enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo v nové radnici

Jiří Fichtner

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1865 | stavba
Stavba probíhala od roku 1865 podle návrhu architektů Josefa Niklase a Jiřího Fichtnera, jejíž součástí byl i dvoupodlažní sál. Slavnostní otevření nové radnice a gymnázia proběhlo 4. října 1868.
(zobrazit)18.4.1870 | otevření
Divadelní spolek Kolár při této příležitosti sehrál veselohru Prach do očí a jednoaktovkou On nežárlí.
(zobrazit)1904 | uzavření

lidé

Jiří Fichtner |hlavní architekt

historie

Kolem roku 1840 si nechal Václav Telscher v sále hostince U zlatého věnce na náměstí postavit na své náklady ze dřeva jeviště, kde následně němečtí ochotníci, většinou úředníci magistrátu, sehráli dvě divadelní představení. Sál s jevištěm pak čas od času sloužil hostujícím souborům. Byl čtvercového půdorysu se dvěma vysoko vyzdviženými okny do dvora a byl tak špatně osvětlen přirozeným světlem. Hlediště bylo rovné s dřevěnými lavicemi, osvětlované několikaramennými svícny na stěnách s podlouhlými zrcadly. Část zdejšího divadelního vybavení v hostinci odkoupili čeští ochotníci a část jim byla věnována. K tomu si nechali namalovat oponu nazvanou Příchod Čechů. Následně založili spolek Družstvo divadelních ochotníků, který zde sehrál 8. dubna 1843 své první představení Žižkův meč od V. K. Klicpery. Jeviště bylo v padesátých letech také sporadicky využíváno divadelní společností F. Zollnera. Při požáru města 28. května 1859 bylo jeviště i jeho vybavení zničeno.

 

Po odmlce v padesátých letech se začala formovat nová generace ochotníků, která si podala v listopadu roku 1860 k magistrátu žádost o povolení osmi divadelních představení. Po jejím schválení uspořádali ochotníci sbírku mezi měšťany, aby si mohli v hostinci U zlatého věnce opět vybavit jeviště. Svou činnost zahájili představením Duch času 26. prosince 1860, jehož výnos byl věnován městské nemocnici. Později se přesunuli do hostince U modrého hroznu, kde vydrželi až do roku 1868, kdy se vrátili nakrátko zpět do hostince U zlatého věnce. Spolek se tento rok přejmenoval na spolek Kolár.

 

Městu přestala v polovině 19. století kapacitně vyhovovat prostory starší radnice ze 16. století a od roku 1863 probíhaly přípravy a jednání o budoucí podobě nové stavby.  Nakonec byla umístěna do míst, kde stávala stará škola a další stavby. Trojkřídlá budova radnice školy a osmiboké vodárenské věže s ochozem a rovnou střechou byla postavena podle projektu J. Fichtnera a J. Gruse v novorománském stylu. Základní kámen stavby byl položen 20. října 1865. Stavební náklady dosáhly výše 117 673 zlatých.  Dokončená budova byla otevřena 4. října 1868 slavnostním vysvěcením. Obsahovala prostory pro městský úřad se zasedací síní pro zastupitelstvo, spořitelnu, gymnázium a dívčí školu. Blízko centrální věže se nacházel sál prostupující prvním a druhým patrem, který měl sloužit shromážděním, přednáškám apod.

 

Na základě iniciativy několika příznivců divadla se ustavil výbor měšťanů, jehož cílem bylo v tomto sále zřídit městské divadlo.  Spolek pro zřízení městského divadla byl založen na ustavující valné hromadě 22. 3. 1870 poté, co místodržitelství schválilo jeho stanovy.  Jejich záměr byl mezi měšťany akceptován a po úpravě sálu na divadlo díky financím z dobrovolných sbírek v něm spolek Kolár uspořádal 18. dubna 1870 zahajovací představení Prach do očí a On nežárlí od Al. Elxa.  

 

Jediný vchod do sálu byl přístupný ze schodiště věže skrze dvoje dveře.  V parteru se nacházelo 136 sedadel a 2 lože na každé straně přiléhající k orchestřišti a jevišti. Po stranách parteru pod galerií byla zvýšená sedadla kolmo ke směru pohledu. Za nimi se ještě nacházela místa na stání. Později bylo množství míst na sezení rozšířeno na 256 se 400 místy na stání.  

 

Do galerie podkovitého půdorysu podpírané sedmi štíhlými sloupy s hlavicemi vedly v obou rozích parteru točitá schodiště. Na galerii byly dřevěné lavice, za nimiž byly k dispozici další místa na stání. Na galerii bylo 58 míst se čtyřmi lóžemi se stejným umístěním jako ty v parteru. Křížení překladů na stropě vytvářelo půdorysný čtverec, na jehož vnitřní straně se opakovaly kruhové ornamenty z poprsni galerie, nad nimiž byl vyveden zubořez. Jeho půdorysnou linii následovala část poprsně galerie blíže jevišti před svým zaoblením.

 

Jeviště bylo vybaveno provazištěm, ke kterému vedly dřevěné schody. Po levé straně jeviště se ukládaly dekorace. Po pravé straně jeviště se rozkládala místnost pro ukládání nábytku. Vchod do šaten za jevištěm byl tvořen dvoukřídlými plechovými dveřmi. Navazující pánská šatna byla přepažena poloviční příčkou, na které byl obraz J. K. Tyla. Na pravé straně byl stůl s rekvizitami a u zdi skříně s garderobou spolku. Ve výklenku pánské šatny byl pisoár a vedle něho vchod do šatny dámské. Dámská šatna byla podlouhlá s východem na druhé straně do školy.

 

Následně bylo v létě téhož roku rozšířeno jeviště, a tím se získalo něco prostoru vzadu a orchestřiště se posunulo více do hlediště. Spolek pro zřízení městského divadla ukončil svou činnost 19. 3. 1872 a správu divadla převzalo město. Ochotnický spolek Kolár měl sál vyhrazen od září do února, ve zbývajícím čas byl pronajímán i kočovným společnostem. Vedle toho se zde konaly další veřejná shromáždění a slavnosti, měl zde sídlo i pěvecký sbor Boleslav.

 

Na počátku 20. století se s plnou silou projevily důsledky toho, že divadelní sál nebyl v původních plánech budovy zamýšlen. Díky tomu nebylo k dispozici dostatečné množství únikových cest v případě požáru, právě kvůli přístupnosti pouze skrze jediné schodiště ve věži. V případě požáru a následné paniky by byla oběti na životech téměř jisté. Jako protipožární opatření se používala namočená houně k dispozici na malém zábradlí u dřevených schodů na jevišti, u které stál člen dobrovolných hasičů, připravený v případě požáru ihned zasáhnout. Později také byly upraveny dveře, aby se otevíraly směrem ven a v hledišti a na chodbách byla zavěšená ochranná světla. Vedle přístupu z věže existovaly i dveře v dámské šatně, které vedly do dívčí školy, a dveře do zasedací síně radnice, které byly za normálních okolností zamčené, ale bylo je možné v případě evakuace použít. I když divadlo přestalo vyhovovat bezpečnostním předpisům, po několik let dostávalo výjimku, neboť pro město by představovaly náklady na rekonstrukci značnou finanční zátěž.  

 

Poté, co úředníci politického úřadu (okresního hejtmanství) se dozvěděli zprávu o požáru  v Irokézském divadle v Chicagu, kde zahynulo v prosinci 1903 přes 600 osob, zakázali zde v únoru roku 1904 jakýkoli divadelní provoz kvůli obavám o bezpečnost diváků. Za této situace zvažovalo vedení města dvě základní možnosti, jak na tuto situaci reagovat. Prvním byla úprava stávajícího prostoru, kde by například jako jedno z opatření k vylepšení bezpečnostní situace bylo vybudování venkovního železného schodiště jak do dvora, tak i do Gymnasiální ulice. Druhou možností byla stavba nové divadelní budovy, ke které město následně skutečně přikročilo. Nová reprezentativní budova podle projektu Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera se otevřela veřejnosti v roce 1909.  Prostory bývalého divadla byly během nové rekonstrukce využity částečně pro učebny dívčí školy a částečně pro rozšíření síně obecního zastupitelstva.

 

 

 

 

Prameny a literatura:

 

KAČMÁČEK, Dominik. Dějiny ochotnického divadla v královském městě Mladé Boleslavi vydané na paměť 50 letého jubilea 1843-1893. Mladá Boleslav: Nákladem spolku „Kolár“, 1893. 79 s. Dostupné z: http://kramerius4.mlp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:EC73CD10-34E9-11DE-9BE5-0030487BE43A

 

BAREŠ, František, ed. et al. Mladá Boleslav ve službách doby a pokroku. V Ml. Boleslavi: Města král. Ml. Boleslavě, 1912. 41 stran.

 

BENEŠ, Luděk et al. Městské divadlo Mladá Boleslav 1909-1999. Vyd. 1. Mladá Boleslav: Městské divadlo, 1999. 119 s. ISBN 80-238-4158-0.

 

KUNA, Z. Stotřicet let dramatického odboru Kolár DK ROH AZNP. Mladá Boleslav 1993. M Mladá Boleslav.

 

SPLÍDEK, A.: Památník divadelního spolku Kolár v Mladé Boleslavi vydaný u příležitosti 75 let trvání. Mladá Boleslav 1918.

 

STREJČEK, Ferdinand: Devadesát let českých ochotníků v Mladé Boleslavi. 1843–1933. Mladá Boleslav, Kolár 1933.

 

STREJČEK, Ferdinand. Jak se probouzela Mladá Boleslav. V Mladé Boleslavi: Rud. Kudrna, [1930]. 227 s.

 

KROMPE, Ferdinand, ed. Album král. města Mladé Boleslavě. [Mladá Boleslav]: F. Krompe, [1905]. [6] s., [22] l. obr. příl. Dostupné online.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusdva=