enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Pelcovo divadlo Rychnov nad Kněžnou

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1896 | stavba
Diadlo bylo zřízené r.1896 podle plánů místního stavitele Josefa Stauberga v dvorním stavení za budovou současně zřizovaného Národního domu
(zobrazit)28.9.1897 | otevření
Pelcovo divadlo bylo otevřeno 28. září 1897. Ku konci proslovu vyhrnula se opona druhá a obecenstvu se objevil úchvatný živý obraz, komponovaný režisérem Rudolfem Vostřebalem. Po přestávce sehrány Dva světy, hra o pěti jednáních od Jana Ladeckého.

lidé

Josef Stauberg |architekt

historie

Nejstarší zprávy o divadle se v Rychnově nad Kněžnou datují k roku 1799 v hostinci „ U labutě“. Mezi lety 1832 – 39 bylo pořádáno divadlo v hostinci „U slunce“ a poté činnost ochotníků skomírala. K dalšímu rozvoji došlo díky studentům, kteří si v roce 1848 postavili nové jeviště v hostinci „U Verflů“. Obec jim na stavbu jeviště poskytla zadarmo dříví. Hráli často Klicperu a Tyla. Z výtěžků představení časem financovali vedle příspěvků na charitu zakoupení nové opony a dekorace, které jim maloval místní malíř Vomáčka. Časem byl výnos z představení převáděn kromě financování provozu do fondu na zřízení vyššího gymnásia ve městě a na další veřejně prospěšné účely. Protože aktivity ochotníků se značně zintenzivnily, v roce 1861 se s podporou městské rady ustanovila ochotnické divadelní společnost. Ta se přesunula do hostince „ U labutě“, kde si zřídila nové dřevěné jeviště, kde hrála do roku 1870. Poté však činnost ochotníků utichla a spolek zanikl.  

 

V roce 1878 byly úřady chváleny stanovy Divadelní ochotnické jednoty Tyl, načež se konala její ustavující schůze dne 10. 2. 1879.  Ochotníci měli značné potíže s hledáním vhodného místa pro divadlo, a tak byl předložen návrh, aby byla zřízena loterie, jejíž výnos by šel na stavbu vlastního divadla. Valná schůze spolku návrh schválila, a tím si členové ustavili společný cíl svých aktivit v dlouhém časovém horizontu. Část peněz z výnosů představení nyní měla jít do fondu na divadelní budovu. Spolek pro stavbu Pelcova domu se ustavil v roce 1881. Kromě ochotníků jej podporovaly i další spolky, které pořádaly různé plesy, výlety, národní poutě a další zábavy. Od roku 1887 hráli ochotníci v novém Puchwainově sále, kde si zařídili nové jeviště nákladem 900 zlatých. Odtud se museli v roce 1896 vystěhovat a přesunuli se na krátkou dobu na jeviště Řemeslnické besedy v hostinci „ U labutě“.

 

Místní Občanská záložna se v roce 1896 rozhodla vybudovat společenské centrum nazvané Národní dům na místě předchozího Grófova hostince. Členům divadelního spolku se podařilo vyjednat se záložnou, aby do svého plánu zahrnula i záměry divadelníků a nechala na dvoře vystavět divadelní budovu se sálem. Družstvo pro vystavění divadla předalo Občanské záložně nashromážděný kapitál ve výši 26 858 korun. Plán jeviště dodal stavitel Roman Skála z Prahy. Ochotníci si také zajistili novou oponu namalovanou Salomonem svobodným pánem z Friedbergu a koupili některé dekorace od ochotnického spolku Tyl z Kostelce nad Orlicí.

Se stavbou se započalo v roce 1896 podle plánů stavitele Josefa Stauberga, který také stavební práce vedl. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. 9. 1897 hrou Dva světy od J. Ladeckého.

 

Patrová budova divadla ve dvoře Národního domu je přístupná průchodem z hlavního vchodu z Panské ulice. Novorenesanční fasáda je  v centrálním risalitu  prolomena třemi vchody chráněnými prosklenou markýzou zavěšenou na kovovém rámci. Původně byla po stranách osazena lucernami.  Její přízemí je artikulováno bosáží a římsou. V prvním patře je rytmizována okny s půlkruhovým záklenkem, která jsou v risalitu oddělena polosloupy s jónskými hlavicemi, a je završena římsou. Po levé straně hlavního průčelí se nacházel vchod do zákulisí, který byl později zastavěn.

V zádveří se nachází vestibul, na jehož levé straně jsou k dispozici šatny a k pravé straně přiléhají místnosti, které zpočátku využívala Občanská beseda. Do hlediště o rozměrech 17 na 13 metrů se vchází buď přímo z vestibulu či řadou vstupů z ochozu po levé straně sálu. Plochu pravé strany prolamuje podloubí členěné pilíři. Obě stany boční strany rytmizuje v prvním patře okna galerie nad masivní štukovou římsou evokující kladí. Naproti jevišti byl mělký balkón s 25 místy na sezení. Strop byl ozdoben štuky a jeho středu se nacházel dvanáctiramenný lustr. Sál byl koncipován jako víceúčelový, a proto se v něm nachází rovná podlaha, prostorné a četné vchody po straně hlediště. Mělo kapacitu 400 sedadel a 130 míst na stání v přízemí a 60 sedadel na balkóně. Jeviště o rozměrech 13 na 9 metrů bylo vybaveno provazištěm s 16 tahy. Po jeho pravé straně se nacházely dámské šatny, po levé pánská. Pod ním se nacházelo skladiště dekorací.

 

Vestibul a hlediště byly na počátku století vyzdobeny malířem H. Vysekalem. Ve vestibulu to byly alegorické postavy tance, hudby, domácnosti a práce vedle ornamentální dekorace.

Sochař Fr. Hergesel byl autorem alegorického vlysu ve středu portálu jeviště znázorňujícím M. Pelcla, po jehož levé straně upírá Historie zrak do dáli a po pravé Thalie s maskou. Jevištní portál byl olemován pozlacenými festony. Původní dekorace namaloval malíř Roman Skála. Původně zde existovalo petrolejové osvětlení, které bylo roku 1901 nahrazeno acetylenovým a posléze elektrickým.

 

Divadlo před nástupem komunismu patřilo Okresní spořitelně a jeviště s vybavením spolku Tyl. Poté bylo převedeno do vlastnictví Městského národního výboru, které jej poskytlo Sdruženému klubu ROH k pořádání kulturních akcí jako plesů, divadla, koncertů, tanečních, konferencí. Národní dům byl 1953 přejmenován na Dům osvěty. Mezi lety 1973 a 74 zde bylo zavedeno ústředí topení. Generální oprava probíhala mezi lety 1984 a 1988 a týkala se střech a omítek. Divadlo bylo rekonstruováno v roce 2005.

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

Památník divadla a ochotnické jednoty Tyl v Rychnově n. Kn. Rychnov nad Kněžnou: Ochotn. jednota Tyl, 1902. 112 s.

 

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 274 - 275

 

HILMERA, Jiří. Česká divadelní architektura = Czech theatre architecture. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1999. 319 s. ISBN 80-7008-087-6. s. 51.

 

Amatérské divadlo okresu Rychnov nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou: Okresní kulturní středisko, 1983.

 

ZAHRADNÍK, Zdeněk. Divadlo Podorlicka. Rychnov nad Kněžnou: Okresní kulturní středisko, 1983. 

 

 

Tágy: Národní dům, Novorenesance, víceúčelový prostor

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínustři=