enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Záloženský dům

Viktorin Šulc

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1885 | Stavba

(zobrazit)1911 | architektonická soutěž

(zobrazit)1911 | rekonstrukce

(zobrazit)1913 | rekonstrukce

lidé

(zobrazit)Viktorin Šulc |hlavní architekt

Patří mezi poměrně konzervativní generaci vycházející ve svých projektech z pozdního historismu a postupně absorbující podněty secese. Staví na dobře přijímaných modernizovaných historizujících slozích, především neorenesanci s prvky gotiky a s uplatněním secesního dekoru, který si časem získává stále větší oblibu.

Více divadel

Miroslav Ondroušek |architekt - účastník soutěže
Antonín Papež |architekt - účastník soutěže
Otakar Douša |stavitel

historie

Rolnická záložna v Litovli koupila pro svou činnost v roce 1870 hostinec U černého medvěda a nechal jej v roce 1885 rekonstruovat. V levé části objektu se nacházely prostory banky, v přízemí obchod a restaurace a do prvního patra byl umístěn sál s jevištěm. Záloženský dům byl slavnostně otevřen v únoru roku 1885. Proběhla dvoudenní slavnost, kdy se první den uskutečnil bazar a zábavný večer a následující den koncert a ples. Dům se stal reprezentačním centrem kultury místní české komunity umístěným na náměstí. Jeho součástí se stalo i divadlo, v roce 1881 se ustavil zábavní výbor Sokola, který do otevření sálu v Záloženském domě působil v hostinci U labutě. V roce 1900 se sjednotil do Ochotnického sdružení.

 

Protože dosavadní prostory přestaly stačit rozšířené agendě záložny, přikoupila v roce 1905 sousední dům se záměrem rekonstruovat budovu. Město zadalo projekt staviteli Otakaru Doušovi. Mezi lety 1911 až 1913 proběhla rekonstrukce, která vtiskla budově secesní ráz, který si udržela dodnes. Sál byl slavnostně otevřen 6. ledna 1913 komponovaným večerem, který byl završen hrou V panském čeledníku od Ladislava Stroupežnického.

 

Jedná se o třípodlažní budovu s polovalbovou střechou na hlavním litovelském náměstí. Ze tří stran stojí samostatně, pouze ze zadní strany k ní přiléhají další budovy. Architekt do stavby zakomponoval části starších staveb. Do levého nároží vstupního průčelí byl umístěn na obou stranách převýšený štít s florálními motivy a korunou. Od něho napravo se nachází další dva nepravidelně položené štíty s charakteristickými ornamenty secese. Přízemí bylo artikulováno průběžnou bosáží a okny se stlačenými oblouky a klenáky. Centrální vchod původně sevřený dvěma atlanty, kteří nesli balkon, je vložen do mělkého risalitu završeného atikou. V prvním patře jsou sdružená okna s půlkruhovým obloukem. Nad hlavním vchodem je úzký balkón.  Vedlejší fasády jsou méně okázalé. Vedle prostorů banky se v pravé části budovy nacházel malý a velký sál. Ten svým bokem s okny přiléhá k fasádě v Šafaříkově ulici. V exteriéru je i rozeznatelná převýšená hmota provaziště. Do sálu se vchází skrze hlavní vchod a dvoukřídlé schodiště.

 

Víceúčelový patrový sál s rovnou podlahou byl vybaven jevištěm. Po jeho levé straně směrem k jevišti se nachází pět vysokých oken s půlkruhovými oblouky a nad nimi ještě další řada menším oken. Po pravé straně se nachází v přízemí řada čtyř vstupů s ve štukovém ostění a nad nimi výklenky lóží s balkóny. Na protější straně sálu od jeviště se nachází galerie. Do rohů jevištního portálu byly umístěny sochy dramatického umění a hudby, posazené na pilastry s jónskými hlavicemi. Strop je členěn překlady, na které jsou zasazena svítidla, do polí zvýrazněným kontrastem mezi tmavou barvou jejich plochy a bílou, která je ohraničuje.  

 

V roce 1951 byli všichni ochotníci sdruženi pod dramatický odbor Závodního klubu ROH n. p. Křižík. V roce 1950 se provedly opravy jeviště. V roce 1966 následovaly opravy budovy. V roce 1978 proběhla generální rekonstrukce, která trvala do roku 1980. Na jevišti se ještě následně opravovala elektroinstalace a osvětlení, jejíž ústředna byla umístěna do první lóže. Při privatizaci dům koupila Komerční banka, která jej později prodala městu. Sál slouží celé řadě kulturní akcí včetně divadla i dnes.

    

 

 

Prameny a literatura:

 

KAUEROVÁ, Vlasta a KOUDELA, Miroslav. Památky staré Litovle. Olomouc: Danal, 1998. 122 s. ISBN 80-85973-44-8.

 

KONEČNÝ, Karel a kol. Litovel - velké dějiny města. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci pro město Litovel, 2018. 2 svazky (695 stran). ISBN 978-80-244-5200-5.

 

KOMÁREK, Petr a LINDUŠKA, Petr. Litovel: hanácké Benátky. Olomouc: Agriprint, 2015. 159 stran. ISBN 978-80-87091-61-6.

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusčtyři=