enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Záloženské divadlo v Chrudimi

František Schmoranz

alias Záloženské divadlo v Chrudimi, Královské městské divadlo, Chrudimské společenské divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)18.10.1801 | Otevření
Divadlo v Chrudimi vzniklo roku 1801 úpravou zrušeného špitálního kostela. Bylo otevřeno německou veselohrou „Das Epigram“ od Augusta von Kotzebue. Jeho původní podobu neznáme, protože roku 1850 jej zcela zničil požár.
(zobrazit)1847 | Rekonstrukce
V letech 1844—47 bylo divadlo zevně i uvnitř upraveno.
(zobrazit)6.8.1850 | požár

(zobrazit)24.4.1854 | Otevření
V letech 1852—53 bylo divadlo nově zbudováno podle plánů stavitele Františka Schmoranze. Divadlo bylo otevřeno 24. dubna 1854 za pohost. dirigování kapelníka Stavovského divadla Františka Škroupa Flotovou operou Stradella.
(zobrazit)1875 | Rekonstrukce
Došlo k nové přestavbě, opět podle plánů stavitele F. Schmoranze.
(zobrazit)80. léta 19. století | Rekonstrukce
Roku 1881 bylo vybudováno samostatné schodiště na galerii a r. 1885 byl do budovy zaveden vodovod. Roku 1886 byl do divadla zaveden plyn nákladem 1869 zl. 6 kr.
(zobrazit)00. léta 20. století | renovace
Větši opravy podniknuty pak byly v budově až r. 1902 stavitelem Josefem Stánkem nákladem 1278 koř. 25 hal. a v r. 1907, kdy došlo k nové úpravě hlediště.
(zobrazit)1929 | Demolice
Do jara 1929 bylo zbořeno a na jeho místě postavena nová budova spořitelny.

lidé

(zobrazit)František Schmoranz |hlavní architekt

Patřil k představitelům neogotiky, v níž vytvořil některé novostavby, například hrobku rodiny Karla Chotka ve Valtířově u Ústí nad Labem, především se však výrazně podílel na řadě puristických rekonstrukcí. Neogoticky přestavěl zámek Žleby, postavil též řadu budov v Chrudimi. Restauroval zde kostel Nanebevzetí Panny Marie.

In:

http://wapedia.mobi/cs/František_Schmoranz_starší

Více divadel

historie

Chrudim byla na počátku 19. století krajské město, kde žilo kolem 5 000 obyvatel. Zásadní zásluhu o vybudování divadelní budovy v Chrudimi měl krajský hejtman Markvart Josef Koc, který v roce 1801 z financí z dobrovolné sbírky koupil za 700 rýnských zlatých bývalý špitální kostel sv. Jana Křtitele. Ten byl postaven mezi lety 1685-1715. Jednalo se  o menší jednolodní stavbu z masivního zdiva, ke které na severní straně přiléhala budova špitálu. Jižní, delší strana byla obrácená do ulice, a nacházela se v ní tři segmentová okna. Kostelík byl zrušen během vlády Josefa II. V rámci omezování činnosti církve v roce 1788 byl dán do dražby. Stavební práce při jeho adaptaci na divadlo nebyly příliš náročné, neboť za pouhé dva měsíce od uzavření kupní smlouvy bylo divadlo otevřeno. 18. října  1801 zde měla premiéru německá veselohra „Das Epigram“ od Augusta von Kotzebue.

  

O vzhledu této divadelní budovy není mnoho známo. Byla zhruba 16 metrů dlouhá a 13 metrů široká. Byla jí ponechána věž. V bývalé kruchtě se nacházela „Noble gallerie“ (vstupné za 36 krejcarů), hlediště bylo rozděleno na první parter (za 24 krejcarů) a druhý parter v zadní části (za 12 krejcarů). Kazatelna byla přeměněna na lóži pro krajského komisaře. Jeviště se nacházelo v bývalém presbytáři s šatnou v někdejší sakristii. Větší přestavba interiéru byla provedena již následující rok, kdy se stavba proměnila na dvoupatrovou, byla položená nová prkenná podlaha a vytvořeny dva nové hlavní vchody. Divadlo bylo vybaveno rákosovým stropem se štuky, čalouněnými židlemi, novými kamny a sedmi proměnami.

 

Divadlo bylo nejprve majetkem krajského hejtmana a vedle ochotníků jej také využívaly kočovné herecké společnosti, o jejichž kvalitě měl soudobý český tisk značné pochybnosti. Před polovinou 19. století zde vystupovali členové společnosti Aloise Millera nebo Magdaleny Kochansky von Kochan. Vedle nich zde hráli ochotníci z řad místních úředníků, učitelů a důstojníků chrudimské posádky. Poprvé zazněla na jevišti čeština 19. března 1839 během akademie a později téhož roku byla uveden Nalezenec od Josefa Kajetána Tyla. České hry se většinou uváděly jinde, např. v hostinci „U arcivévody Štěpána" či od r. 1822 na "střelnici" za městem. V roce 1837 bylo divadlo převedeno do majetku špitálního fondu, jež spravoval budovu přilehlého špitálu. Mezi lety 1844 a 1847 došlo k renovaci exteriéru i interiéru. Divadlo získalo nové dekorace, z nichž některé byly podle návrhů malíře Jana Kokeš.

 

6. srpna roku 1850 došlo k rozsáhlému požáru Chrudimi vinou šestiletého chlapce, který si hrál se sirkami. Oheň strávil 278 stavebních objektů včetně divadla i špitálu, z nichž zůstaly pouze části obvodových zdí. Na obnovu města byla v Čechách uspořádána sbírka a velkostatky knížat Auerspergů a Kinských dodaly zadarmo stavební dříví. Městský výbor 25. srpna 1851 povolil alokaci finanční částky k vybudování divadla a zadal vyhotovení plánů staviteli Františku Schmoranzovi. Krajský úřad plány schválil 15. srpna 1852, stavba byla dokončena o rok později. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 24. dubna 1854 provedením opery Alessandro Stradella od Friedricha von Flotow.

 

Architekt postavil novou budovu na půdorysu písmene L a přitom využil části zdiva vyhořelé budovy. Delší 16 metrová část bývalého divadla se nyní stala základnou půdorysu písmene L a celá dvoukřídlá budova měřila na délku téměř 26 metrů. Bývalé divadlo nyní tvořilo vstupní část a hlediště nového objektu. Exteriér se nyní nesl v historizujícím novorománském slohu, rytmizovaným lizénami s kruhovými terči a okny s půlkruhovými záklenky a venkovními žaluziemi a byl zakončený valbovou střechou. Jeho jižní, vstupní průčelí mělo tři okna v prvním patře a půlkruhově zakončené portálové vstupy, umístěné v postranních osách. Pravý vedl do vestibulu a dále buď do parteru a na jeviště nebo po schodech do lóží a na galerii. Levý vedl do chodby, z níž byl přístupný parter a dále jeviště. Mezi oběma vchody byla pokladna s oknem do ulice. Prostor místa bývalého špitálu nyní obsahoval přední část hlediště, orchestřiště a jeviště. Jeho exteriér byl rytmizován úzkými okénky s půlkruhovými záklenky ve dvou patrech a nad nimi úzká arkádová galerie.

 

Úzké a protáhlé hlediště s půdorysem ve tvaru lyry mělo 11 loží, z čehož byly dvě v proscéniu a dvě na galerii, patrně s jednou řadou sedadel podél parapetu a zbytkem prostoru pro stojící diváky. Jednotlivá pořadí byla podpírána štíhlými sloupy s toskánskými hlavicemi. Ve středu jevištního portálu byl znak města. Jevištní oponu, která se dodnes dochovala, namaloval Jan Kokeš.

 

Roku 1861 si obecenstvo vynutilo, aby se v divadle nadále hrálo pouze česky. V roce 1873 koupila divadlo městská záložna za 25 000 zlatých. V té době také začala chrudimská veřejnost poukazovat na zvýšený zájem a s tím související nedostačující kapacitu divadla. 4. května 1873 byla také na valné hromadě společnosti schválena přestavba divadla a vybudování velkého spolkového domu, měla být také vyhlášená architektonická soutěž. Přesně za týden došlo k panice na vídeňské burze a následné hospodářské krizi. Ke konci roku byla záložna v nepříznivé finanční bilanci a tím velké plány vzaly za své. Místo toho bylo divadlo rozšířeno. Stavební práce na rozšíření divadla proběhly v roce 1875 opět podle plánů Františka Schmoranze. Povolení bylo vydáno 11. června a v prosinci téhož roku byly práce dokončeny s celkovým nákladem 33 103 zlatých a 74 krejcarů.

 

Záložna nechala zbourat sousední budovu kostnice, která z východu přiléhala ke vstupní části divadla. Architekt zachoval dosavadní dispozici divadla, avšak prostor původního orchestřiště byl nyní přestavěn na hlediště, orchestřiště se posunulo na místo části bývalého jeviště. Jeviště nyní dosáhlo až k původní linii obvodové severní zdi bývalého špitálu, která byla také vybourána. Za ní byla postavena přístavba křídla divadelního zázemí, kde se nacházelo menší zadní jeviště a která mírně přesahovala na východ. Rameno ve spodní části písmene L, jež reprezentovalo předchozí půdorys budovy, tak bylo symetricky doplněno o další rameno na druhém vrcholu dříku. Divadlo bylo slavnostně znovuotevřeno 21. prosince 1875. V divadle v přízemí bylo 156 sedadel a 40 míst na stání, 11 velkých lóží pro 44 diváků, 8 menších pro 32 a 2 lóže na galerii pro 12 návštěvníků. Galerie měla tribunu s 24 sedadly a 31 sedadel po každé své straně vedle kolem 120-130 míst na stání. Kapacita divadla tedy měla až 300 míst k sezení a až 250 míst na stání.

 

Za vedení Karla Pippicha, po němž bude později pojmenováno další divadlo na jiném místě, byly v roce 1886 odkoupeny dekorace ze zrušeného Prozatímního divadla a některé nové byly namalovány malířem R. Holzerem.  V témže roce byl do divadla zaveden plyn a proběhly některé úpravy interiéru, upraveno bylo provaziště, šatny a došlo k vybourání zadního klenbového oblouku, což zvětšilo otvor do zadního jeviště. Občanská záložna prodala divadlo zpět obci v roce 1895. Ta nechala provést v roce 1902 opravy exteriéru pod dohledem stavitele Josefa Staňka. Ve vstupním křídle budovy přibyl nový vchod na místě bývalé kasy a fasády byly žlutohnědě natřeny. Poté byla v roce 1905 provedena rekonstrukce topení. Následovaly další opravy v roce 1907. Malíř František Moravec divadlo vymaloval a čalouník Karel Kokeš vyzdobil lóže. Také v letech 1915-1916 proběhly některé opravné práce. V roce 1921 bylo zavedeno elektrické osvětlení a došlo k dalším opravám.

 

Úřady se ve 20. letech obávaly o bezpečnost a 30. října 1928 zde zakázaly hrát. Následně byla budova odkoupena Chrudimskou spořitelnou za 1 200 000 Kč, aby se na jejím místě postavila nová budova tohoto ústavu. 30. ledna 1929 bylo vydáno povolení k bourání, což bylo provedeno během jara. V Chrudimi poté vyrostlo na jiném místě nové divadlo podle plánů ateliéru Freiwald & Böhm.

 

 

Prameny a literatura:

 

KOBZA, Zdeněk, ed. Divadelní Chrudim: 1801-1934: památník vydaný k otevření Městského divadla Karla Pippicha v Chrudimi dne 18. února roku 1934. Chrudim: Městské divadlo, 1934. 170, [ii] s.

KOBETIČ, Pavel a kol. Chrudim: vlastivědná encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Milpo media, 2005. 247 s. ISBN 80-903481-4-9. s. 32.

NESEJT, František. Z dějin chrudimského divadla. Část jedna – osm.  Chrudimské vlastivědné listy. Chrudim: Okresní muzeum, 1992- 1993. ISSN 1214-7508.

ALEXA, Ignác. O umění dramatickém. Divadlo v Chrudimi. In: Chrudimsko a Nasavrcko. III, Obraz kulturní. Chrudim: Výbor ku popisu okresu Chrudimského a Nasavrckého, 1912. s. 560- 574.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=