enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kulturní centrum

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)4.1.1925 | otevření

lidé

historie

Kulturní centrum v České Třebové je instituce se sídlem ve dvou sousedících domech, starším třípodlažním z 30. let 19. století a mladším čtyřpodlažním z 20. let 20. století, v Nádražní ulici, která spojuje nádraží a hlavní náměstí.  

 

 

 

První záznamy o provozování divadla v České Třebové zmiňují uvedení pašijové hry na náměstí po roce 1800 v boudě, která sloužila po nějakou dobu jako náhrada vyhořelého kostela. Hrálo se na mnoha místech zvláště poté, co železnice po roce 1845 značné přispěla k rozvoji města, nárůstu jeho obyvatel a tím odvozeně i jeho kultury. Starší budova současného Kulturního centra byla postavena  roku 1831 jako hostinec  (nazývaný Šmajzrův či Schmeisserův hostinec či U Sokola, později U Čermáku) se zahradou a s tanečním sálem, ve kterém se odehrával kulturní život s plesy, tanečními zábavami, divadelními představeními i přednáškami.  V roce 1872 bylo pro tento sál pořízeno nové jeviště.  Po roce 1885 byla hospoda přestavěna.  Od roku 1890 se zde také konaly dělnické schůze a jiné kulturní akce.  

 

Na počátku 20. století to byla patrová budova s lokálem a kuchyní napravo od vstupní chodby a jídelnou vlevo, za kterou se nacházela spolková místnost. Z přízemí vedly schodiště do prvního patra nejen do sálu, ale i do dalších místností využívaných spolky. V roce 1903 zde byla založena buňka Sociální demokracie a v roce 1907 Dělnická tělovýchovná jednota Jarost.  Tato strana založila v roce 1909 spolek Dělnický dům, jehož smyslem bylo vybudování stálého centra pro její aktivity. Jeho sídlem se staly prostory hostince, který si téhož roku pronajala a následně v roce 1910 tuto budovu i odkoupila. Sál v hostinci byl využíván z velké části pro divadelní přestavení různých divadelních společností, avšak konaly se v něm i plesy či akademie a od 17. 11. 1921 v malém sále Dělnického domu nazvaném Bio Jarost byly promítány i filmy.

  

Po první světové válce strana rozhodla, že se tato stavba rozšíří do dosavadní zahrady, neboť dosavadní prostory nedostačovaly rozšiřujícím se aktivitám spolku a že bude vybudována nová stavba s tzv. Velkým sálem, kde bude zajištěno příslušné zázemí i pro divadlo. Plány vyhotovila firma Rössler a Kudlík, slavnost položení základního kamene se konala v roce 1923 a slavnostní otevření nové budovy se odehrálo 4. 1. 1925 tělocvičnou akademií Dělnické tělocvičné jednoty Radost. Financování stavby podpořila Československá strana sociálně demokratická a část byla získána z veřejných sbírek. Celkové náklady se vyšplhaly do výše  1,2 mil. korun.

 

Hlavní fasáda nové stavby s prvky rondokubismu tvoří jednotnou uliční linii se starší částí stavby a  je členěna na dvě hlavní skladebné hmoty – dvouosý hlavní vstup přiléhající ke starší zástavbě a širší tříosá hmota,  ze které vystupuje arkýř  ve tvaru poloviny šestibokého hranolu s jednou okenní osou  v každém svém boku. Širší část je členěna lizénami mezi okenními osami procházející přes tři patra, sokl jim tvoří přízemí s menším vchodem napravo, zdůrazněným jehlanovitými stříškami.  Na fasádě vstupní části byl vyveden nápis „Dělnický dům“.  Na převýšené boční fasádě vstupní části kolmo nad střechou bývalého hostince byly nápisy „Dělnický dům, restaurace – kavárna, BIO Jarost“. Vnější členění odpovídalo i vnitřní dispozici – širší část byla prakticky úplně obsazena divadelním sálem, kdežto vstupní část obsahovala schodiště do prvního i druhého patra a nezbytné zázemí pro diváky. 

 

Hmota užší vstupní části je završena trojúhelníkovým štítem. Dvě dvoukřídlé dveře v ní vedou ke schodišti do prvního patra, odkud byl přístupný parter sálu s prostorem pro orchestřiště, jehož hlediště obepínal ze třech stran rozsáhlý balkón na krakorcích. Sál s uličkou uprostřed měl kapacitu kolem 400 míst a od počátku se v něm také hostil promítaly filmy.  Ve středu oválně zaklenutého odstupňovaného portálu jeviště byl umístěn dekorativní klenák.  Aby sál mohl být víceúčelový, byla zde položená rovná podlaha. Pod jevištěm s provazištěm se nacházely šatny pro účinkující. Pod sálem se nacházela také kotelna, sklad uhlí, nářadí a podobné prostory. V přízemí se nacházela také kavárna a další zázemí nejen pro divadlo ale i další společenské akce. Budova byla vytápěna ústředním topením.

 

Starší budova bývalého hostince byla zmodernizována a byly v ní postaveny místnosti pro politickou a spolkovou činnosti strany.  Obě části budovy byly propojeny. V budově se kromě hostince a kina nacházelo byt nájemce restaurace a sekretariát Československé strany sociálně demokratické. Restaurace a kino sloužily k tomu, aby splácely úvěry na stavbu. V průběhu 2. světové války měl sál a kino ve své správě německý válečný invalida a ostatní místnosti využívala Hitlerjugend či sloužily vojenským účelům. Budova trpěla nedostatečným zajištěním statiky okolního terénu. Rekonstrukce zde proběhla v roce 1942.

 

 Krátce po osvobození bylo kino zestátněno. V roce 1946 byl v předsálí nové části vyměněn shnilý trámový strop a v roce 1949 následovala adaptace projekční kabiny. Krátce působil v roce 1946 v Malém sále Dělnického domu loutkový soubor Úsvit. Po převzetí moci komunisty byla budova znárodněna a přejmenována na Kino Svět, neboť sál od této doby sloužil převážně k promítání filmů. Správu budovy vykonával nejdříve Československý film a poté od  roku 1957 městský národní výbor.  Již v roce 1964 již byla stavba zhodnocena jako zchátralá a byla opravena elektroinstalace.  

 

Mezi květnem 1973 a únorem 1975 proběhla rekonstrukce Velkého sálu. Hodnota investice byla 410 000 Kčs a práce provedla firma Koventa z České Třebové. V sále byla redukována kapacita z 516 sedadel na 305 a zároveň byl nově ve své dolní části obložen dřevem a odhlučněn. Orchestřiště bylo úplně zrušeno. Klenba sálu byla ozdobena štukovými sdruženými pásy, které spolu s bílými pásy v obložení parteru členily prostor vertikálně, zatímco hmota tmavšího poprsí balkónu vytvářela k tomu kontrast svým horizontálním směrováním. Mezi bílými krakorci, které podpíraly balkón, se nacházela jednotlivá světla.  Byl vybudován nový vchod v levém rohu budovy. Hned za ním byla pokladna a chodba, která vedla až ke schodišti po pravé straně sálu, které vedlo do předsálí. Tam se i nacházely šatny a sociální zařízení.  Renovovány byly mimo jiné pokladna, šatny, vodovod, podlahy i kanceláře a byla instalována nová promítací technika. Ke znovuotevření došlo již 31. 1. 1975.

 

V roce 1990 přešla budova do majetku čerstvě vytvořeného družstva Budoucnost, avšak kino bylo  z ekonomických důvodů uzavřeno v červnu roku 1992. Následně soud rozhodl o navrácení budovy městu, neboť byla vydána družstvu neoprávněně. Protože se budova nacházela opět ve velmi špatném technickém stavu, nechalo zde město provést mezi lety 1994 a 1997 rozsáhlou rekonstrukci podle návrhu architekta Jiřího Jandery v hodnotě 20 mil. korun. Prostory v přízemí pod jevištěm a částí sálu byly adaptovány na šatny pro herce, ze kterých vede schodiště do levé části jeviště.  Hledišti s rovnou podlahou byla dána elevace a kvůli tomu byly odstraněny balkóny. Bývalá chodba před galerií v prvním poschodí byla adaptována na výstavní síň. Fasáda byla renovována. Starší část zůstala nezměněna.  Z boční strany sálu byla přistavena rotunda pro bezbariérový přístup do sálu. Kino se zde otevřelo 10. 9. 1997.    

 

Mezi lety 2001 a 2002 proběhly další rekonstrukční práce. Město vytvořilo novou instituci Kulturní centrum, která obě budovy spravuje.  Rekonstruované Kulturní centrum bylo slavnostně otevřeno 27. 9. 2002. Bývalý divadelní sál, který po celou druhou polovinu 20. století sloužil téměř výhradně jako kino, nyní slouží jako multifunkční prostor. Ve starší části víceúčelového komplexu se nyní nachází výtvarný, tanečná a dramatický odbor Základní umělecké školy.   

 

 

Prameny a literatura:

 

ŠEBELA, Jan et al. Toulky minulostí Českotřebovska. 1. vyd. Česká Třebová: Lorien JK, 2000-2001. 2 sv. (293, 447 s.). ISBN 80-903042-1-4. str. 80 – 81.

MIKOLECKÝ , Milan. Dělnický dům v České Třebové – minulost a současnost, Českotřebovský zpravodaj, 1997, č. 6, s. 28–31. – plán budovy: Odbor výstavby MěÚ Česká Třebová, agenda čp. 375, k. ú. Česká Třebová. 

LOPOUR, Jaroslav. Filmová Česká Třebová. Svazek první, Českotřebovská kina v letech 1911-2015. První vydání. Česká Třebová: Městské muzeum Česká Třebová, 2015. 157 stran. ISBN 978-80-905990-0-0. str. 51 – 75.

 

Tágy: První republika

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=