Divadlo je umístěno v podzemí domu čp. 728 v Praze – Starém Městě na nároží ulic Dlouhé (č. 41) a Hradební (č. 1). Dům byl postaven podle plánů z října 1927, které vypracoval inženýr Emil Sušický ve spolupráci s architektem Pavlem Sydowem, kolaudace hotové budovy je konala 12. října 1928. Na místě dnešního divadla mělo být původně kino. Z podnětu divadelního podnikatele Bedřicha Jeřábka (ředitele holešovické Uranie) byly však plány změněny na divadelní sál, v němž 4. prosince 1929 zahájila svou činnost Velká opereta, která tu pak působila až do konce sezóny 1943–1944. Po osvobození tu hrála činohra Divadla 5. května a od prosince 1945 Studio Národního divadla pod vedením Jindřicha Honzla. V roce 1949 zde začalo působit Městské divadlo pro mládež, které vzniklo spojením Pražského divadla pro mládež Míly Melanové a Divadla mladých pionýrů Václava Vaňátka, 13. října 1953 byla scéna přejmenována na Divadlo Jiřího Wolkra, 1991 na Divadlo na Starém Městě, od 1. července 1996 nese divadlo své nynější jméno.

V roce 1956 byly rozšířeny vstupní prostory divadla, 1960 byla provedena rekonstrukce osvětlovací a zvukové kabiny a modernizace scénického osvětlení a elektroakustiky. V letech 1972–1979 proběhla generální rekonstrukce celé budovy, při níž bylo roku 1979 upraveno hlediště a společenské místnosti podle projektu architekta Miroslava Maxy a jeviště bylo mj. vybaveno točnou. Divadlo bylo těžce postiženo povodní v roce 2002; následující nápravy škod se týkaly veškeré techniky (obnova točny se jevila jako neúčelná) a mobiliáře, u stavby a její výzdoby byl cílem návrat do stavu před katastrofou.

Hlediště má svažitý parter na přibližně čtvercovém půdorysu s mělce konkávní stěnou, která při rekonstrukci roku 1979 uzavřela devět původních lóží, jež nahradila režijní kabina. Počet sedadel v šestnácti rovných řadách se pohybuje od 18 do 22. Balkón lyrového půdorysu má uprostřed dva oddíly sedadel: vpředu jsou čtyři stoupající řady rovných sedadel s počtem 19 až 22 křesel, na dalších dvou stupních za příčným zábradlím je řada 12 židlí a 17 sklopných křesel. Původně tu bylo sedm řad a za nimi projekční kabina s jednou lóži po každé straně; nedatovaný plán Velké operety však ukazuje osm řad a po stranách projekční kabiny „cizinecké lóže“ se třinácti židlemi v každé. Dnes uzavírá prostor středního balkónu rovná stěna se třemi okénky technických kabin. Na bočních balkónových ramenech je za parapetem řada vždy deseti židlí, za nimi pak šestice vyvýšených lóží. Původní projekt zahrnoval válcovitě vystupující proscéniové lóže v parteru i před balkónovými rameny. Dnes existují tyto lóže, kryté korunu připomínající stříškou, pouze na úrovni balkónu a jsou zaplněny reflektory. Střed hledištního stropu se prohlubuje velmi plochou kupolí, spočívající na štukové římse. Její okrouhlý půdorys, zvýrazněný vystupující lištou, kombinuje sled táhlých oblouků a do ostrého úhlu vybíhajících zubů. Obdobné dekorativní prvky se uplatňují také v markýze jevištního portálu. Všechny tyto motivy včetně balkónového půdorysu i parapetu jsou velmi expresivním znakem jakoby barokem inspirovaného stylu art déco. V nápadném kontrastu vůči nim se jeví nepochybně původní dekorativní mříže, uplatněné ve značném počtu na různých místech prostoru. V jejich přísné pravoúhlé osnově se jen střídmě objeví oblouček, řidčeji vlnovka a jen zcela výjimečně jednoduchý lístek.

Jeviště je 12 metrů široké a 7 metrů vysoké v přední a 13 metrů v zadní části. Rozměr hrací plochy: 10 metrů šíře, 7,5 metru hloubky. Vzadu jeviště je zvedací stůl 11 metrů široký a metr hluboký. Orchestřiště se prakticky nepoužívá, kryjí je desky předscény. Portál je 8 metrů široký a 5 metrů vysoký. Opona je jedna železná a jedna látková, rozhrnovací.

Literatura, prameny:

- Archiv architektury ÚMČ Praha 1.

- Javorin, Alfred: Divadla a divadelní sály v českých krajích, Praha 1949; I. díl, s. 201.

- Vlček, Pavel & kol.: Umělecké památky Prahy – Staré město a Josefov, Praha 1996; s. 456 (stať R. Baťkové a Václava Vančury).

- Šálková, Daniela & kol.: Dlouhých deset let; Praha 2006, s. 4-5 - zpracováno podle diplomové práce Od Velké operety k Divadlu v Dlouhé Markéty Jankové (katedra produkce DAMU, Praha 2005) a Encyklopedie divadelních souborů Česká divadla (Divadelní ústav, Praha 2000).

Tágy: Art deco

Autor: Jiří Hilmera