Dva projekty divadelních budov z těchto let však hovoří nejenom o úzkém navázání na tradice předválečné architektury, ale i o inspiraci, čerpané z inscenačních idejí našich progresívních divadelníků třicátých let. Výslovně se k takovému programu přihlásili Richard Ferd. Podzemný a Antonín Tenzer v komentáři ke svému projektu Beskydského divadla ve Valašském Meziříčí. Autoři tu hovoří o své snaze po vytvoření nového typu divadla a o programu, který v tom směru vytýčil režisér Jiří Frejka v souvislosti s brněnskou soutěží r.1936.  Hlavním požadavkem je jim "spojit diváka s hercem co nejvíce odstraněním portálu" a vytvořením podmínek pro rozvinutí dramatických akcí i kolem hlediště. Proto se jeviště panoramaticky zaobleného tvaru nejen vysouvá předscénou do diváckého prostoru, ale jeho hrací plocha obklopuje bočními jazyky hlediště takřka v celé jeho hloubce. Podlaha jeviště měla být rozdělena "trojúhelníkovým systémem propadel, které umožňují netoliko průčelní výškové členění scény, ale lze scénu bez otáčení členiti v obou diagonálních směrech".

Jiřím Frejkou kdysi vyhlášený postulát maximálního přiblížení co největšího procenta diváků k hranici scény - třeba za cenu bočních pohledů z krajních míst - se promítl i do základního tvaru amfiteatrálního hlediště na půdorysu nepravidelného, příčně disponovaného oválu se širokým obloukem dvouřadého balkonu. Lóže v pravém slova smyslu tu nejsou - jen na obou koncích balkonu jsou za pokračujícím balkonovým parapetem vyhrazené oddíly se zvláštními vchody pro čestné hosty. - Skladba interiéru se důsledně promítla i do exteriéru, těžícího ve své kompozici z přirozených půdorysných křivek oblé hledištní části a konkávního tvaru "panoramatického" jeviště.

In: Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 141, 289, 301; obr. 208-209.

Tágy: architektonická soutěž

Autor: Jiří Hilmera