Katolický dělnický spolek Metoděj vznikl na ustavující schůzi 10. dubna 1891. Podílel se na kulturní činnosti ve městě, pořádal přednášky, plesy, výlety, zábavy a provozoval divadlo nejprve v hostinci U Morávků a pak od roku 1903 v Ilgnerově hostinci. Pro rozrůstající se aktivity spolku zanedlouho přestaly tyto prostory vyhovovat. V roce 1907 zakoupil spolek stavební pozemek. Pořádaly se sbírky na stavbu, ke které přispěl i olomoucký arcibiskup a zavázal se, že poskytne zdarma stavební dřevo v hodnotě 9 tisíc korun.  Na valné hromadě 26. prosince roku 1909 se členstvo rozhodlo, že si nechá postavit budovu spolkového domu. Darů se nesešlo dostatečné množství a spolek byl nucen si vzít úvěr u místní záložny. Značně se tak zadlužil. Proto také část stavebního materiálu vyráběli členové na koleně doma jako například pálené cihly a pracovali na stavbě zadarmo.  Vedením stavebních prací byl pověřen stavitel Lolek. Byly zahájeny v březnu roku 1910. Náklady stavby dosáhly výše 70 tisíc korun. Dům byl již 4. prosince téhož roku slavnostně otevřen. Dokončovací práce ovšem trvaly až do roku 1913.

Katolický dům je volně stojící patrová budova zasazená do svahu. Její vstupní průčelí formuje pětiosá hmota završená polovalbovou střechou, která je posazena na nízký kamenný sokl. V původním novobarokním vzhledu byl vchod umístěn do výklenku s půlkruhovým obloukem, který svíraly dva polosloupy. Na jejich hlavice dosedala linie korunní římsy vedlejších hmot, která byla v patře porušena okny. Ty jakoby se pohledově tlačily vzhůru a působily tlakem na bohatě profilovanou korunní římsu na hlavní hmotě tak, že se zaoblovala pod tímto tlakem do tvaru výseče elipsy. Ty tak tvořily tři obloučky. Nad středním risalitem byl půlkruhový štít předsazen před segmentově členitým štítem. Střední hmota je sevřena z obou stran jednoosými i přístavbami s polovalbovými střechami, které jsou zapuštěné do hmoty střechy hlavní. Na jejích bočních fasádach byla také korunní římsa přerušena dalšími štíty s průřezem elipsoidního výseku. Na hmotu vstupní části zezadu přisedala hmota sálu s vysokými okny po obou stranách a sedlovou střechou.  

V budově bylo zavedeno acetylenové osvětlení, které po skončení první světové války bylo vyměněno za elektrické. Ve spolkovém centru se nacházela knihovna, tělocvična, klubovny a divadelní sál, od roku 1919 i restaurace a čítárna. Vedle spolku Metoděj začal dům také postupem času sloužit Orlu a lidové straně. Provozování divadla bylo také jedním z hlavních zdrojů spolkových příjmu pro umořování dluhu. Během první světové války sloužila budova vojsku. V roce 1919 zde bylo opraveno jeviště, střechy a provedena nová výmalba. V roce 1927 byl k budově přistavěn malý sál podle plánů stavitele Wünsche, ve kterém se odehrávaly hlavně schůze a přednášky. Zároveň bylo nově vybaveno jeviště.

V roce 1931 se v sále začaly promítat filmy pod názvem kino Orla. V roce 1951 byla budova zabrána novým režimem a poskytnuta armádě jako Dům československé armády. Divadelní odbor spolku Metoděj byl v roce 1951 převeden pod Závodní klub ROH poštovních zaměstnanců v Zábřeze a později pod Závodní klub ROH Atlas.  Spolek Metoděj byl rozpuštěn. Později byla budova převedena do majetku místního Národního výboru a vznikla zde v roce 1952 Osvětová beseda.

V roce 1972 byla předána Městskému domu pionýrů a mládeže. V tomto roce proběhla rekonstrukce, která výrazně zredukovala veškeré ornamentální prvky na fasádě. Byly odstraněny štíty, profilované římsy, polosloupy a půlkruhové oblouky oken i vchodů byly zazděny. Nová vstupní fasáda z břizolitu tak získala nevýrazný charakter. Z pravé strany byly u sálu přistavěny obslužné prostory. V centru je nyní vchod chráněný markýzou, ke kterému vede schodiště z nástupního prostoru, k němuž vede další dvouramenné kamenné schodiště z linie ulice.

V roce 1990 byl obnoven spolek Metoděj, kterému byla budova v rámci restitucí vrácena. Ve spolkovém domě se nachází malý sál pro 50 osob. Velký sál s rovnou podlahou a  rozměry 10 na 18 metrů má kapacitu 200 diváků. Po levé straně směrem k hledišti je osvětlován vysokými okny. Po pravé straně se otvírají čtvery dvoukřídlé dveře se štukovým půlkruhovými oblouky a klenáky. V zadní části se nachází úzký balkón, pod kterým jsou dvoukřídlé dveře. Jevištní otvor s klenbou výseče elipsy je prostý. Nad ní je vyveden ornamentální pás. Sál obíhá korunní římsa, která právě zde následuje linii jevištního portálu.

Prameny a literatura:

JANŮ, Emilie a KRŇÁVEK, Petr. 100 let v Katolickém domě. 1. vyd. Zábřeh: Spolek Metoděj Zábřeh, 2010. 64 s. ISBN 978-80-254-8712-9.

Autor: Jan Purkert