enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Dům kultury Metropol

Zdeněk Stašek, František Šulc, Otto Kubík

alias Dům kultury ROH
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1970 | stavba

(zobrazit)X.9.1971 | otevření

(zobrazit)16.12.1983 | požár

(zobrazit)30.11.1984 | znovuotevření

(zobrazit)2004 | rekonstrukce

lidé

Zdeněk Stašek |hlavní architekt
František Šulc |hlavní architekt
Otto Kubík |hlavní architekt
L. Treybal |architekt
V. Ševčík |architekt
A. Treska |architekt

historie

Ústřední rada odborů vypsala užší soutěž na ideový projekt kulturního zařízení ROH. K realizaci doporučila návrh kolektivu architektů Františka Šulce, Otto Kubíka a Zdeňka Staška. Projekt byl rozpracován v Krajském projektovém ústavu v Českých Budějovicích. Klubovou část zpracovalo projekční oddělení Pozemních staveb.  V první etapě byla mezi lety 1963 až 1967 postavena klubová a administrativní část domu kultury, která zahrnovala vstupní haly, restauraci a baletní sál.  Projekt byl ještě měněn v roce 1965. Následně probíhaly práce na druhé etapě výstavbou společenského sálu, sálu pro kino a divadlo a dětského areálu s malou víceúčelovou scénou a klubovnami. Celkové náklady dosáhly částky 40 mil. korun.  V roce 1971 byl kulturní dům slavnostně otevřen.

 

Jednalo se o volně stojící budovu nedaleko historického centra na rušné třídě, která symbolicky odpovídala konceptu monumentální architektury.  Tvoří rozsáhlou uliční frontu, která je složená klubového pětipodlažního křídla nalevo spojeném s nižším křídlem k hlavnímu vstupnímu průčelí.  Za ním pak je vpravo další nižší křídlo, které navazuje na další zástavbu.

 

Pohledově exponované vstupní průčelí křídla se sály je obráceno do rušné třídy v jihovýchodní části Senovážného náměstí. Hmota stavby se skládá ze dvou bloků na půdorysu tvaru písmene T.  V jeho dříku se nacházejí sály a je také v exteriéru méně reprezentativní.  Hlavní průčelí je tvořeno masivním předsazeným risalitem, sevřeným dvěma křídly.  Je artikulován vysokým pilířovým řádem, jehož prvky jsou obloženy travertinem, probíhající od markýzy nad hlavním vchodem až ke korunní římse. Za ním je rozsáhlá prosklená plocha.  Podobné řešení využili autoři Janáčkova divadla v Brně či Domu ROH v Ústí nad Labem.

 

Za vchodem se rozprostírá vestibul s dvouramenným schodištěm po každé své straně s kamenným obkladem, které vede mimo jiné do foyer hlavního společenského sálu. Schodiště prochází třemi podlažími vstupního traktu. Společenský sál pro 800 návštěvníků byl propojený skrze tři skládací ocelové stěny s přísálím a restaurací. Nacházelo se v něm pódium pro estrádní vystoupení.  Vstup do divadelního sálu se nachází v přízemí pod velkým společenským sálem naproti hlavnímu vstupu. Byl původně určený pro kino Alfa s kapacitou 552 diváků. Malá scéna v dětské sekci měla kapacitu 170 diváků a nabízela možnost jejího využití jako loutkového divadla, či divadla malých forem.

 

V průběhu sezóny 1971 až 72 se divadelní soubory nastěhovaly do nového kulturního domu kvůli havarijnímu stavu městského divadla. Sál byl původně určen pro promítání filmů, a proto bylo toto řešení jistým provisoriem vynuceným okolnostmi.

 

V ranních hodinách 16. prosince 1983 vypukl v divadelním sále požár, který pohltil celé jeviště, interiér hlediště a technické prostory.  V lednu následujícího roku bylo rozhodnuto o rekonstrukci, jejíž autory se stali architekti F. Konopa, L. Treybal, V. Ševčík a A. Treska.  Provaziště bylo nově zastřešeno a instalována nová jevištní technologie. Portál byl vybaven posuvnými mosty, které umožňovaly přizpůsobení jeho šířky.  Do sálu se vstupuje dvěma vchody po obou stranách při jevišti. Stěny jevištního portálu jsou u svých stran předscény zkosené a jsou v nich otvory zakryté závěsy. Sál bez balkónu je vybaven elevací a je obložen v několika barevných variacích dřevěných obkladů.  Předscéna má půdorys kruhové výseče.  Byly dostavěny zkušebny a šatny. Celkové náklady rekonstrukce dosáhly částky 25 milionu korun. Divadlo bylo znovuotevřeno 30. listopadu 1984 Dvořákovou Rusalkou, připravenou k premiéře už těsně před požárem.

 

V roce 1997 následovaly další úpravy interiéru. Do Malé scény se vstupuje dvěma vchody po stranách jeho zadní části sálu. Ten je vybaven stupňovitou elevací, na kterou jsou židle s červeným potahem.  Část přízemí sálu a vstupní dveře jsou také vyvedené v sytě červené, což spolu s oranžovými odstíny ploch stěn a stropu dodává sálu komorní ráz.

 

Dům kultury byl ve správě krajské a okresní odborové rady až do roku 1990, kdy přešel do rukou následnických organizací odborových svazů.  Ustanovila se společnost s ručením omezeným Metropol, který se stal správcem celého komplexu.  V roce 2002 byl majetek převeden do vlastnictví skupiny odborových svazů s majoritním podílem Odborového svazu KOVO.  Nižší části budovy byly v roce 2002 zatopeny povodní, což zasáhlo zvláště Malou scénu, která byla následující rok rekonstruována. Divadelní sál je scénou opery Jihočeského divadla a stagiona pro zájezdové představení.

 

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

 

KAZILOVÁ, Zdeňka a kol. Jihočeské divadlo. České Budějovice: Jihočeské divadlo v nakl. E.W.A. edition, 1990. 152 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 80-900175-0-9.

 

SCHEL, Jaromír, ed. Dům kultury ROH České Budějovice. České Budějovice: Výbor Domu kultury ROH, 1970. [19] s.

 

Československý architekt: čtrnáctideník architektů. Praha: Panorama, 1955-1990. ISSN 0009-0697. 85/9

 

SCHINKO, Jan. České Budějovice 1948-1989: když se psalo, co se smělo. 1. vyd. České Budějovice: Milan Binder, 2006. 383 s. ISBN 80-903636-1-X.

 

ČERNÝ, Jiří. Opony a horizonty Jihočeského divadla. České Budějovice: Jih, 1998. 150 s. ISBN 80-901921-8-1.

 

Tágy: Dům kultury, Komunistické Československo

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusšest=