enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Stálá divadelní scéna Klatovy

Hanuš Hladík

alias Západočeské divadlo Klatovy (1959- 1963), Krajské zájezdové divadlo Klatovy (1956- 1959)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)18.9.1920 | otevření
Slavnostní otevření proběhlo v sobotu 18. září 1920 představením Smetanovy „Hubičky“.
(zobrazit)1968 | rekonstrukce 1968 - 1970

lidé

Hanuš Hladík |hlavní architekt
B. Holmann |stavitel
(zobrazit)Robert Holzer |malíř

Malíř dekorací a krajinář. V letech 1875–80 byl zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekoračních malířů Brioschiho, Burghardta a Kautského a  navštěvoval při tom akademii. Poté odešel do Paříže, přijal místo dekoračního malíře divadla na Vídeňce, odkud byl r. 1883 povolán do Prahy do ND, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.  Pro ND zhotovil řadu dekorací, jež vynikaly svěžestí koloritu. Na konci života se věnoval malbě krajin: ,,Ze seče u Prostějova´´, ,,Studie buků´´. Jeho dekorace jsou pozdně romantické. Na scéně se snažil ukazovat českou krajinu a venkov a kombinoval starší dekorace s novými kulisami s prvky z dané lokality. Pro čáslavské ochotníky namaloval dekoraci ke hře Cornelius Voss (7. dubna 1889), ke hře Dora (20. dubna 1890), Její pastorkyni do druhého jednání - tzv. ,,selskou vesnici´´ a pro hru Ženichové (28. září 1895) kulisu ,,hrad´´.

 

In:  Tvrdíková, Lada: Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita,  Brno 2007

Více divadel

historie

Klatovech hráli divadlo žáci latinského gymnázia vedeného jesuity již v raném novověku. Sál využívaný pro divadlo byl po roce 1721 ve třetím poschodí jezuitské školy.  Poté, co byl jezuitský řád zrušen, zde sídlili dragouni a budova se stala školou.  V roce 1818 ji koupilo právovárečné měšťanstvo.  Ke konci 18. století do města zajížděly německé divadelní společnosti.   Působili zde také  ochotníci, kteří si v roce 1819 založili svou divadelní společnost. Zažádali si o povolení provozovat divadlo v přední části sálu na radnici. Gubernium povolilo mladíkům z vážených rodin 6 představení, která musela být předtím uvedena ve Stavovském divadle.  Ochotníci si tam zařídili prostor s 3 dekoracemi, avšak zanedlouho se společnost rozpadla.

 

Další žádost o zřízení divadelní společnosti byla předložena až v roce 1842. Gubernium ji schválilo v srpnu téhož roku a úřad podkomořího schválil, aby pro nové divadlo věnovala obec dříví a další stavební materiál.  Mělo se nacházet v bývalé jezuitské škole v síni v přízemí, která tehdy sloužila jako skladiště. Tam se nacházelo 88 míst na sezení, rozdělených do dvou kategorií, lepší za 20 krejcarů a druhá za 15 krejcarů  a další místa na stání za 6 krejcarů  byla po stranách sálu a vzadu pod galerií. Galerie byla podpírána dřevěnými  sloupy nad hlavním vchodem do sálu.  Opona byla tvořena městským znakem, který byl podpírán heraldickými štítonoši, lvem a gryfem. Jeviště  zabíralo celou šíři sálu a mělo mírný sklon k jevišti. Za ním se síň do dvora sloužila jako šatny a nutné zázemí.  Slavnostní otevření nového sálu proběhlo 15. října 1842 hrou Banditenbraut od T. Körnera a  Die respektable Gesellschaft od August von Kotzebue.  Zisk z představení  byl věnován místní opatrovně. Ochotnická společnost  na konci téhož desetiletí přestala vyvíjet aktivitu. Její divadelní vybavení převzala obec a sál v dalších desetiletích sloužil kočujícím divadelním společnostem až do roku 1889, kdy bylo divadlo uzavřeno.  Právováreční měšťané začali sál využívat pro jiné účely.

 

V roce 1894 se ustanovil ochotnický spolek Tyl, který využíval různé sály v hostincích U Růže, U slunce, v Besedě a dalších. Avšak k plné realizaci divadelních aktivit, které diváci odměňovali vzrůstající oblibou, zabraňoval nedostatek vhodného prostoru. Již v roce 1887 proběhla první sbírka a od té doby byla z některých představení odváděna část jejich výnosu.  Vedle dalších darů byly do místních hospod umístěny pokladničky a v roce 1912 schválila městská rada, aby město každoročně do fondu přispívalo. Avšak tyto zdroje nebyly dostatečné, a proto aktivní zastánci začali pracovat v roce 1914 na vytvoření Družstva pro stavbu divadla. To by ve spolupráci s městem vybudovalo kulturní stánek, který by hostil nejen ochotnické divadlo, ale i biograf, koncerty, akademie či přednášky.  22. června byl schválen přípravným výborem návrh spolkových stanov.  Dalšímu vývoji zabránilo vypuknutí první světové války. Ustavující valná hromada spolku se nakonec konala 3. prosince 1918. Došla k závěru, že ekonomické poměry neumožňují stavbu velkého divadla a zároveň, že kulturní centrum městu citelně chybí. Proto se usneslo, aby byla vystavěna budova na stavební parcele nedaleko náměstí, kde 10. června 1918 vyhořely masné krámy. Sloužila by jako přednáškový a koncertní sál s biografem, který by zvýšil příjmy divadelního fondu. Byla by vybavena i jevištěm do té doby, než by bylo postaveno velké divadlo. Návrhy spolku schválilo městské zastupitelstvo 30. prosince  1918. Zvláštní výbor družstva posoudil došlé črty návrhů nové budovy, které městu předložili stavitel B. Duchoň, arch.  Beneš, arch. Janovský a ing. H. Hladík.  Vybrán byl projekt Hanuše Hladíka, který následně vypracoval i podrobné plány.

 

Obecní zastupitelstvo schválilo 30. května  1919 plán na stavbu, jejíž provedení svěřilo firmě B. Hollmann pod stavebním dozorem H. Hladíka. Zároveň schválilo půjčku u městské spořitelny, která měla být přednostně hrazena z provozních zisků budovy.  Stavba byla zahájena 12. června  1919, v následujícím roce byla dokončena a  16. září  1920 zkolaudována. Náklady byly vyčísleny na částku téměř 650 tisíc Kč,  ale v závěru dosáhly částky 2,25 mil. korun.  Slavností otevření budovy se odehrálo 18. září 1920 slavností s proslovem starosty Ladislava Nováka a poté představením Hubičky od Bedřicha Smetany.

 

Podlouhlá pozdně secesní stavba se nachází v historickém centru města nedaleko hlavního náměstí na mírně se svažujícím terénu. Hlavní fasáda se vchodem je trojosá a 14,5 m široká a dominuje jí vstupní risalit, jehož plochu prolamuje podlouhlá soustava oken zakončenou mírně ustupujícím štítem, ve kterém byl znak s girlandami. Tyto elementy byly vyvedeny ve stylu geometrické secese.  Vysoká okna nad markýzou ve zvýšeném prvním patře či prostupující dvě patra byl prvek charakteristický i mezi jinými pro pozdní díla atelieru Helmer a Fellmer například divadlo v Jablonci nad Nisou, koncertní síň v Ravensburgu, divadla v Černovicích na dnešní Ukrajině, Kecskemétu, divadla Komedie v Budapešti, Clui, Fürthu, Temešváru, Berndorfu či Toruňi.  Vedlejší fasáda je 40 m dlouhá a je rovnoběžná s orientací sálu.  Nízké přízemí je v ní mírně zapuštěno ve svažujícím se terénu.

 

Hlavní vchod vede do vestibulu, odkud vedou po stranách široká schodiště do foyeru.  Z něj se vchází do sálu dvěma dveřmi a přes schodiště i do ochozu v prvním patře. Odtud byly přístupné  balkón i s jeho lóžemi. Stropní konstrukce a konstrukce balkonu byly provedeny ze železobetonu, osvětlení bylo jak elektrické tak plynové s ústředním topením dodaným firmou Němec z Prahy. Sál byl vybaven orchestřištěm a železnou oponou  a 666 sedadly. Původní jevištní portál byl zasazen do profilovaného portálu se segmentovým obloukem a nesl ve svém středu reliéf. Opona a dekorace byly namalovány podle návrhu K. Štapfera. Budova byla vybavena ústředím topením a byla i elektrifikována.

 

Budova se stala centrem nejen divadelního života,  ale našly zde útočiště i další spolky jako pěvěcký soubor, komorní hudební tělesa.  Promítaly se zde i  filmy a zajížděly jsem  profesionální herecké soubory.  Nakrátko zde působilo v roce 1947 Pošumavské divadlo. Profesionální divadelní soubor Západočeské zájezdové divadlo Klatovy byl zde ustaven Krajským národním výborem Plzeň v roce 1956, avšak následně byl v roce 1963 zrušen. V srpnu 1963 okresní  národní výbor zde zřídil Stálou divadelní scénu.

 

Sama budova byla rekonstruována mezi lety 1967 až 1970, kdy bylo renovováno jevištní a technické vybavení, upravovaly se šatny a vyměnila se sedadla v sále.  Bylo rozšířeno jeviště do divadelní ulice, což umožnilo lehčí nakládání kulis a rekvizit pro zájezdová představení.  Při této rekonstrukci byly odstraněny štukové ozdobné prvky na fasádě. Okna na vedlejší fasádě byla zazděna a jejich plocha se včlenila do mírně vpadlých dlouhých vertikálních polí.  Okenní výklenek středního risalitu vstupní fasády byl osazen jednoduchou kovovou mříží. Nejpozději nyní byly odstraněny z balkónu lože.  Jevištní portál byl zjednodušen na pravoúhlý otvor zdůrazněný pouze úzkou tmavou linií. Nad jeho středem je vyveden bronzový reliéf s abstraktními motivy. Celkové náklady dosáhly 4,5 mil. korun. Rekonstruované divadlo bylo znovuotevřeno v roce 1971.

 

V polovině 80. let byl renovován vstupní vestibul,  pokladna a foyery.  Interiéry byly osazeny dřevěnými reliéfy of Jaroslava Rejthara. V 90. letech 20.stol. byly vyměněny rozvody a proběhla rekonstrukce kotelny, aniž by byl přerušen divadelní provoz v sezóně. Následovaly další menší renovace včetně jevištní techniky.

 

 

Prameny a literatura:

POUZA, Ludvík: První hrou byla Smetanova opera Hubička. Klatovský deník, 12. 2. 2010.

 

HOSTAŠ, Karel a ZUNA, Bohumil. K historii divadla v Klatovech. Klatovy: Závod tiskařský a nakladatelský, 1921. 32 s. dostupné online.

 

POUZA, Ludvík: Klatovy bývaly častou zastávkou kočujících divadel. Klatovský deník, 5. 2. 2010.

 

KOUBA, Jan: Ochotnické divadlo. Historie místního ochotnického divadelního souboru v l. 1845-1994. Klatovský deník 19. 2. 1994.

 

POUZA, Ludvík: Klatovy bývaly častou zastávkou kočujících divadel. Klatovský deník, 5. 2. 2010.

 

SÝKOROVÁ, Lenka a kol. Klatovy. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 591 s., [16] s. barev. obr. příl. Dějiny českých, moravských a slezských měst. ISBN 978-80-7422-018-0.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třiplustři=