo zaujímá druhé a třetí nadzemní podlaží severního křídla Manhartovského paláce v Praze na Starém Městě (Celetná 17 – Štupartská 12, čp. 595/I). V letech 1967–1968 proběhla rekonstrukce objektu podle projektu architekta Aleše Moravce, investorem byl Scénografický ústav. Na místě dnešního divadelního sálu vzniklo oběma podlažími procházející „Experimentální studio“ a v jeho sousedství další specializovaná ústavní pracoviště. Dokumentace z konce roku 1977 zaznamenala v sále mělké rozebíratelné pódium a sklopné promítací plátno, záznam z kolaudace 15. září 1980 hovořil o víceúčelovém sále s promítací kabinou v horním podlaží. Pro divadelní využití byl sál upraven podle projektu Miroslava Meleny a v nové funkci otevřen v květnu 1992 pod názvem Divadlo Manhartský dům. Následně zde hrálo Divadlo Franze Kafky, od září 1993 divadlo Disk, pak získal sál divadelní spolek Kašpar a divadlo získalo svůj nynější název. Další úpravy z let 1995, 2003 a 2004 se týkaly hereckého i administrativního zázemí a vstupních diváckých prostor včetně kavárny.

Do divadla se vstupuje z nádvoří po schodišti v západním křídle budovy a přes krátkou pavlač do vstupní předsíně se společenskými místnostmi po obou stranách. Větší místnost s barovým pultem po levé straně kryje trámový strop s renesančními ornamentálními malbami, před dvojicí menších místností vpravo stojí červená socha nahé ženy s beraními rohy. Kolmo na předsíň navazuje chodba k šatně, ukončená vstupem do zákulisí. Vchod do hlediště vede dvojkřídlými dveřmi uprostřed čelní předsíňové stěny přes další příčnou předsíň. Z ní po obou stranách vedou schody, ústící na úrovni osmé ze dvanácti divácký řad. Hlediště se 184 místy má velmi strmý sklon. Pevná křesla přitom začínají až od páté řady, v první čtveřici jsou židle. Je tomu tak v zájmu prostorové variability – hrací plochu se dvěma propadly je díky tomu možno rozšířit o předscénu, tvořenou šesticí zvedacích stolů. Nad poslední řadou sedadel je prolomeno široké okno technické kabiny. K ní se připojují dvě šikmo se rozevírající stěny, směrem ke scéně lemované vertikálními samostatně nastavitelnými panely. Interiér hlediště má černý nátěr, křesla červené čalounění.

Prameny:

Stavební archiv MČ P1 595-I, Celetná 17. – http://www.divadlovceletne.cz

 

 

Tágy: Baroko, divadelní sál, současnost

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=