enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Dělnický dům

Franz Meissner

alias Arbeiterheim, Kulturní dům
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1880 | stavba

(zobrazit)1922 | přístavba jeviště

(zobrazit)1955 | rekonstrukce 1950 - 1955

(zobrazit)60. léta 20. století | rekonstrukce

(zobrazit)2007 | rekonstrukce 2006 – 2007

lidé

Franz Meissner |hlavní architekt
Miloš Suchánek |architekt
Karel Tylovský |architekt

historie

Na jedné z hlavních tříd protínajících Bruntál stál v druhé polovině 19. stol hostinec U Zlatého jelena. K němu nechala tehdejší majitelka Marie Wimlatilová mezi lety 1870 a 1880 přistavět podle projektu Franze Meissnera novorenesanční budovu nazývanou Jelení sál. Dvoupatrová budova na vyvýšeném podstavci je završena neckovou střechou. Přízemí bylo artikulováno pásovou bosáží, první patro osmi velkými okny sevřenými pilastry a v druhém patře šestnácti. Sál zabíral přes dvě podlaží téměř celý objem budovy, rytmizován vevnitř okny a pilastry na straně do ulice Dr. E. Beneše a pilastry s okenními oblouky s klenáky pouze bez oken na stěnách ostatních. Profilovaná římsa byla zakončena zubořezem. Další provozní přístavby obklopovaly hlavní hmotu budovy z odvrácené strany. Celý komplex v roce 1907 zakoupili členové německé sociální demokracie sdruženi ve spolku Arbeiterheim Friedenthal (Dělnický dům Bruntál).  V průběhu první světové války sloužila budovy jako kasárna.

 

V roce 1922 byla v Dělnickém domě vybudována divadelní scéna formou dvouosé přístavby k jižní frontě budovy bez provaziště s venkovním dřevěným schodištěm do prvního patra. Jevištní portál zasazený do centra se otevíral pouze v přízemí sálu a zabíral polovinu délky stěny. Sál nebyl po vyhnání Němců od roku 1945 využíván. Následně byl mezi lety 1950 až 1955 rekonstruován a adaptován na Kulturní dům.

 

V 60. letech 20. století byl chátrající hostinec a přístavba jeviště strženy.  Na místě hostince vyrostla v pozdním internacionálním (Bruselském) stylu přístavba k novorenesanční části podle projektu architektů Miloše Suchánka a Karla Tylovského. Nové jeviště získalo podobu patrové přístavby s proskleným vchodem v přízemí. Na počátku 90. let byl dům privatizován, avšak celé desetiletí chátral. Poté byl městem v roce 1999 odkoupen a prošel další rekonstrukcí mezi lety 2006 – 2007.  

 

Sál sloužil v první polovině 20. století nepravidelně pro divadlo. Po otevření Městského divadla v Bruntále je využíván převážně už jen pro společenské akce, taneční, výstavy, koncerty či trhy. Dnes má kapacitu 400 osob.

 

 

Prameny a literatura:

 

CEPEK, Josef. Bruntál: městem a historií. Díl II., Rozdělila nás smyšlená historie - 1938-1948. [Bruntál: J. Cepek], 2013. 182 s. ISBN 978-80-260-4893-0.

 

CEPEK, Josef. Bruntál: městem a historií. Díl III., Budování nového domova 1945-2013. [Bruntál: J. Cepek], 2014. 223 s. ISBN 978-80-260-6165-6.

 

HAVLÍČKOVÁ, Margita, PRACNÁ, Sylva a ŠTEFANIDES, Jiří. Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku = Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011-2014. 3 svazky. VZ Morava. Divadlo; sv. 4-6. Odborná publikace. ISBN 978-80-244-2891-8. Str. 235 - 241

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=