enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo

Josef Niklas

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1846 | ochotníci

Ochotnický spolek vznikl roku 1846 z kroužku, který již dříve působil a který se později přejmenoval na „ Spolek divadelních ochotníků Tyl v Netolicích", na počátku druhé poloviny minulého století zanikl, avšak roku 1862 byl obnoven. Od roku 1883 hraje pravidelné a bez přerušení.


(zobrazit)1869 | Stavba

Roku 1869 byla podle projektu architekta Josefa Niklase postavena na místě starší radnice (kasáren) nová mohutná radniční a soudní budova, na čtvercovém půdorysu, jejíž 4 trakty svírají prostorné nádvoří. Zadní i obě boční křídla byla přejata z původní stavby a jen minimálně upravena. V zadním traktu radnice byla současně vybudována stálá scéna.


(zobrazit)1907 | Rekonstrukce

Velké stavební úpravy se v divadle konaly v letech 1907 a poté 1920, kdy bylo zavedeno elektrické osvětlení.


(zobrazit)1922 | Rekonstrukce

V divadelním sále v zadním traktu se hrálo až do roku 1922, kdy byla celá nádvorní část radnice přestavěna na divadlo místním stavitelem Jaromírem Kudrnou podle jeho plánů, kdy jeviště bylo přemístěno na protilehlou stranu a zřízeno spádové hlediště. Byla pořízena nová opona – pohled na město – od divadelního malíře Ferta z Brna.


(zobrazit)30. léta 20. století | Rekonstrukce

Divadlo bylo důkladněji opraveno a upraveno roku 1936 (přístavba orchestru) a roku 1939. Roku 1936 byl zaveden střídavý proud, 1937 bylo rozšířeno orchestřiště pro 25 hudebníků.


(zobrazit)2014 | rekonstrukce

lidé

(zobrazit)Josef Niklas |hlavní architekt

Architekt českého historismu. V letech 1835–36 student Karla Wiesenfelda na pražské polytechnice, poté praktikoval u Heinricha J. Frenzela v Praze a Leopolda Mayera ve Vídni. Vykonal studijní cesty po Německu, Francii a Itálii. Po návratu se usadil jako adjunkt architektonického rýsování v Praze. V roce 1849 se stal asistentem Bernharda Gruebera na pražské polytechnice, v roce 1850 jmenován učitelem kreslení a stavitelství pozemního na c. k. reálce v Praze. V roce 1860 se přihlásil k habilitaci z praktické stavební výuky na technice v Praze, roku 1864 dostal profesuru na katedře pozemního stavitelství pražské polytechniky pro českou řeč. Roku 1869 převzal katedru na nově oddělené české části polytechniky, kde setrval až do své smrti (v letech 1873–74 tu byl rektorem). Spolu s F. X. Šandou vydal knihu Joendlovo poučení o stavitelství pozemním (1862) a Slohy stavitelské od nejstarších dob až na dobu nynější (1865). Autor řady církevních novogotických i novorenesančních městských staveb v Čechách. Vedle účasti na přestavbě Stavovského divadla realizoval dřevěné Novoměstské divadlo (1858) a Švandovu arénu na Pštrosce (1869), zúčastnil se soutěže na Národní divadlo (1866) a v l. 1868–1869 vypracoval projekt německého divadla v Plzni.

Více divadel

Jaromír Kudrna |stavitel

historie

Spolek divadelních ochotníků Tyl v Netolicích vznikl v roce 1846 z kroužku, který tu již dříve působil. Na počátku druhé poloviny minulého století zanikl, avšak roku 1862 byl obnoven. Od roku 1883 hraje pravidelně a bez přerušení. Nejprve působil divadelním sále, který byl v roce 1846 adaptován z jedné části bývalé školy, kde se předtím nacházela stará zasedací síň bývalé radnice.

 

Roku 1869 byla podle projektu architekta Josefa Niklase postavena na místě starší radnice (kasáren) nová mohutná radniční a soudní budova na čtvercovém půdorysu se sedlovými střechami, jejíž 4 trakty svírají prostorné nádvoří. Do něho vede centrální portál ze vstupní fasády. Zadní i obě boční křídla byla přejata z původní stavby a jen minimálně upravena. V zadním traktu radnice byla současně vybudována stálá scéna.

 

Velké stavební úpravy se v divadle konaly v letech 1907 a poté 1920, kdy bylo zavedeno elektrické osvětlení.  V divadelním sále v zadním traktu se hrálo až do roku 1922, kdy byla celá nádvorní část radnice přestavěna na divadlo místním stavitelem Jaromírem Kudrnou podle jeho plánů, kdy jeviště bylo přemístěno na protilehlou stranu a zřízena elevace hlediště. Byla pořízena nová opona s vedutou města od divadelního malíře Františka Ferta z Brna.

 

Do divadla se vstupovalo třemi vchody přímo ze dvora.  Jeden byl v přístavbě schodiště, které vedlo na úzký balkón se čtyřmi řadami sedadel, rozdělených středovou uličkou. Na poprsni balkónu a stropu byly vyvedeny jednoduché geometrické ornamenty. První a druhé patro byly odděleny profilovanou římsou. Hlediště mělo rozměry 16 na 8 metrů. Jeviště s rozměry 8 na 12 metrů hloubky.  

 

Od roku 1924 se zde promítaly i filmy. V roce 1936 proběhly opravy a přístavba orchestřiště o rozměrech 8 na 2,5 metrů a byl zaveden střídavý proud. Následně roku 1937 bylo rozšířeno orchestřiště, aby v něm bylo více místa pro 25 hudebníků. Další opravy byly provedeny v roce 1939 a vyměněna sedadla a pořízena nová opona, sufity, horizonty a světelný park.  

 

Spolek Tyl přešel v roce 1951 pod Osvětovou besedu a poté pod Městské kulturní středisko v Netolicích. Kino se zde přestalo promítat v roce 1987. Na počátku nového tisíciletí bylo divadlo v desolátním stavu. Oprava střechy, sociálních zařízení, topení a vymalování sálu proběhla postupně mezi lety 2010 až 2014.

Divadlo je přístupné z průjezdu. Malý jednoduchý divadelní sál bez elevace má kapacitu 100 míst v přízemí a dalších několik míst a úzkém balkonu na protilehlé stěně k jevišti. Hladké plochy stěn jsou prolamovány pouze čtvercovými svítidly.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

LIŠČÁKOVÁ, Daniela a JANOTA, Ivan. Netolice: proměny města, aneb, jak šel čas. V Netolicích: Muzeum JUDr. Otakara Kudrny, 2009. 200 s. ISBN 978-80-254-3709-4.

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích.: 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 135 – 138.

 

BLÁHA, Jiří et al. Malované opony divadel českých zemí. Vydání první. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu v Praze - NIPOS, 2010-2017. 2 svazky (411; 333 stran). ISBN 978-80-7068-238-8. Str. 42.

 

 

 

Tágy: divadelní sál, dvorní přístavek, Novorenesance, radnice, Rakousko-Uhersko, volně stojící budova

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestplusjedna=