enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo

Alexander Graf

alias Krajské krušnohorské divadlo v Teplicích, scéna Divadla pracujících Most (1949 — 51), Divadlo pracujících v Mostě (1948/49), Divadlo pracujících Most (1960- 1982), Krajské divadlo pracujících Most (1951- 1960)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1910 | stavba
Divadlo bylo postaveno v letech 1910 - 1911 podle návrhu Alexandra Grafa.
(zobrazit)30.9.1911 | otevření
První slavnostní představení se konalo dne 30. září 1911
(zobrazit)22.10.1982 | Demolice
Demolice budovy proběhla 22. října 1982.

lidé

(zobrazit)Alexander Graf |hlavní architekt

Spolupracovník ateliéru Fellner a Helmer. U malých městských divadel, která stavěl v zemích monarchie, používal osvědčený renesančně-barokní formy, jak bylo v ateliéru Fellner a Helmer obvyklé. Také u jeho ostatních staveb prokázal malou radost z experimentů, kde budovy mají formu italské či německé renesance a jsou ozdobeny barokními motivy.

Zdroj:  http://usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/12-alexander-graf

Více divadel

Julius Schmiedl |architekt - účastník soutěže
K. H. Göttlich |architekt - účastník soutěže
Marcel Kammerer |architekt - účastník soutěže
Ludwig Tremmel |architekt - účastník soutěže
Karl Franz Dorfmeister |architekt - účastník soutěže
Rudolf Truksa |architekt - účastník soutěže
Adolf Schwarzer |architekt - účastník soutěže
Otto Reinhard |architekt - účastník soutěže

historie

Most byl v prvním desetiletí 20. století městem se zhruba 25 000 obyvateli většinou německé národnosti. Kulturní potřeby z části saturovalo ochotnické divadlo v hostinci U Modré hvězdy pro německé občany a v hostinci U Zeleného stromu pro českou populaci. Městská rada rozhodla o stavbě nového divadla již v roce 1902. Následujícího roku byl ustanoven divadelní spolek (Theaterverein), avšak v průběhu dalších let celá záležitost vyzněla do ztracena. Předmětem sporu bylo jak umístění nové budovy, tak i její velikost a povaha. Snahy byly obnoveny v roce 1909, kdy městské zastupitelstvo nejprve rozhodlo věnovat bezplatně staveniště. Svou činnost zahájil také divadelní výbor v čele se starostou, který byl složený ze zástupců města, divadelního spolku a spořitelny vedle členů městské stavební sekce.  

21. dubna 1909 byla vypsána architektonická soutěž pro německé architekty z Rakouska, jež byla obeslána asi dvaceti návrhy. Její stavební program kladl důraz na levnější místa k sezení a větší počet míst ke stání bez velkého množství lóží a jednoduchý, avšak důstojný a vkusný vzhled. Porota označila jako nejlepší návrhy Rudolfa Truksy, Adolfa Schwarzera s Ottou Reinhardem a M. Krause, další dva návrhy doporučila k zakoupení a jeden na udělení čestného uznání. Zároveň se vyjádřila, že žádný z návrhů není vhodný pro realizaci. Na soutěži se také podíleli svými návrhy architekti K. H. Göttlich s J. Schmiedlem či Marcell Kammerer. Porota také doporučila obrátit se na nějakého divadelního odborníka, aby vypracoval nové plány, například na Maxe Littmanna. Závěry poroty se setkaly s odporem jak mezi účastníky soutěže, tak i mezi členy divadelního výboru. Výherci soutěže a také Alexander Graf byli vyzváni, aby přepracovali své projekty tak, aby se vypořádaly s připomínkami poroty. Po následných peripetiích byl nakonec v lednu 1910 přijat projekt Alexandra Grafa, do něhož byly patrně zapracovány i prvky z ostatních návrhů.

Detailní plány byly předloženy zastupitelstvu, které je schválilo v dubnu 1910. V květnu 1910 byla stavba zadána místním stavitelům Ferdinandu Wurmovi a Karlu Hinkemu, načež se začalo 30. května se slavnostním výkopem základů.  Městem poskytnuté staveniště bylo předtím bažinatou loukou, a tak základy musely být zajištěny 300 betonovými piloty. 30. října 1910 byl povrch narovnán. Po pokrytí střechou se v roce 1911 pokračovalo s pracemi uvnitř. Celkové náklady činily 560 000 korun. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 30. září 1911 nejdříve Beethovenovou předehrou Zasvěcení domu a poté hrou Karlsschüler od Heinricha Laubeho. 

Zatímco předchozí Gráfův návrh divadla v Ústí nad Labem se nesl v novobarokním duchu, tato volně stojící budova byla postavena ve stylu klasicizující geometrické secese. Rozložení hmot celé budovy bylo rozprostřeno zhruba na půdorysu písmene H. Z hmoty hlavního průčelí vystupoval jeho tříosý střední rizalit, jež byl sevřen kanelovanými polosloupy, vrcholící secesním štítem s plastickým reliéfem, s městským znakem podpíraným dětskými figurami. V patře měl obdélná okna a v druhém patře oválná okna s bohatým štukovým orámováním. Vedle hlavního vchodu byly zde další vstupy po jeho stranách. Hmota střední části byla zakončena dlátkovou střechou s lucernou. Křídelní věže vstupního průčelí obsahovaly schodiště na galerii s dalšími vstupy. První patro bylo od přízemí odděleno mezipatrovou římsou. Hlavní vchod byl kryt terasou s půlkruhovým půdorysem podepřenou čtyřmi pilíři, v jejímž středu byl plasticky vyveden nápis „Stadttheater“, a s plastickými reliéfy na jeho parapetu. Za vstupem se nacházel vestibul, z něhož vedly tři vchody do ochozu kolem hlediště. Nad vestibulem, z něhož vedly schodiště na balkon, se v prvním patře nacházel foyer, z něhož byla přístupná terasa.

Hlediště představovalo kukátkový jevištní prostor s kapacitou 570 míst, z čehož bylo zhruba 200 míst ke stání v přízemí a druhé galerii. V prvním pořadí se nacházelo osm lóží se 40 křesly, umístěných výlučně na bočních stěnách. 230 křesel se nacházelo v parteru a 100 na balkóně. Střízlivá výzdoba hlediště byla provedena plošnými geometrickými motivy, které se opakovaly i na vysokém jevištním portálu. Celé divadlo bylo již elektrifikované. Plynulé spojení balkonu a galerie tvořilo dojem jednoty prostoru.

Divadlo bylo majetkem města, která na dohled nad divadlem ustavila komisi, složenou ze zástupců města, státních organizací a divadelníků. Komise vybírala ředitele divadla a dohlížela na chod divadla a dodržování smluv. Město k otevření divadla mělo také dodat divadelní dekorace. Součástí smlouvy byl i požadavek na zaměstnávání lidí pouze z německého etnika. Až do vzniku samostatné Československé republiky se v divadle nehrálo česky, poté však začala česká minorita uplatňovat nárok na scénu a vystupovaly zde hostující soubory až do roku 1938.  Když byla říšským výnosem v létě 1944 uzavřena všechna divadla, prostor této budovy byl z části přeměněn na skladiště.

Po druhé světové válce bylo divadlo obnoveno a v roce 1948 přejmenováno na Divadlo pracujících v Mostě. Po období střídání hostujících souborů získalo divadlo v roce 1952 svůj stálý soubor. Od 60. let 20. století začalo celé město ustupovat povrchové těžbě hnědého uhlí a nová městská zástavba začala být budována o několik kilometrů vedle. Jak se postupně řídlo obyvatelstvo opouštěného města, slábla i návštěvnost a poslední představení, hra Liška a Hrozny autora Guilherma Figueireda, se zde odehrály v prosinci 1979. Budova byla odstřelena 22. října 1982. Bývalý soubor tohoto divadla hrál nejdříve v domě Máj od 19. ledna 1981 a poté se přestěhoval do nové budovy postavené podle návrhu architekta Ivo Klimeše v centru nového Mostu, která byla slavnostně otevřena v roce 1985.

 

Prameny a literatura:

 

LIBICH, Miloš. Mostecké divadelní století: Městské divadlo v Mostě 1911-2011. Most: Hněvín, 2011. 263 s. ISBN 978-80-86654-32-4.

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích.: 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949, 318 Str. 130 -131.

HILMERA, Jiří. Česká divadelní architektura = Czech theatre architecture. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1999. 319 s. ISBN 80-7008-087-6. Str. 72 -74

 

Tágy: Secese

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestplussedm=