enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Studio Beseda

alias Instituttheater
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1796 | otevření
Péčí krajského hejtmana Podivína rytíře z Höpflingenu a Bergendorfu bylo zřízeno stálé divadlo. Za peníze z veřejných sbírek přistavěli k domu „U Zlatého orla“ jeviště a herecké šatny.
(zobrazit)30. léta 19. století | rekonstrukce
1838–1839 přestavbu sálu U zlatého orla, kterou koordinoval krajský inženýr Pavlovský z Rosenfeldu. S přestavbou se začalo v říjnu 1838 a v prosinci byla dokončena. Při slavnostním otevření dne 1. ledna 1839 tedy na Nový rok měl proslov Václav Kliment Klicpera a následovala německá veselohra, resp. úprava Zschokkeovy povídky Dobrodružství novoroční noci (Die Abenteurer einer Neujahrsnacht).
(zobrazit)1875 | rekonstrukce
V úpravě sálu v letech 1875–1876 dostalo jeviště novou oponu s vedutou Hradce doplněnou figurální stafáží. Jejím autorem byl malíř František Řezníček
(zobrazit)1880 | rekonstrukce
Hrálo se až do roku 1877, kdy byly prostory uzavřeny z důvodu nevhodných technických podmínek pro provoz divadla. V roce 1880 bylo v sále U zlatého orla rozšířeno jeviště stavitelem Josefem Faltou.
(zobrazit)80. léta 19. století | uzavření
Zpřísněné požární předpisy (nařizující například zřízení nouzových východů), kterým se majitel objektu nehodlal podvolit, přivedly sál k úřednímu uzavření.
(zobrazit)1981 | otevření
Začátkem dvacátého století se měnil dům na hostinec, postupně však chátral a v roce 1971 jej opustil poslední nájemník. Tehdejšímu Divadlu vítězného února sloužil především jako skladiště a zkušebna. Až v roce 1981 požádalo vedení divadla o povolení stavebních úprav a vzniklo tak studio Beseda.

lidé

Alexander Pur |architekt
(zobrazit)Tobiáš Mössner |malíř

Dekorační malíř stavovského divadla (1837–69). Pravděpodobně se vyučil ve Vídni, poté působil v Josefstadttheatre, kde se seznámil se Stögerem, se kterým přišel do Prahy. Roku 1836 maloval v Praze dekoraci  ke slavnostnímu představení při korunovaci císaře Ferdinanda Dobrotivého. Pro Stavovské divadlo tvořil dekorace exteriérů i interiérů. Jeviště chápal spíš jako architektonický prostor, ve kterém (v návaznosti na Platzera) používal oblouk, kterým jeviště prostorově dělil. Narozdíl od Platzera ho ale využíval i scénicky – často představoval stromy či sloupoví. Ve své době předvedl na jevišti i zcela ojedinělou simultánní scénu (průřez víceposchoďovým domem). Vedle Stavovského divadla tvořil dekorace i pro divadlo v Růžové ulici a zabýval i úpravou divadelních interiérů či malováním opon. Nezaměřoval se pouze na pražskou scénu, ale pracoval i pro mimopražská divadla – např. Hradec Králové a Čáslav.

In:  Tvrdíková, Lada. Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita,  Brno 2007

Více divadel

historie

V prostoru dnešního domu Studia Beseda č. p. 126 stával gotický dům, který svou jižní stranou přiléhal k tehdejší Slezké bráně městského opevnění.  Dům dostal kolem poloviny 16. století renesanční podobu a poté byl přestavěn v klasicistním duchu kolem roku 1800. Dochoval se v této podobě do dnešních dní. Skládal se ze dvou částí. Převýšená první dvoupatrová část s mansardovou střechou byla obrácena čtyřmi okenními osami do Malého náměstí a dvěma do Mýtské ulice. Mírně vystupující druhá část přilehlá k boční fasádě hlavní části byla členěna třemi okenními osami. Přízemí je od horních pater pohledově odděleno římsou v obou částech, v dolní další římsa odděluje první a druhé patro. V první části nad okny v prvním patře jsou pozdně barokní suprafenestry, kdežto v druhé části již mají výrazně empírový charakter.

 

V budově se nacházel hostinec U zlatého orla, jehož sál si v roce 1796 adaptovali zdejší čeští ochotníci na divadlo. K němu bylo přistavěno jeviště a šatna již na pozemku sousedícím s budovou, které daroval velitel vojenské posádky města.  Přestavbu sálu provedl stavitel Josef Veliš. Obec podpořila ochotníky poskytnutím cihel na stavbu a dřevo bylo dodáno z pily mlynáře Střemchy a část nákladu byla hrazena ze sbírek.  Ochotníci se rekrutovali z řad místních měšťanů i členů vojenské posádky. Část výnosu z představení měla jít na výstavbu nemocnice, část majiteli domu. Bylo známé pod názvem Institustheater či Královehradecké městské divadlo. Vedle ochotníků z řad měšťanů a členů vojenské posádky ve městě bylo divadlo pronajímáno také kočovným divadelním společnostem.

 

Rozkvět divadelních aktivit se zde odehrával po příchodu Václava Klimenta Klicpery v roce 1819 a byly zde uváděny české hry.  Již 9. 5. 1819 se zde hrálo Jak to asi dopadne od Jana Nepomuka Štěpánka. Klicpera zorganizoval veřejnou sbírku na vylepšení divadla.  V této době byl sál vybaven třemi ložemi po levé straně sálu a galerií na druhé straně od jeviště s 28 sedadly a s parterem s lavicemi s 200 místy. Jeviště bylo vybaveno s jednoduchými  modrými záclonami jako oponou.  Sál byl využíván i jako taneční sál pro hradecké měštany a důstojníky. Některé kulisy namalovali malíři z řad ochotníků.  Vedle ochotníků v sále vystupovaly i kočující divadelní společnosti.  Samotnému Klicperovi bylo účinkování v divadle na dlouhou dobu zakázáno jako nedůstojné jeho postavení gymnasiálního profesora.

  

Sál byl rekonstruován mezi říjnem 1838 a lednem 1839. Jeviště bylo rozšířeno na čtverec o hraně 7,56 metrů s provazištěm, počet postranních loží zvýšen na čtyři na každé straně jeviště pro místní honoraci jako byl biskup, velitel pevnosti, hejtman, purkmistr, důstojníci posádky apod. Lavice v parteru nahradila uzavřená sedadla. Malíř Tobiáš Mössner namaloval oponu s vedutou Hradce Králové a také spolu s Františkem Bernardem Václavem Achbauerem vytvořil pro divadlo dekorace, kterých nyní bylo 20. 1. Ledna 1839 bylo divadlo znovuotevřeno proslovem V. K. Klicpery a hrou Das Abenteuer der Neujahrsnacht od Heinricha Zschokke.  Poté ještě byl zvětšen prostor jeviště vybouráním zdi, aby zde vznikla další šatna.

 

Po odchodu V. K. Klicpery z Hradce Králové v roce 1846 ochotnická činnost zeslábla.  Postupně opět ožívala v 60. letech 19. století. Poté, co byl uveden v platnost spolčovací zákon, byl v roce 1868 založen spolek Jednota divadelních ochotníků, jehož stanovy byly schváleny uřady na konci téhož roku. Své první představení Něžné příbuzenstvo od  Rodericha Benedixe uvedl  dne 23. 2. 1869 v sále U Zlatého orla. Výnosy z představení byly často věnovány na obecně prospěšné účely. Spolek se také účastnil místního sociálního života a pořádal mimo jiné plesy, akademie, výlety a sbírky.

 

V roce 1871 byl postaven nový vchod u pokladny, aby se zlepšila možnost opustit dům v případě požáru. Sál byl nově rekonstruován mezi lety 1875–1876. Nová opona znázorňující vedutu Hradce doplněnou figurální stafáží byla dílem Františka Řezníčka, který ji vytvořil podle litografie Vincence Morstadta. Znovuotevřeno bylo hrou Paličova dcera J. K. Tyla a zisk ze vstupného byl věnován na znovuvybudování nedávno vyhořelého Národního divadla. První zákaz hraní kvůli nevyhovujícím podmínkám byl vydán roku 1877. Protože se však řešení problému s prostorem odkládalo, ochotníci hraní obnovili. Stavitel Josef Falta následně v roce 1880 rozšířil jeviště, které bylo vybaveno propadlem. Bylo zvýšeno provaziště Janem Štanderou.

 

Kapacita sálu již dlouho nevyhovovala. Po požáru divadla na vídeňské Ringstrasse byla ještě zpřísněna protipožární opatření, která vyžadovala zřízení nouzových východů. Těm sál vůbec nevyhovoval, předchozí úpravy nebyly dostatečné a zanedlouho bylo v sále zakázáno hrát. Neboť na takovýto stavební zásah neměli peníze ani ochotníci ani majitelé. Ochotníci požádali tedy raději město o stavbu nového divadla.  V únoru roku 1882 se městská rada rozhodla, že jej nechá postavit na náklady obce. Do něho se také po jeho otevření divadelníci přestěhovali do nové divadelní budovy postavené místním stavitelem Viktorem Weinhengstem. Poté, co se v nové budově zřítil kus stropu nového divadla, se do své bývalé scény na krátkou dobu po dobu oprav vrátili, avšak poté sál v Besedě přestal sloužit divadlu.   V roce 1882 převzala starost o prostory Živnostensko-čtenářská jednota, která nechala v roce 1887 prostory upět upravit pro své potřeby na taneční sál.  Později byl vybaven i malým pódiem. Využívala je až do 50. let 20. stol., kdy  budova přešla v roce 1952 do správy Oblastního komunálního podniku města Hradec Králové, které ji využívalo jako skladiště a závodní jídelnu a od 70. let jako zkušebnu.

 

V roce 1980 byla budova převedena pod Divadlo vítězného února.  Skupina divadelníků původně z chebského divadla se pokusila založit studiovou scénu, která by naplňovala jejich představy o divadelní tvorbě. Získali prostor právě ve zkušebně divadla Vítězného února v bývalém hostinci U zlatého orla, kde na jaře začali působit a uvedli zde v prosinci téhož roku hru Na Candida, upraveného textu Voltaira.  Stav budovy byl velmi špatný s vlhkými a plesnivými zdmi, ztrouchnivělými krovy a rozpadající se omítkou. Vevnitř nefungovalo topení a voda. Po nutné úpravě zde vniklo Studio Beseda, jehož název se v roce 1990 změnil na Divadelní klub Beseda.  Budova se však nacházela v havarijním stavu.   

 

Některé úpravy interiérů proběhly v roce 1993 a oprava omítky v roce 1995. Budova byla druhou scénou Klicperova divadla až do roku 2001, kdy byla celá budova kvůli havarijnímu stavu uzavřena.   Divadlo následně prošlo rekonstrukcí podle projektu Alexandra Pura.  Práce byly zahájeny  v září 2005. Vnitřní konstrukce byly vybourány a byly tak zachovány pouze obvodové zdi domu a klenbové stropy. Náklady rekonstrukce dosáhly částky 80. mil. korun. Bylo znovuotevřeno 28. září 2007 představením Den třetí.

 

Hlediště je nyní tvořeno mohutnou ocelovou konstrukcí s elevací, která je zasouvací. Patrový divadelní sál se nachází v přízemí budovy č. 126, kde se v hledištní části nachází 10 řad sedadel se 135 místy. Nad ní se nachází světelná a zvuková kabina. V úrovni prvního patra je sál lemován galerií, která slouží převážně jako technická lávka.  V druhém patře jsou po straně sálu šatny herců. Sklad kulis se nachází v horním patře nad sálem, ke kterému vede nákladní výtah.  V rámci rekonstrukce byly upraveny také přilehlé městské terasy.  

 

 

Prameny a literatura:

 


TOLMAN, Jiří Vladimír, ed. Padesát let ochotnické Musy v Hradci Králové: (1868-1918): příspěvek k dějinám padesátiletí činnosti Jednoty divadelních ochotníků, později Klicpera v Hradci Králové: s připojením dějin divadla hradeckého od r. 1637 do 1868. Hradec Králové: Jednota divadelních ochotníků Klicpera, 1918. 164 s.

 

GREGAR, Alexandr a kol. Divadlo v Hradci Králové: (od nejstarších dob po současné Klicperovo divadlo). Hradec Králové: Garavin, 2016. 181 stran. ISBN 978-80-906431-0-9.

 

DOLEŽALOVÁ, Věra. Podíl spolků na kulturním životě v Hradci Králové v 60.-80. letech 19. století. Doležalová, Věra. In:Východočeský sborník historický Pardubice : Východočeské muzeum Pardubice 7, (1998,) s. 71-92.

 

DOUBEK, Zdeněk a LAJDAR, Milan. Město pod Bílou věží: čtení o starém Hradci II. 1. vyd. Hradec Králové: ML, 2002. 224 s. ISBN 80-901267-3-1. str. 106

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplustři=