enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo v radnici

Josef Sakař

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1900 | architektonická soutěž

(zobrazit)2.7.1905 | Otevření

lidé

(zobrazit)Josef Sakař |hlavní architekt

Patřil k nejúspěšnějším žákům Zítkovým a Schulzovým; architekt a organizátor pražské výstavby, znalec a ochránce historické architektury. Jeho klasicisující konzervativní styl má monumentální vznešenost a cit pro prostředí. V Praze realizoval řadu veřejných budov, které dobře reprezentují architekturu své doby.

Více divadel

Bohumil Libánský |architekt - účastník soutěže
Josef Brzák |architekt - účastník soutěže

historie

V roce 1860 získali místní ochotníci povolení si založit divadelní společnost, která se skutečně pod názvem Ochotnický spolek ustavila o dva roky později. Nejdříve hráli v hospodě U Pachmanů, poté do roku 1879 ve starém sále místní radnice. Po ukončení jeho činnosti se následně se v roce 1880 ustavil nový Spolek divadelních ochotníků, který našel své působiště v hostincích U Hájků a U bílého lva. Po roce 1883 nevyvíjel spolek aktivitu, ale ke konci století se obnovila jeho činnost.

 

Ke konci 19. stol se místní zastupitelstvo rozhodlo, že si nechají postavit novou radnici. V roce 1898 byla jmenována komise pro její výstavbu. V roce 1900 nechala vypsat architektonickou soutěž. Její stavební program určil, že se má jednat o jednopatrovou rohovou budovu s průčelím do náměstí a věží v nároží. V budově se měly nacházet místnosti pro městský úřad, které by byly odděleny průjezdem od místností pro hostinec. Měl zde být zakomponován i taneční a divadelní sál. Stavba měla být koncipována ve stylu české renesance.  Návrhy jí obeslal architekt Josef Brzák, který byl oceněn čestným uznáním, dále technická kancelář M. Hatiny a M. Křivánek s návrhem novobarokního charakteru.  První cenu ovšem získal návrh stavitelů Bohumila Libáňského, který měl být rozpracován. Z neznámých důvodů ale bylo další pokračování projektu zastaveno.

 

Avšak radní v roce 1903 oslovili architekta Josefa Sakaře, který pro ně vypracoval nový projekt s rozpočtem 120 tisíc korun bez vnitřního zařízení, který byl schválen v červenci 1903. Městská rada si vypůjčila danou částku od Zemské banky. Od roku 1903 probíhala demolice staré radnice. Hrubá stavba byla dokončena v srpnu roku 1904. Rozpočet stavby byl překročen o téměř 45 tisíc korun, takže bylo nutné si zajistit novu půjčku.  Stavba byla slavnostně otevřena 2. července 1905.

 

Patrová budova se sedlovou střechou s výrazovými prvky české novorenesance je obrácená svým hlavním průčelím do hlavního náměstí v obci.  Je horizontálně členěna do dvou hlavních pásu jednotlivých podlaží, z nichž to přízemní je artikulované průběžnou bosáží  a rytmizováno okny s půlkruhovými záklenky. Obsahuje dvě křídla, první západní bylo určené pro prostory městské správy a jižní křídlo v Palackého ulici, ve kterém se nachází divadelní sál se svým provozním zázemím. Jeho fasáda je zasazena do mírného svahu. I zde jsou uplatněny tytéž formy jako na hlavním průčelí, zde ovšem se uplatňují vysoká okna do sálu. Výsek fasády s hledištní částí je završen předsazenou stříškou s lunetami. Linii korunní římsy přesahuje hmota provaziště nad jevištěm. Z dvorní strany je k sálu přistavena třípodlažní hmota provozních místností, která není nijak artikulována.  

 

Do divadelního sálu se vstupuje vedlejším vchodem ve vstupním průčelí, které vede chodbou k šatnám, k schodišti k balkónkům a předsálí. Z něj se vstupuje třemi vchody krytými závěsy v zadní stěně sálu.  Jeho stěny jsou artikulovány rytmem obdélníkových oken v přízemí a štukových pilastrů posazených na sokl z tmavě hnědého dřevěného obložení. Na ně je posazena profilovaná kordonová římsa se zubořezem a další úzký pás, jehož lizény navazují na linie pilastrů. Na něj dosedají půlkruhové výklenky s klenáky, ve kterých jsou vyvedeny malby.

 

Tmavé obložení u paty sálu spolu s okenními závěsy a poprsní jeviště kontrastuje s bledě oranžovými plochami a horizontálními liniemi v bledě modré na horní části stěn. Pilastry jsou ozdobeny reliéfní štukovou výzdobou a jsou také osazeny svítidly. Volné plochy v rozích u jeviště zabírají malby.  V zadní stěně linie pilastrů s oblouky tvořila rámec půlkruhových balkónů s železným dekorativním zábradlím, ve kterém byly umístěny lože. Po stranách středního oblouku byly medailony s portréty Josefa Slavíka a Beneše z Hořovic.  

Na protilehlé straně má jeviště předsazenou předscénu, na kterou vede po levé straně úzké schodiště. Jeho portál je zvýrazněn vertikálně bledě modrou barvou. Vně oblouku elipsoidní výseče jsou vyvedeny bohaté štukové reliéfy. Na jeho vrchol byl pak vsazen znak v rokajovém rámci.

 

Sál využíval nejen Spolek divadelních ochotníků, ale často sloužil pro plesy a taneční zábavy. V roce 1911 bylo do sálu zavedeno elektrické osvětlení.  V roce 1937 bylo upraveno jeviště.

 

Městský národní výbor zde zřídil v roce 1950 profesionální divadelní soubor Městského oblastního divadla, který zahájil svou činnost v září 1950 inscenací her Paní mincmistrová a Zvíkovský rarášek od Ladislava Stroupežnického.  Pro jeho činnost byla zabrána dosavadní restaurace Radnice, jejíž prostory byly adaptovány pro potřeby souboru.  Další zázemí bylo zpřístupněno pro divadlo ve sklepení, kde byly dílny a sklady rekvizit a kulis. V sále byla instalována elevace.  Profesionální divadlo působilo v širším okolí Hořovic jako zájezdová scéna. V roce 1959 byla jeho činnost ukončena.  Vybavení a soubor se přesunul do kulturního domu v Příbrami.

 

Ochotnický spolek byl v padesátých letech převeden pod Závodní klub Revolučního odborového hnutí Obchodních tiskáren a poté v letech šedesátých sloučen s ostatními kluby pod Společenský klub ROH.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

KIBIC, Karel a FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010. 2 sv. ISBN 978-80-7277-438-8. Str. 23.

 

TVAROCHOVÁ, Kateřina: Divadelní spolky na Berounsku (Beroun - Žebrák - Hořovice). In: Sbk. Minulostí Berounska 1999, č. 2, 30 s. kART.

 

Radnice v Hořovicích: 100 let. Hostivice [Praha]: Baron, 2005. 29 s. ISBN 80-86914-02-X.

 

VALENTA, Jiří, ed. a ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, ed. Místopis českého amatérského divadla. Vyd. 1. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 2001-2002. 2 sv. ISBN 80-7068-144-6. Str. 252 – 253.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplussedm=