enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Aréna Na hradbách

Josef Niklas

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1869 | otevření

(zobrazit)1876 | uzavření

lidé

(zobrazit)Josef Niklas |hlavní architekt

Architekt českého historismu. V letech 1835–36 student Karla Wiesenfelda na pražské polytechnice, poté praktikoval u Heinricha J. Frenzela v Praze a Leopolda Mayera ve Vídni. Vykonal studijní cesty po Německu, Francii a Itálii. Po návratu se usadil jako adjunkt architektonického rýsování v Praze. V roce 1849 se stal asistentem Bernharda Gruebera na pražské polytechnice, v roce 1850 jmenován učitelem kreslení a stavitelství pozemního na c. k. reálce v Praze. V roce 1860 se přihlásil k habilitaci z praktické stavební výuky na technice v Praze, roku 1864 dostal profesuru na katedře pozemního stavitelství pražské polytechniky pro českou řeč. Roku 1869 převzal katedru na nově oddělené české části polytechniky, kde setrval až do své smrti (v letech 1873–74 tu byl rektorem). Spolu s F. X. Šandou vydal knihu Joendlovo poučení o stavitelství pozemním (1862) a Slohy stavitelské od nejstarších dob až na dobu nynější (1865). Autor řady církevních novogotických i novorenesančních městských staveb v Čechách. Vedle účasti na přestavbě Stavovského divadla realizoval dřevěné Novoměstské divadlo (1858) a Švandovu arénu na Pštrosce (1869), zúčastnil se soutěže na Národní divadlo (1866) a v l. 1868–1869 vypracoval projekt německého divadla v Plzni.

Více divadel

historie

V polovině 19. století byla ještě pražská města obestavěna pásem hradeb. Avšak opevnění svému strategickému účelu již nesloužilo a nebylo ani obsazeno vojenskou posádkou. Na některých místech byl na vnitřní straně hradeb nasypán svah, který záhy pokryla zeleň. V části hradeb také vznikly sady. Tehdejší obyvatelé je tak začali obsazovat svou živností a vyrostly zde i kavárny. Současně se také staly výletní destinací pražanů, kteří se zde i mohli kochat výhledem na město. Z opevnění vybíhaly pravidelně prostorné bašty a jednu z nich nad Koňskou branou na místě pozdější budovy Národního musea si vyhlédlo Družstvo českého zemského divadla, aby si zde postavili letní arénu.  Tam by soubor Českého zemského divadla mohl hrát místo svého obvyklého působení v Novoměstském divadle, kde musel být placen vysoký nájem.  

 

Družstvo si podalo žádost k c. k. ministerstvu války ve Vídni jako majiteli prostoru. To povolení vydalo pod podmínkou, že v případě bourání hradeb bude muset být odstraněna i aréna. Následně 29. dubna 1869 souhlasila se stavbou i obec.  Divadelní aréna tak mohla být postavena podle plánů Josefa Niklase za celkovou sumu 40 750 zlatých. Byla slavnostně otevřena 17. července 1869 představením hry Mravenci od Josefa Jiřího Kolára.

 

Jednalo se o dřevěnou budovu na zděné podezdívce se čtyřmi věžemi v každém rohu, na nichž plály červenobílé prapory, když se v divadle daný den hrálo. Až do svého zbourání tvořila výraznou dominantu tehdejšího Václavského náměstí. Stavba neměla kromě galerie střechu, vevnitř pravoúhlé dispozice se nacházelo hlediště na půdoryse podkovy. To disponovalo 218 sedadly v parteru, dalšími 120 v lóžích, 129 na tribuně a 127 na první galerii. Podlahu parteru tvořil písek. Vedle těchto 594 sedadel se sem vešlo dalších několik set stojících diváků. Mezi jevištěm a hledištěm bylo zapuštěno orchestřiště, které od jeviště odděloval pás zeleně. Opona s motivem Hradčan s medailony českých spisovatelů v girlandách a dekorace byly dílem malíře J. Macourka. Hrací prostor o rozměrech 19 na šířku a 30 metrů na délku byl částečně nekrytý do hloubky 5 kulis. Částečně jej chránilo vysoké provaziště s trojúhelníkovým štítem. Aréna se používala k představením přes den, takže zde nebylo žádné osvětlení.

 

Ještě v roce 1869 byla schválena přístavba kuchyně pro zahradní restauraci, která k divadlu přiléhala. Městské opevnění se začalo bourat v roce 1874, takže bylo nutné hledat pro divadlo náhradní umístění. Poslední představení zde se v něm konalo 3. října 1875. Následně bylo rozebráno a transportováno na Vinohrady, kde bylo opět smontováno jako Národní aréna, která tam stála až do roku 1881.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

ŠORMOVÁ, Eva et al. Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, xvi, 615 p. ISBN 80-700-8107-4. s. 404—411.

 

HILMERA, Jiří. Česká divadelní architektura = Czech theatre architecture. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1999. 319 s. ISBN 80-7008-087-6. Str. 31.

 

JAVORIN, Alfred. Pražské arény: lidová divadla pražská v minulém století. 1. vyd. Praha: Orbis, 1958. 340, [5] s. Pragensia. Str. 122 – 128.

 

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětmínusjedna=