enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Tylovo divadlo

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1922 | stavba

(zobrazit)8.5.1955 | otevření

(zobrazit)2008 | uzavření

historie

Šternberk bylo jedním z větších německých měst na Moravě, a proto první dochované zprávy o zájezdních představeních se datují již do první poloviny 19. stol.  Po roce 1879 se často hrálo v létě v Poštovní zahradě a v sále hotelu Zweigel (či Zweig), který se v roce 1883 přejmenoval Německý spolkový hotel (Deutsches  Vereinshotel).  Od roku 1888 byl také k dispozici nový sál tělocvičny (Turnhalle), kde se vešlo kolem 800 diváků a jehož vybavení umožňovalo i operní a operetní představení. V roce 1905 byl rekonstruován, při čemž bylo rozšířeno jeviště i hlediště. Vedle toho ochotníci i kočovné společnosti využívali sál hostince U Bacchuse.

 

V meziválečném období došlo k rozkvětu ochotnického divadelního života. Velký podíl na tom měl divadelní odbor Katholisher Volksverein (Katolický lidový spolek). Také se hrálo divadlo také českou menšinou v jejich Národním domě až do roku 1938.  V roce 1946 vznikla Jednota divadelních ochotníků, která začala působit v Rudém domě (později Slovanský dům).  V polovině padesátých let přesídlila do prostor bývalého kina Kino Saxinger. To bylo postaveno v roce 1922 v dnešní Masarykové ulici. Jednalo se o patrovou podlouhlou budovu na obdélníkovém půdoryse. Její delší část do dnešní Kollárovy ulice je posazena na úzký kamenný sokl a rytmizována lizénami a kruhovými slepými okny v prvním patře. Je završena profilovanou římsou a atikou nad středními třemi lizénami, které v přízemí svírají dva vchody. Po vedlejších stranách byla sedlová střecha uzavřena trojúhelníkovými štíty. Jednoduchý sál s rovnou podlahou byl v zadní části hlediště vybaven galerií na půdorysu lyry, jehož konce podpíraly dva úzké sloupy. Na kratší straně obrácené do Masarykovy ulice byl malý přístřešek podpíraný úzkými sloupky, na němž byl nápis Saxingers Lichtspielhaus

 

Kino zde fungovalo až do konce druhé světové války a po jejím skončení bylo převedeno do majetku města. V tomto období byl odstraněn přístřešek do Masarykovy ulice. Byl zde sklad konfiskačního fondu pro umístění cennějších věcí zabavených vysídlovaným Němcům. Od roku 1952 zde byl dočasně sklad obilí.  V místních orgánech Městského a okresního národního výboru vykrystalizovalo v říjnu 1953 rozhodnutí poskytnout tuto budovu divadlu. V dvorní části byla přistavěna přízemní pomocná přístavba k hmotě hlavní části. V sále byla přistavěno orchestřiště na půdorysu segmentové výseče, které později bylo uzavřené a sloužilo jako předscéna. Jevištní portál byl jednoduchý. Adaptován byl i sousední dům v Kolárově ulici. Sál měl kapacitu 574 míst.  Divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. května 1955 Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany.  


V roce 1957 byla přistavěna v rámci akce Z přízemní přístavba vchodu, jejíž dveře byly obráceny do Masarykovy ulice. Tři vchody byly sevřeny travertinovými pilíři a úzkou markýzou, což stylově odkazuje na socialistický realismus. V zádveří se po pravé straně nacházely šatny.

 

Divadlo fungovalo jako stagiona nejen pro ochotníky, ale i pro zájezdní představení divadel hlavně z Olomouce a Opavy. Během druhé poloviny 20. století divadlo sloužilo častěji i pro další společenské akce jako koncerty, akademie, besídky apod.  Od sedmdesátých let se zde promítaly i filmy. Žádná zásadní rekonstrukce nebyla od otevření divadla vykonána. Budova začala pochopitelně chátrat a její vybavení značně zastaralo. Proto je i dnes ještě vybavena ústředním vytápěním na tuhá paliva. Odsouvaní rekonstrukce prohlubovalo náklady na renovaci. Město si nechalo vypracovat studii, ve které byly odhadnuty náklady renovace na 70 milionů korun. Jako jeho provozovatel divadlo bylo nuceno jej z technických důvodů v roce 2008 uzavřít. Pro investici do divadelního prostoru byl vybrán projekt nového multikulturního centra, a proto městští zastupitelé schválili prodej nemovitosti soukromníkovi, což se v roce 2010 i stalo. Budova čeká na rekonstrukci a smysluplné využití.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

HLŮZOVÁ, Vlasta. Stopami šternberské historie. 1. vyd. Šternberk: V. Hlůzová, 2011. 319 s. ISBN 978-80-260-0501-8.

 

HAVLÍČKOVÁ, Margita, PRACNÁ, Sylva a ŠTEFANIDES, Jiří. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku = Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011-2014. Svazek 2. VZ Morava. Divadlo; sv. 4-6. Odborná publikace. ISBN 978-80-244-2891-8. Str. 213 – 229.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínustři=