enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kulturní dům Crystal

Jiří Suchomel

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)X.12.1990 | Otevření

lidé

Jiří Suchomel |hlavní architekt
Josef Franc |architekt
Karel Novotný |architekt
Václav Alda |architekt
Ivo Rozsypal |sochař

historie

Budovu  Kulturního  domu navrhl architekt Jiří Suchomel v letech 1975 – 77.  Tvar hmot budovy kopíruje terénní val, jehož vyšší část je tvořena barokní zahradou bývalého augustiniánského kláštera, která plynule přechází v terasy na střechách obou částí protnutých centrálním schodištěm. Výškový rozdíl mezi touto plochou a údolní nivou Ploučnice je zaplněn moderní monumentální architekturou, rytmizovanou skleněnými obdélníky.

 

Zatímco tedy při pohledu od těchto zahrad se horizont rozlévá do šíře a moderní architektura je nepřítomná, opak platí pro pohled z jihu, kde moderní tvář solárních panelů ze skla tvoří význačný pohledový předěl ve tvaru terénu. Šikmá fasáda orientovaná na jih se sklonem 60 stupňů je součástí teplovzdušného systému vytápění, ve kterém mohlo teplo z těchto panelů být použito přímo nebo bylo akumulováno v zásobnících v podzemí.  

 

První verze projektu byla nesena ideou, že by stavba měla tvarem připomínat barokní opevnění. Jako celek byl projekt inspirován společenským centrem v Derby (James Stirling, 1970) a projektem muzea v Mostě (Emil Přikryl).  Na uměleckém řešení interiérů se také podíleli Jiří Sopko a malíř Ivo Rozsypal, který zhotovil abstraktní skleněné plastiky ve vestibulu. Realizace projektu proběhla v letech 1984 – 90 a byla provázena průtahy, zapříčiněnými jak náročností na dodávku materiálu a nestandardních řešení, tak komplikacemi organizačními, které tehdejší diskurs pojednával jako dodavatelsko-odběratelské vztahy. Vedle toho mělo město potíže financovat ze svých zdrojů tak rozsáhlý projekt. Slavnostní otevření proběhlo v prosinci 1990.

 

Plášť stavby je tvořen ze skleněných desek, obkladů a dlažby z leštěné žuly a travertinového obkladu na každé z jedné ze dvou dvoupodlažních masivních hmot spojených schodištěm do zahrad, které tvoří zářez do hmoty budovy. Dvě části hmoty budovy pokryté skleněnými panely jsou odděleny otevřeným schodištěm, které propojuje klášterní zahradu s parkovištěm před kulturním domem. Levá polovina budovy obsahuje velký a menší společenský sál s foyerem, knihovnou, restaurací, kavárnou. Pravá strana obsahuje víceúčelový sál pro divadelní představení, koncerty. Nachází se v něm i klubovna, fotoateliér, výtvarný ateliéru, administrativa, sídlo redakce deníku Českolipský nástup, kanceláře městské odborové rady, čtyři služební byty a další.  Velký sál má rovnou parketovou podlahu, se kterou barevně ladí hnědé obkladové desky na stěnách, které jsou zhruba od výše dvou metrů skosené. Po obvodu sálu se rozpíná ochoz pro světelnou techniku. Tmavý strop sálu přetínají dvě odhalené kovové konstrukce pro zavěšování světelné techniky a třetí tvoří vrchní část portálového zrcadla. Sál je kromě divadla využíván také pro celou řadu kulturních a společenských akcí.

 

 

Prameny a literatura:


BERAN, Lukáš a ŠVÁCHA, Rostislav, ed. Sial. Vyd. 1. Olomouc: Arbor vitae, 2010. 381 s. ISBN 978-80-87164-41-9.

 

MASÁK, Miroslav, ed. Architekti SIAL. Praha: KANT, 2008. 227 s. ISBN 978-80-86970-79-0.

 

VRBOVÁ, Hana. Město na postupu. Československý architekt: čtrnáctideník architektů. Praha: Panorama, 1955-1990. ISSN 0009-0697. září 1981.  81/19. roč. 27.

 

 

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestmínusjedna=