První záznamy o hraní divadla v Prachaticích se dochovaly z doby kolem roku 1819, kdy byl ochotníky využíván sál ve staré radnici. Ten roku 1832 vyhořel a poté divadelní aktivita skomírala. V roce 1869 byla postavená nová radnice a v ní v zadní části sál určený pro divadlo, který však byl následně využíván pro jiné účely, hlavně k plesům. V roce 1876 zde bylo studenty a členy hasičského sboru přistavěno provizorní jeviště. Obec věnovala dříví zdarma. Hrálo se na něm až do roku 1881. Vydatným impulsem pro vznik divadelního sálu v Prachaticích bylo ustanovení amatérského divadelního souboru. V jarních měsících roku 1881 byla podniknuta přestavba domu č. p. 2 a 3 na prachatickém náměstí. Původní záměr divadlo opravit byl na zasedání městské rady dne 31. srpna 1882 změněn na stavbu divadla nového. V listopadu roku byly 1882 malířské práce svěřeny malíři Antonínu Messnerovi a stavební práce staviteli Rudolfu Moserovi. Práce na přestavbě rychle pokračovaly a již dne 5. ledna 1883 se konalo slavnostní otevření divadla.

Původně mělo hlediště s elevací o rozměrech 12,9 na 10 metrů kapacitu 260 sedadel a 30 míst na stání a 50 sedadel s 50 místy na stání na balkóně. Jeviště o rozměrech 10 na 6,7 metrů bylo vybaveno propadlem a provazištěm. Divadlo využívali jak místní ochotníci, tak kočovné společnosti, jako například Zöllnerova nebo Čížkova společnost a další, které zde pravidelně hostovaly. Po vzniku Československa založili Češi ve městě ochotnický spolek, jehož ustavující valná hromada se konala 15. listopadu 1928 v Národním domě. První představení tohoto spolku, hra Muži nestárnou od Jana Patrného, se odehrála na jevišti městského divadla 16. ledna 1929.

Budova byla zprvu udržována stálými opravami, úpravami a menšími přístavbami, ale v pozdějších letech, zvláště za druhé světové války zchátrala tak, že hrozila zřícením. Následně prošla mezi lety 1949 až 1951 rekonstrukcí.  Byla vybavena novým schodištěm, šatnami, toaletami a vestibulem. Stropy byly renovovány. Byla přistavěna nová budova pro zázemí divadla se skladištěm, šatnami pro herce a bytem domovníka. V lednu 1952 byla opravená budova předána do užívání veřejnosti.  Náklady na rekonstrukci dosáhly výše 1 113 396 Kč.

V roce 1955 převzalo správu instituce Dům osvěty v Prachaticích. V roce 1960 se přikročilo k dalším pracem, ve kterých byly vyměněny podlahy, renovováno jeviště a instalována nová elektroinstalace. Divadlo bylo znovuotevřeno 6. července 1961. Velká rekonstrukce interiéru byla provedena v letech 1974 – 1980 (projekt SÚRPMO). Slavnostní otevření se konalo v listopadu 1981.

Poslední velká rekonstrukce proběhla mezi lety 2009 až 2010 podle návrhu architektů Lukáše Velíška, Jakuba Havla, Lukáše Burdy a Jana Oppelta z Architektonického atelieru Aleš. Rekonstrukce se exteriéru dotkla pouze okrajově, když byl zmodernizován vstup.  Řešila se hlavně modernizace budovy včetně osvětlení a ozvučení. V sále byl obnoven zakřivený balkón, jehož poprseň je osazena světelným panelem, a sál byl obložen v tmavé barvě. Znovuotevření proběhlo 17. září 2010 hrou Lásky hra osudná: The Best Of!

Vchod pro obecenstvo je z novorenesanční fasády řadového domu na historickém Velkém náměstí, z kterého vede chodba k vestibulu. V hledišti, které dostalo moderní ráz na starobylém půdorysu, byly obnoveny postranní balkony. Sál je přístupný z bočních vchodů při jevišti a jednoho v zadu vpravo. Jevištní portál je jednoduchý. Nad ním je zavěšen masivní zaoblený podhled.  Nyní má sál kapacitu 210 diváků. Do řešení podoby interiéru byl výrazně zapojen světelný design jak v přístupových komunikacích, tak v sále samotném. Poprseň balkonu je vyvedena jako součást rozptýleného osvětlení, které emituje světle modré až bílé světlo. To vytváří příjemné napětí s tmavě hnědým obkladem a světle hnědou podlahou a dodává sálu moderní vzhled.

Prameny a literatura:

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 264 -266.

BAŠTA, Antonín – SLAD, Jiří – STARÝ, Václav – ŽÁKOVÁ, Anna: Almanach z dějin ochotnického divadla v Prachaticích. Prachatice, MěKS 1983, 76 s. kART.

MAGER, Jan Antonín a HRABÁK, Vladimír. Nová radnice Prachatice = Neues Rathaus - Prachatice = New townhall Prachatice. Prachatice: Město Prachatice ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Třeboni - Státním okresním archivem Prachatice, 2005. [32] s. ISBN 80-239-8303-2.

Almanach 2 z dějin ochotnického spolku v Prachaticích - období let 1984-1996. Prachatice, Šumavský ochotnický spolek a Kulturní a informační služby města 1996. 36 s.

Tágy: Novorenesance, řadový dům, divadelní sál

Autor: Jan Purkert