enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Lidový dům

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1921 | otevření

historie

Členové Sociální demokracie si v roce 1919 založili Stavební družstvo se záměrem si postavit svou spolkovou budovu.  Finanční zdroje získávalo pomocí úpisu stokorunových akcií a stavební práce prováděli svépomocí jeho členové. Slavnostní otevření se konalo v roce 1921 během rozkolu v Sociální demokracii, když se z ní odštěpovala ustavující se Komunistická strana. Do ní přešlo i s tímto majetkem družstvo a stalo se jedním z center komunistického hnutí. Hrálo se zde i ochotnické divadlo a vystupoval  zde i soubor Dělnické divadlo či El-Carova parta.

 

Je to jednoduchá stavba, jejíž patrovou hlavní hmotu s mansardovou střechou obepíná rozšířené přízemní obslužné přístavby. Jednoduché fasády hlavní hmoty jsou členěny lizénami, které také tvoří na obloukovém štítu kratších průčelí ve fasádě patra geometrické motivy.  Strop sálu vevnitř byl nesen ocelovou konstrukcí s příhradovými vazníky.  V přilehlé zahradě byla restaurace s tanečním parketem.

 

Po druhé světové válce sloužily prostory jako sklad zeleniny.  V roce 1971 byl dům opraven a opět uveden do provozu.  V první polovině 80. let se místní stranické orgány rozhodly rekonstruovat budovu. Z jejich popudu v roce 1984 vznikla studie adaptace prostoru pro kulturní účely vypracovaná architekty Petrem Bendou a Janem Viktorinem, která byla o tři roky později publikovaná v časopise Architektura ČSR. Projekt počítal s úpravou objektu tak, že by se zkrátil sál a do získaného prostoru by bylo vloženo divácké zázemí a v patře prostor pro promítací kabinu a kanceláře. Do stěn sálu by byla vložena úzká galerie. V obslužných prostorech by byla  i stálá expozice z dějin dělnického hnutí.  V okolí měl být obnovena zahradní restaurace s letní scénou. Ta se ovšem neuskutečnila a dnes je objekt využíván soukromou společností k obchodním účelům. Dům byl na počátku 90. let prodán soukromíkovi, který ji od té doby využívá pro komerční účely. 

 

Dům měl významné místo v narativech komunistického režimu, který svou legitimitu zakládal na historii dělnického hnutí.

 

 

Prameny a literatura:

 

Architektura ČSR. Praha: Klub Architektů, 1945-1989. ISSN 0300-5305. 4/87. Str. 334 -335.

 

BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 9: [Vysočany]. Praha: MILPO, 1997. 174 s. Knihy o Praze. ISBN 80-86098-01-X. str. 95 – 99.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=