enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Těšínské divadlo Český Těšín

Jaroslav Černohorský, Zdeněk Vávra

alias Těšínské divadlo v Českém Těšíně (1950 - 1991)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1.5.1961 | otevření

lidé

Zdeněk Vávra |hlavní architekt
Jan Bauch |malíř, sochař
Josef Kiszka |interiérový architekt

historie

Poté, co bylo území Těšína rozděleno mezi Polsko a Československo po krátké válce v roce 1920, zůstala většina významných veřejných budov v polské části včetně secesního divadla postaveného atelierem Fellner a Helmer v roce 1910. V meziválečném období se v české části divadlo nijak výrazně nerozvíjelo.  Po druhé světové válce bylo založeno místními ochotníky profesionální Divadlo těšínského Slezska, které uvedlo již 6. října Noc na Karlštejně od J. Vrchlického v restauraci Na střelnici. Zanedlouho získalo do užívání sál hotelu Piast, který však nebyl vhodně uzpůsoben divadelnímu provozu. Divadlo také působilo jako zájezdová scéna pro širší okolí regionu. V roce 1949 se provozovatelem divadla stal místní Městský národní výbor.

 

Návrh nového kulturního domu byl vypracován v SÚRPMO architekty Zdeňkem Vávrou a Jaroslavem Černohorským. Konstrukčně byla budova navržena jako železobetonový skelet s výplňovým zdivem. Návrh stavby byl schválen příslušnými orgány v srpnu 1957. Některé části vnitřní výzdoby navrhl malíř a sochař Jan Bauch jako například obraz Apolóna. Následnou realizaci prováděl podnik Pozemní stavby Opava. Vybavení vnitřního zařízení bylo svěřeno národnímu podniku Interiér, závod Ostrava. Celkové náklady dosáhly částky 8 milionů 730 tisíc Kč. Dokončená budova byla slavnostně otevřena 1. května 1961.

 

Volně stojící patrová budova divadla má střídmý výraz, který kontrastuje s předchozím desetiletím architektonického vývoje, kdy se značná část podobných projektů snažila evokovat monumentální dojem. Objekt se skládá ze dvou křídel. Každé z nich je v exteriéru formováno podle svého účelu. Divadelní část se rozkládá v linii za vstupním risalitem hlavního průčelí. Zahrnuje hmotu sálu, který je obklopen provozními a komunikačními prostory. Na jejím protilehlém konci převyšuje hmota provaziště horizontální linii střechy. Křídlo budovy věnované osvětě zaujímá podlouhlou část vstupního průčelí napravo od vchodu. Vedle knihovny byly do této části umístěny klubovny a další společenské prostory. Podobně i její protilehlý konec je převýšen stříbřitou kupolí observatoře. Fasády jsou rytmizovány rytmem pilastrů vysokého řádu s vnitřním travertinovým obkladem, které svírají okna. Nároží jsou zvýrazněna plochami s hnědým obkladem a s vertikálními pásy s luxfery.

 

Hlavní vstupní risalit se žulovým schodištěm evokuje horizontální dojem posílený pásem čtyř prosklených sdružených dveří hlavního vstupu.  Vysoký foyer se otevírá prosklenou patrovou stěnou v prvním patře složenou z dekorativní skladby oken různé velikosti.  Obě patra pohledově rozděluje pás dekorativních záhybů zábradlí balkónu nad vstupem. Prvky hlavní fasády jsou zasazeny do pláště budovy z keramického obkladu.  V zádveří se nachází hlavní vestibul se šatnami. Z něho je přístupný ochoz po obou stranách sálu. Do jeho pravého konce u vstupu do sálu byl vložen bufet.  

 

Divadelní sál s 14 řadami sedadel pro 248 a zadním balkónem se 129 sedadly pro celkem 377 diváků je obložen hnědým dřevěným obkladem. Jeho zastropení bylo řešeno jako železobetonová rámová konstrukce. Pod ní je zavěšen akustický strop z keramidových podhledů. Jevištní portál je jednoduchý zasazený do tmavé stěny s úzkou forbínou. Jeviště disponuje provazištěm a vestavěnou točnou. Po jeho pravé straně byl umístěn sklad kulisárny a vzadu a levé straně chodba, ze které jsou přístupné šatny a další zázemí. Do portálového otvoru byly původně po stranách umístěny zvuková a světelná kabina. Strop provaziště je tvořen svařovanými ocelovými vazníky. Zřizovatelem divadla se v roce 1989 stal Okresní úřad v Karviné.

 

 

 

 

Zdroje a literatura:

 

STRAKOŠ, Martin. Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století: základní kameny společnosti. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2012. 159 s. ISBN 978-80-85034-68-4. Str. 137 – 142.

 

GROBELNÝ, Andělín, ed. a ČEPELÁK, Bohumil, ed. Český Těšín 50 let městem: studie a materiály k minulosti a výstavbě města. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1973. 436 s., [32] s. fot. příl.

 

MISAŘ, Ivan, ed. a WANIA, Joanna, ed. 70 let Těšínského divadla. V Českém Těšíně: Těšínské divadlo, [2015]. 115 stran. ISBN 978-80-270-0130-9.

 

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. Str. 495 – 498.

 

Architektura ČSR. Praha: Klub Architektů, 1945-1989. ISSN 0300-5305. XVI/1957, s.189.

 

Československý architekt: čtrnáctideník architektů. Praha: Panorama, 1955-1990. ISSN 0009-0697. Roč. VII. č. 24. 9.12.1961. Str. 4.

 

Tágy: Dům kultury, Komunistické Československo

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třimínusjedna=