enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo v Dlouhé

Emil Sušický, Paul Sydow

alias Městské divadlo pro mládež Praha (1949- 1953), Divadlo mladých pionýrů (1945- 1949), Pražské divadlo pro mládež (1946- 1949), Divadlo 5. května (1945), Pražské dětské divadlo (1935- 1945), Divadlo Jiřího Wolkra (1953- 1991), Divadlo na Starém Městě (1991- 1996)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)říjen 1927 | Projekt budovy

(zobrazit)12. 10. 1928 | Kolaudace budovy
Final building approval was granted on 12 October 1928.
(zobrazit)4. 12. 1929 | Zahajovací představení
On 4 December 1929, The Great Operetta had its first performance in this theatre, and continued to perform there till the end of 1943/44 season
(zobrazit)1956 | Rozšíření vstupního prostoru
In 1956, the foyer of the theatre was expanded
(zobrazit)1960 | Rekonstrukce elektro instalací
In 1960, the reconstruction of the control room and the modernization of stage lights and electro-acoustics were carried out.
(zobrazit)1979 | Generální rekonstrukce
Mezi lety 1972-1979 proběhla celkovíá rekonstrukce, která zasáhla hlediště, vstupní halu a další veřejné prostory podle návrhu architekta Miroslava Maxy.
(zobrazit)2002 | Oprava po povodni
The theatre was severely affected by the 2002 floods. The work to repair the damages caused by the floods focused mainly on all technical equipment (the repair of the turntable seemed to be useless) and the mobiliary with the aim to bring it back to the condition before the disaster.

lidé

(zobrazit)Emil Sušický |hlavní architekt
Sušický, Emil – projektant budovy Divadla v Dlouhé

(zobrazit)Paul Sydow |hlavní architekt, interiérový architekt

Sydow, Paul (životní data neznámá). Německy mluvící pražský architekt. Autor úpravy kinosálu v Krejcarově paláci Olympic (dnešní studio Ypsilon), interiéru Divadla v Dlouhé a několika restaurací a barů. 

Více divadel

Miroslav Maxa |architekt
(zobrazit)Bedřich Jeřábek |ředitel
Jeřábek, Bedřich – divadelní ředitel, iniciátor úpravy sálu pro Divadlo v Dlouhé

historie

Divadlo je umístěno v podzemí domu čp. 728 v Praze – Starém Městě na nároží ulic Dlouhé (č. 41) a Hradební (č. 1). Dům byl postaven podle plánů z října 1927, které vypracoval inženýr Emil Sušický ve spolupráci s architektem Pavlem Sydowem, kolaudace hotové budovy je konala 12. října 1928. Na místě dnešního divadla mělo být původně kino. Z podnětu divadelního podnikatele Bedřicha Jeřábka (ředitele holešovické Uranie) byly však plány změněny na divadelní sál, v němž 4. prosince 1929 zahájila svou činnost Velká opereta, která tu pak působila až do konce sezóny 1943–1944. Po osvobození tu hrála činohra Divadla 5. května a od prosince 1945 Studio Národního divadla pod vedením Jindřicha Honzla. V roce 1949 zde začalo působit Městské divadlo pro mládež, které vzniklo spojením Pražského divadla pro mládež Míly Melanové a Divadla mladých pionýrů Václava Vaňátka, 13. října 1953 byla scéna přejmenována na Divadlo Jiřího Wolkra, 1991 na Divadlo na Starém Městě, od 1. července 1996 nese divadlo své nynější jméno.

V roce 1956 byly rozšířeny vstupní prostory divadla, 1960 byla provedena rekonstrukce osvětlovací a zvukové kabiny a modernizace scénického osvětlení a elektroakustiky. V letech 1972–1979 proběhla generální rekonstrukce celé budovy, při níž bylo roku 1979 upraveno hlediště a společenské místnosti podle projektu architekta Miroslava Maxy a jeviště bylo mj. vybaveno točnou. Divadlo bylo těžce postiženo povodní v roce 2002; následující nápravy škod se týkaly veškeré techniky (obnova točny se jevila jako neúčelná) a mobiliáře, u stavby a její výzdoby byl cílem návrat do stavu před katastrofou.

Hlediště má svažitý parter na přibližně čtvercovém půdorysu s mělce konkávní stěnou, která při rekonstrukci roku 1979 uzavřela devět původních lóží, jež nahradila režijní kabina. Počet sedadel v šestnácti rovných řadách se pohybuje od 18 do 22. Balkón lyrového půdorysu má uprostřed dva oddíly sedadel: vpředu jsou čtyři stoupající řady rovných sedadel s počtem 19 až 22 křesel, na dalších dvou stupních za příčným zábradlím je řada 12 židlí a 17 sklopných křesel. Původně tu bylo sedm řad a za nimi projekční kabina s jednou lóži po každé straně; nedatovaný plán Velké operety však ukazuje osm řad a po stranách projekční kabiny „cizinecké lóže“ se třinácti židlemi v každé. Dnes uzavírá prostor středního balkónu rovná stěna se třemi okénky technických kabin. Na bočních balkónových ramenech je za parapetem řada vždy deseti židlí, za nimi pak šestice vyvýšených lóží. Původní projekt zahrnoval válcovitě vystupující proscéniové lóže v parteru i před balkónovými rameny. Dnes existují tyto lóže, kryté korunu připomínající stříškou, pouze na úrovni balkónu a jsou zaplněny reflektory. Střed hledištního stropu se prohlubuje velmi plochou kupolí, spočívající na štukové římse. Její okrouhlý půdorys, zvýrazněný vystupující lištou, kombinuje sled táhlých oblouků a do ostrého úhlu vybíhajících zubů. Obdobné dekorativní prvky se uplatňují také v markýze jevištního portálu. Všechny tyto motivy včetně balkónového půdorysu i parapetu jsou velmi expresivním znakem jakoby barokem inspirovaného stylu art déco. V nápadném kontrastu vůči nim se jeví nepochybně původní dekorativní mříže, uplatněné ve značném počtu na různých místech prostoru. V jejich přísné pravoúhlé osnově se jen střídmě objeví oblouček, řidčeji vlnovka a jen zcela výjimečně jednoduchý lístek.

Jeviště je 12 metrů široké a 7 metrů vysoké v přední a 13 metrů v zadní části. Rozměr hrací plochy: 10 metrů šíře, 7,5 metru hloubky. Vzadu jeviště je zvedací stůl 11 metrů široký a metr hluboký. Orchestřiště se prakticky nepoužívá, kryjí je desky předscény. Portál je 8 metrů široký a 5 metrů vysoký. Opona je jedna železná a jedna látková, rozhrnovací.

 

Literatura, prameny:

- Archiv architektury ÚMČ Praha 1.

- Javorin, Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích, Praha 1949; I. díl, s. 201.

- Vlček, Pavel & kol.: Umělecké památky Prahy – Staré město a Josefov, Praha 1996; s. 456 (stať R. Baťkové a Václava Vančury).

- Šálková, Daniela & kol.: Dlouhých deset let; Praha 2006, s. 4-5 - zpracováno podle diplomové práce Od Velké operety k Divadlu v Dlouhé Markéty Jankové (katedra produkce DAMU, Praha 2005) a Encyklopedie divadelních souborů Česká divadla (Divadelní ústav, Praha 2000).

 

Tágy: Art deco

 

Autor: Jiří Hilmera

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvaplusjedna=