enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadelní sál radnice

Václav Karažej

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1862 | stavba 1862 - 1865

(zobrazit)2.2.1865 | otevření

(zobrazit)1886 | rekonstrukce

(zobrazit)1913 | rekonstrukce

lidé

Václav Karažej |hlavní architekt
Bohumil Waigant |architekt
Karel Maixner |malíř

historie

První zmínky o divadelních aktivitách v Hořicích sahají až do 80. let 18. století.  Čeští ochotníci z řad studentů si zde v roce 1828 založili divadelní společnost a uvedli se prvním veřejným představením Hradní duch od J. N. Štěpánka v sále na radnici. Následující rok přestěhovali své jeviště do Pelikánovského domu. Po nějaké době aktivita divadelníků utichala a kolem roku 1840 se vytratila úplně. K plnému oživení došlo roku 1858, kdy byl založen spolek Pelikánova jednota divadelních ochotníků v Hořicích.  Hráli nejprve v  hostinci u Zámečníků č.p. 236 a poté v Kuncově domě č.p. 39. V roce 1862 se přestěhovali do opuštěné Šulcovy továrny a v roce 1865 našli své stálé působiště v domě Tomáškových čp. 341.  Ten byl postaven mezi lety 1862 až 1865 podle návrhu stavitele Václava Karažeje na místě starší zástavby, která podlehla  požáru, jež  zachvátil 14. července 1859 několik domů v dnešní Komenského ulici.

 

Jedná se o honosnou třípodlažní nárožní budovu v novorenesančním stylu, která přiléhá k budově radnice na náměstí J. z Poděbrad. Její exteriér je bohatě zdoben.  Její přízemí je vyvedeno z kamene a je artikulováno bosáží a rytmizováno okny a portály s půlkruhovými záklenky.  Hořejší dvě podlažní rytmizují nárožní bosáže a pilastry vysokého řádu  s kompozitními hlavicemi vyznačené vystupující štukovou linií. Okna zde mají výrazné pravoúhle zalamované frontony a masivní parapety s kamennou výplní. Na pilastry dosedá úzká římsa a na ni pás s oválnými otvory, které jsou sevřeny krátkými lizénami, které jsou osazeny soškami klečících atlantů. Průčelí jsou završena profilovanou římsou.

 

Budova sloužila jako hotel a nájemní byty a byla také vybavena sálem pravoúhlého půdorysu. Ten se nacházel v jižní časti budovy v přízemí. Měl rovnou podlahu a v patře osm lóží na dřevěných trámech. Lóže na pravé straně směrem k jevišti přístupné z šatny nad jevištěm si vyhradili majitelé a herci.  Točité schodiště z jeviště vedlo do pánské šatny nad jevištěm, jehož část byla využívána jako skladiště rekvizit.  V jevišti byly k dispozici dva východy: jeden na pavlač a druhý do Jungmanovy ulice. Oponu s vedutou Hořic zhotovil malíř Karel Maixner.  Ochotníci si v roce 1865 zde zřídili vlastními náklady za tisíc zlatých jeviště a 2. února téhož roku zde sehráli své první představení Slepý mládenec.

 

Během  Prusko-rakouské války zde byl na krátké období zřízen lazaret. Původní majitelé se dostali o dvacet let později do exekuce a v roce 1885 tuto budovu koupila v dražbě obec za 36 180 zlatých. Nechala zde provozovat nadále hotel a pro své účely nechala dům mezi lety 1885 a 1886 rekonstruovat podle plánů architekta Bohuslava Moravce, což se dotklo i podoby sálu. Postranní lóže byly odstraněny a v zadní části hlediště byla umístěna galerie se dvěma vchody z prvního patra. Sál byl vybaven novou prkennou podlahou. Stěny byly pokryty do výše jednoho a půl metru dřevěným ostěním, nad ním pak byly vyvedeny ornamenty.  Stop byl ozdoben 4 poli s malbami, které znázorňovaly slávověnce, bohyně zpěvu a hudby, básnictví a lásku. Ze stropu byly do místnosti spuštěny dva osmiramenné lustry na řetízcích, které umožňovaly úpravu jejich výšky v prostoru navíjením na válec nad stropem. Jevištní portál byl posunut o tři čtvrtě metru do sálu a měl zkosené bohatě dekorované strany v malovaných rámcích. Zabíral téměř celou šíři stěny, nad ním byl vyveden městský a zemský znak sevřený dvěma podélnými poli s girlandami. Byla přistavěna nová herecká šatna nad lednicí, která byla vybudována pro potřeby hostince.  Vytápění sálu zajišťovala přenosná kamna. Přitom také si ochotníci rozšířili jeviště a nechali jej vybavit za částku 2 124 zlatých, které získali pomocí prodeje losů. Nyní disponovalo šesti propadlišti. Dveře na pavlač byly zazděny. Sál byl znovuotevřen 10. ledna 1886 slavnostní akademií.

 

Na počátku 20. století se objevily v sále stavební problémy jako trhliny ve zdi a padající omítka. 8. února 1910 v něm vypukl požár. Další rekonstrukcí sál prošel mezi lety 1910 až 1913 podle projektu architekta Františka Blažka z roku 1906. Architektonickou výzdobu sálu navrhl architekt  Bohumil Waigant.  Ta jej podstatně proměnila a vtiskla mu secesní ráz, který se zachoval do dnešních dní. Do budovy bylo zavedeno elektrické osvětlení a ústřední topení. Stavební práce prováděla místní firma Josef Bušek.  

 

Sál má dnes plochou podlahu a obepíná jej ze tří stran odstupňovaný balkon z betonu. Jeho poprsí zdobí obklad z obdélníků s geometrickými motivy. Plochy stěn jsou rozčleněny vystupujícími ornamentálními pásy, z nichž jeden podbíhá pod linii balkónu. Jejich prostřednictví je výrazně členěn i strop do polí různých velikostí, z nichž některé jsou osazeny svítidly ve štukovém ostění a na jiných jsou vyvedeny geometrické motivy či zůstávají nezdobeny.  Několik těchto pásů přiléhá k jevišti, kde svírají podlouhlé reliéfy, stejně jako na zbývajících plochách stěny jevištního portálu. Podobně je i zvýrazněn jevištní otvor s půlkruhovou klenbou.  Divadelní zázemí bylo vybaveno moderní technikou a bylo zřízeno provaziště. Zároveň zde bylo instalováno zařízení na promítání filmů.

 

Druhý divadelní spolek Národní beseda Havlíček se ustavil 27. listopadu 1897 a působil v Dělnickém domě. Později se přejmenovala na Červenobílou scénu a v roce 1940 na Tylovo divadlo. V roce 1948 se tento spolek sloučil s Jednotou do Jednoty divadelních ochotníků J. K. Tyl, která působí ve městě dodnes. Sál fungoval i jako městský biograf sál mezi lety 1913 až 1972.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

TOMÍČKOVÁ, Oldřiška. Hořice odedávna dodneška: putování dějinami města slovem a obrazem. Hořice: Město Hořice, 2008. 319 s. ISBN 978-80-254-3464-2. Str. 199 – 204.

 

Ochotnické divadlo v Hořicích.  In: Národopisný sborník okresu Hořického. Hořice: Nákladem redakčního komitétu, 1895. 423 s., [3] složené l. obr. příl., [2] složené l. příl. Str. 309 – 315. Dostupné online.

 

Ve službách Thalie: České divadlo ochotnické: Soubor dokladových statí. Díl II. V Liberci: Vydavatelství V. Talík, 1946. 367 s. Str. 191 – 192.

 

VALENTA, Jiří, ed. a ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, ed. Místopis českého amatérského divadla. Vyd. 1. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 2001-2002. 2 sv. ISBN 80-7068-144-6. Str. 248 – 249.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětplusčtyři=