enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

soutěž na Ústřední dům armády

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1953 | Architektonická soutež

lidé

Vladimír Machonin |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Jiří Albrecht |architekt - účastník soutěže
Albrecht, Jiří – architekt, projektant rekonstrukce budovy Státní opery z l. 1967-1973Více divadel

Václav Hilský |architekt - účastník soutěže
Karel Prager |architekt - účastník soutěže
Jaroslav Kándl |architekt - účastník soutěže
Pavel Bareš |architekt - účastník soutěže
Jiří Kadeřábek |architekt - účastník soutěže

historie

 Podobný osud měl také Ústřední dům armády, který chtěl (Alexej Čepička) postavit na Vítězném náměstí v Praze-Dejvicích – tehdy se ovšem jmenovalo náměstí Velké říjnové socialistické revoluce. Měla tu vyrůst monumentální stavba, vybudovaná opět ve stylu socialistického realismu a kopírující sovětské oficiální budovy, se sloupořadím, vysokou věží a spoustou věžiček menších se zářícími zlatými pěticípými hvězdami na vrcholcích. Stavba měla dotvořit náměstí a stát se jeho dominantou, měla v sobě sloučit zařízení kulturní, sportovní, politická i společenská a měla se stát jakýmsi Čepičkovým pomníkem. Přestože na její projekt nechal ministr národní obrany vyhlásit 9. května 1953 urbanistickou soutěž, do  níž vyzval 13 soutěžících, a přestože byl zvolen hlavní projektant, ani tento úmysl se nakonec Alexeji Čepičkovi nepodařilo uskutečnit a v podstatě nepřekročil rámec úvah. Soudruzi, kteří později pátrali po Čepičkových chybách, jej označili za „ typický případ okázalosti“ a rozhořčeně konstatovali, že „ plánované náklady na celou stavbu představovaly hodnotu bytových jednotek pro 30 000 lidí“.
V důsledku politického pádu Alexeje Čepičky, který zanedlouho přišel, se však tento ambiciózní plán neuskutečnil.

 

In: PERNES, Jiří, POSPÍŠIL, Jaroslav a LUKÁŠ, Antonín. Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu. Vyd. 1. Praha: Brána, 2008. Str. 233 -234

 

 

 

Bylo příznačné pro militantně chápanou kulturní politiku komunistické strany, jakou váhu přikládala ve svých plánech padesátých let ideologickému působení armádní osvěty. Spolu s ustavováním početných armádních kulturních institucí se plánovala i výstavba nových budov pro rozvíjení takové činnosti. A je pouze logickým vyjádřením reálně existujících vazeb, že právě tady se devotní kopírování sovětské "kultovní" architektury projevilo snad nejzřetelněji. Svědčí o tom třeba projekty Armádního divadla, které ve školním roce 1952/53 vypracovali posluchači architektury z ateliérů profesorů Antonína Černého a Josefa Kittricha, ale ještě otřesněji působí výsledky soutěže z r.1953, podle které měla vzniknout v severozápadním kvadrantu dejvického Vítězného náměstí monstrózní stavba Ústředního domu armády.

V pohledové ose Dejvické třídy se měla tyčit typická věž reprezentačních staveb oné doby, exteriéry u všech podaných prací byly přeplněny mohutnými sloupovými řády a heroickými sousošími. V interiéru představovaly dominantní složku dva sály (koncertní a divadelní), rozdělené (zřejmě podle soutěžního programu) symetricky do bočních částí budovy. Z daného programu vyplývalo snad i to, že tyto sály byly zpravidla pojaty jako amfiteátry v prostorech kruhového založení (je tomu tak např. v návrzích kolektivů Pavel Bareš & Jiří Kadeřábek & Jaroslav Kándl & Karel Prager, Václav Hilský & kol. nebo Jiří Albrecht & Vladimír Machonin & Věra Machoninová).

 

In: Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, s. 143;

 

 

Autoři: Jiří Hilmera, Jiří Pernes

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplusosm=