enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

České divadlo na Malé Straně v Kajetánském domě

alias Kajetánské divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)27.7.1834 | otevření
K vlastnímu zahájení 27.7. 1834 byla zvolena Kotzebuova aktovka Tři otcové najednou, Tylův přepis Castelliho hříčky Oba šelmy a Štěpánkova původní aktovka Hastroš.
(zobrazit)11.6.1837 | uzavření

historie

Obrozenečtí vlastenci chápali národ jako transcendentní entitu překračující pomíjivé bytosti, ze kterých je složena, existující přes hradbu staletí. Národ podle nich patřil mezi jednu z jejich nejdůležitějších hodnot. Zároveň ale měli možnost se každodenně přesvědčovat, že národ není nejen značnou částí členů jejich komunity dostatečně oceňován, ale je i přímo ignorován. Vlastenec byl denně konfrontován se skutečností, že zájem o národ neexistuje nejen v jeho přítomnosti, ale že zjevně neexistoval ani i v minulosti. Tento rozpor v percepci je něco, co vlastence sužuje a tento pocit leží hluboko v základech nacionalismu, fenoménu, jež spoluutvářel od 19. století kulturní tvářnost Evropy. Mnohé verze nacionalismu to řeší tím, že prohlašují, že národ nějakou dobu spal a nyní přišel čas jej obrodit. Součástí programu národního buditele bylo nejen to, že by jeho soukmenovci měli prosperovat, ale také aby si své příslušnosti byli vědomi a chápali národ jako hodnotu, tedy byli národně uvědomělí, jak to oni sami nazývali.

   

Ve 30. letech 19. století se české národní hnutí nacházelo ve fázi agitace malé skupiny inteligence, soustředěné na kulturní projevy s centrem v oživení  češtiny ve všech jejích formách. Divadlo zde mělo kromě uměleckého prožitku i ideologickou funkci. Podobně jako si osvícenci cenili divadlo pro jeho schopnost vést diváka k občanským hodnotám, tedy jako prostředek vzdělávání, divadlo v očích vlastenců mělo vedle své estetické roviny přispívat i k národnímu uvědomění. Podobně například chápali roli divadla i jezuité pro šíření víry či politika komunistické strany pro šíření komunistického uvědomění, která se odrazila ve státní podpoře divadelních aktivit i po materiální stránce a je viditelná po architektonické stránce jako vlna nových divadelních organizací, které jsou vybaveny budovami, často narychlo přestavěnými z budov jiného určení v budovatelském zápalu.  V očích Josefa Kajetána Tyla mělo divadlo mimo jiné i agitační funkci a jeho cílem měla být tvorba her,„ v nichž by se život národní v podobách nejrozmanitějších obrazil“.  Původní tvorba měla také revitalizovat kvalitativní úroveň češtiny a v rozvinuté formě by byla i důkazem toho, že čeština dosahuje takových kvalit jako němčina. Byl by to důkaz vyjadřovacích kvalit češtiny, který by posílil sebevědomí členů pospolitosti.

 

Ovšem v tomto období neexistovalo v Praze samostatné profesionální české divadlo. České hry se hrály odpoledne v neděli a o svátcích ve Stavovském divadle. Když bylo divadlo stavovskou komisí pronajato Augustu Stögerovi, zachvátila interesované kruhy obava, že i tato omezená představení budou zrušena. O nalezení nového řešení se pokusila skupina mladých vlastenců v čele s 26 letým mladíkem Josefem Kajetánem Tylem, která si založila své divadlo.  Jednalo se o skupinu, jejíž duchovním otcem byl Josef Jungmann a která se soustřeďovala kolem časopisů Kwěty a Jindy a nyní.  Z těchto mladíků se dostanou do panteonu českého obrození jak J. K. Tyl, tak dále i Karel Sabina či Karel Hynek Mácha, z méně známých pak Boleslav Jablonský, Karel Slavoj Amerling, František Dittrich či Josef Jiří Kolár. Další čeští vlastenci pak divadlu vyjadřovali svou ostentativní podporu nebo vystupovali v roli mecenášů a protektorů a proběhla sbírka v kruhu vlastenců na divadelní vybavení. Jako impuls sehrál svou podstatnou roli i aspekt ideologický a generační: nespokojenost se stavem českého divadla, v němž chyběla instituce národního divadla a kde chyběla ona agitační komponenta.

 

Ochotníci vyjednávali možnost působit v soukromém divadle v bývalém svatomikulášském klášteře na Starém městě, avšak jednání vedlo do ztracena, neboť jeho majitel J. K. Švestka nechtěl propůjčit divadlu exkluzivitu pro uvádění českých her. Ochotníci našli útočiště v bývalém refektáři (jídelně) řádu kajetánů. Budova prošla dlouhým stavebním vývojem s několika přestavbami a poté ji v roce 1672 získal řád Theatinů. Dodnes se nachází se ve svahu mezi zahradami pražského hradu vedle zámeckých schodů.  Poté, co Josef II. v roce 1781 zrušil klášter, byla budova v roce 1791 prodána v dražbě a přeměněna na obytné byty. Bývalá jídelna mnichů byla v tomto okamžiku součást bytu majitele domu J. D. Arbeitera, taktéž vlastence. Ten zde již provozoval ochotnické divadlo od roku 1824.

 

Jistou komplikací se ukázalo být získání povolení pro veřejné uvádění jednotlivých her od rakouských úřadů, které s nelibostí pohlížely na takového aktivity, neboť v jejich chápání světa znamenaly možné politické či mravní ohrožení. Ochotníkům trvalo celý rok, než získali povolení k veřejným představením pro omezenou dobu a na určitý počet her a prozatím se tedy hrála pouze soukromá představení. Později jim místodržitelství ještě dvakrát povolilo omezené množství představení, jejichž výtěžek ze vstupného šel chudinskému ústavu.  Celkem jich povolilo 22, byť celkový počet představení v průběhu existence divadla dosáhl počtu 35. Vedle toho byla potřeba souhlasu ředitele Stavovského divadla a ani další činnost jej nesměla poškozovat, takže se mohlo hrát pouze tehdy, nehrála-li se ve Stavovském divadle česká představení. V praxi to znamenalo o masopustu a od konce května do konce září. Představení nesměla být ani ohlašována veřejně a tedy zvaní probíhalo osobní komunikací. I prezentovaná tvorba se měla skládat z děl zcenzurovaných, která již byla uvedena jinde.

 

Úvodní představení se v divadle konalo 27. 7. 1834 uvedením hry Tři otcové najednou od Augusta Kotzebua, Obě šelmy od Castelliho a jednoaktovku Hastroš od J. N. Štěpánka v neveřejném představení. První veřejné představení se odehrálo 22. února 1835, kdy byla uvedena hra „Žižkův meč“ od Josefa Kajetána Tyla.

 

Divadelní sál byla úzká, dlouhá síň obdélníkového půdorysu v prvním patře domu, zaklenutá barokní lunetovou klenbou.  Ochotníci si zde svépomocí vybudovali jednoduché dřevěné jeviště o velikosti zhruba 30m2, které zabíralo asi třetinu délky místnosti. Výška místnosti nedovolovala, aby bylo pódium vysoko zdvižené. Podobně si obstarali kostýmy a kulisy, z nichž některé maloval i sám Tyl. V jevišti bylo zabudováno lešení na upevnění kulis, sufit a zadního prospektu. V hledišti se nacházelo asi 10 řad lavic, které mohly být zaplněny až 80 návštěvníky, a dalších 100 míst ke stání. Rozložení hmot vyvolávalo spíše stísněný dojem a naplnila-li se místnost, rychle se lidem začalo špatně dýchat. Taktéž poloha divadla byla vzdálena klientele, které bylo určeno. Neboť Malá strana s mnoha šlechtickými paláci nehostila tolik česky mluvících obyvatel a byla dosti daleko pro centra české komunity na Starém a Novém městě.

V Tylově programu mělo jít o divadlo s jasně českým charakterem, které by rozvíjelo úroveň české kultury uváděním domácí tvorby, zvláště V. K. Klicpery, Štěpánka a samotného Tyla. Později se však ve složení repertoáru přesunulo centrum pozornosti k překladům cizích her, které byly pro české obecenstvo, většinou složené z nižších vrstev společnosti, v jistém smyslu příliš náročné a tak se příznivci divadla po prvním úspěchu během roku 1836 vytráceli. Nevyšel ani pokus vyjít vstříc obecnému vkusu. Vedle toho mezi členy společnosti rezonovaly rozpory, zvláště mezi Tylem a Máchou, kteří se z velkých přátel stali k nesmiřitelnými nepřáteli.  Divadlo se tak netěšilo značné návštěvnosti a také úřady nepovolily další hry. Poslední veřejné představení se uskutečnilo 11. června 1837.

 

V roce 1867 byla budova zakoupena císařovnou Annou Marií Savojskou, která ji věnovala řádu redemptoristů a kterým byla budova zabavena v roce 1950 a používána Ministerstvem vnitra. V roce 2015 byla dokončena její poslední rekonstrukce.

 

Divadlo tak v zásadě skončilo neúspěchem, ale nikoliv jeho protagonisté, z nichž se celá řada stane významnými osobnostmi českého veřejného života a také se prosadí na jiných scénách včetně Stavovského divadla. Sám Tyl se za 5 let ocitne ve Stavovském divadle jako režisér českých her. I přes jeho efemérní existenci, se  divadlo stalo součástí vyprávění o úspěšném probuzení českého národa, o tom jak program vlastenců dosáhl všeobecného rozšíření mezi českým etnikem a obeznámenost s jeho existencí je předmětem učebních osnov a má své významné místo v dějinách paměti, ačkoliv pro dějiny divadelní architektury mělo pramalý význam.  Je součástí narativu, v jehož vyvrcholení stojí monumentální Národní divadlo jako reprezentace české kultury, která je rovnocenná té německé.

 

Prameny a literatura:

 

ŠORMOVÁ, Eva et al. Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, xvi, 615 p. ISBN 80-700-8107-4. Str. 202, 203

BARTOŠ, Jaroslav et al. Dějiny českého divadla.: 2. [díl], Národní obrození. Praha: Academia, 1969. str. 269 - 270

VONDRÁČEK, Jan. Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824-1846. 1. vyd. Praha: Orbis, 1957. 490, [ii] s., [46] s. obr. příl. Knihovna divadelní tvorby.

CZESANÝ, Alois, ed. Památník českých divadel: historický nástin vývoje českého divadla. V Praze: Družstvo Národního divadla, 1891. 135 s., [7] s. obr. příl. Str. 33 - 37

KAŠKA, Jan. Kajetánské divadlo. Praha: Přemysl Šámal, 1937. 32 s.

KOTEK, Matouš. Kajetánské divadlo v Praze (1834-1837), jeho dramaturgie a herecký soubor.  Ústí nad Labem, 2011. bakalářská práce (Bc.). Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pedagogická fakulta

BLESÍK, Jan. U sv. Kajetána pod hradem pražským: Bývalé divadlo J.K. Tyla. Vyd. 1. Praha: Kolej redemptoristů, 1947. 58-[III] s.

KOPŠ, Jaroslav. České divadlo u zámeckých schodů. Amatérská scéna. Roč. 21 (Ochotnické divadlo 31), č. 9 (1984), s. 23

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tágy: Rakouské císařství, Biedermeier

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusdva=