Počátky organizované divadelní činnosti ve Vyškově jsou spjaty se založením čtenářsko-pěvěckého spolku Haná v roce 1863. Jeho stanovy byly schváleny příslušnými politickými orgány monarchie v březnu následujícího roku. V roce 1865 bylo založeno Družstvo přátel divadla, které se v rámci spolku začalo postupem času rozvíjet. Začalo působit na malém jevišti v hostinci U zlatého orla. Ten stál vedle radniční budovy a disponoval úzkým sálem v prvním poschodí dvorního traktu. Jednalo se o místnost s řadou oken zaklenutou oblouky a s podlahou z červených cihel. Za jednoduchým jevištěm se nacházely malé šatny. Sál byl přístupný z pavlače a chodby. Sál a další přilehlé místnosti sloužily spolku do roku 1886. Od roku 1870 fungovali ochotníci jako samostatný divadelní odbor spolku Haná.

Výstavba kulturního centra ve Vyškově je spojena s peněžním ústavem Kontribučenská záložna, který se rozhodl v roce 1884 postavit reprezentativní prostory pro svou rozvíjející se činnost na místě domu č.p. 17 na dnešním Masarykově náměstí.  Dokončená budova byla slavnostně otevřena 5. 7. 1886. 

Jednalo se o čtyřpodlažní budovu v novorenesančním stylu. Její přízemí je zvýrazněno bosáží, jednotlivá patra jsou oddělena římsami. Každé patro je visuálně méně masivní a s menší ornamentalitou  směrem vzhůru. V přízemí jsou okna i vchody zaklenuty polokruhovým obloukem s klenáky. V prvním patře jsou okna zasazena do edikul s trojúhelníkovým štítem, pilastry s jónskými hlavicemi a balustrádou. Masivní korunní římsa je zdobena širokým zubořezem. K ní přiléhá v zadní části směrem od náměstí o poslední patro menší budova Besedního domu. Její fasáda v ulici Jana Šoupala je navíc formována pětiosým risalitem, jehož okna posazená na balustrádu jsou v patře sevřena zdvojenými pilastry s jónskými hlavicemi. Na mezipatrové římse se zubořezem je v centru vyveden nápis „Besední dům“. Okna vrchního patra svírají hladké zdvojené pilíře a jsou okrášlena nadokenními reliéfy.

Záložna se stala mecenášem místní kultury. V rozsáhlé budově se mimo samotnou banku nacházely prostory pro činnost Sokola, spolku Haná a dalších orgánů. Pro zdejší aktivity sloužil víceúčelový sál, který mohl hostit vedle divadla i koncerty, plesy či schůze. Jeho provoz zajišťoval divadelní spolek Haná, který zde od roku 1886 sídlil.  Jeho členové také přispěli dary na zajištění výbavy sálu s jevištěm a spolkové finance byly zajištěny nejen příjmem ze vstupného z divadelních her, ale také z různých pronájmů sálu.  

Jedná se o patrový sál s ochozem posazeným po stranách na bohatě zdobených krakorcích. Sál jako víceúčelový má rovnou podlahu. Je rytmizován v obou patrech pilastry, které v přízemí na jedné straně svírají okna, na straně druhé vchody a štukové edikuly. Podobně i v patře prvním to jsou okna a bílé štukové plochy. Spolu s geometrickou výzdobou stropu jsou tak zdi členěny do množství geometrických ploch, v nichž se střídají bílá a světle žlutá. Poprseň balkonu naznačuje štukovou atiku s ornamentálními vzorci uprostřed. V protější stěně od jeviště se nachází široký vchod. Původní strop byl vyzdoben alegoriemi  Adolfa Liebschera. Portál jeviště je bohatě zdoben štukovými motivy. V jeho kladí je vyveden nápis „Ve svornosti síla, v síle vítězství“ s lyrou a s florálními motivy veprostřed. Původní oponu zhotovil Robert Holzer.

V roce 1906 bylo do sálu zavedeno plynové osvětlení, které bylo v roce 1925 nahrazeno osvětlením elektrickým. V roce 1936 prošla budova rekonstrukcí. V průběhu osvobozování v roce 1945 byla budova poničena bombardováním. Následně byl strop sálu renovován podle architekta Neumanna a sochaře L. Kubíčka z Brna. Do sálu byl také umístěn alegorický obraz malíře Svatopluka Součka.

V roce 1948 byly místní spolky jako dělnický spolek Jaroslav či Spolek katolických tovaryšů rozpuštěny  a sjednoceny do Osvětového sdružení Haná, který se v  roce 1952 stal součástí Závodního výboru ROH při Okresní spořitelně a záložně ve Vyškově.  Samotná budova Besedního domu se stala majetkem Okresního národního výboru. V roce 1954 se Osvětové sdružení Haná transformovalo do Divadla Haná a bylo administrativně podřazeno pod Dům osvěty.  V roce 1957 pak bylo až do roku 1969 podřazeno pod Sdružený závodní  klub Sandrik.  Po sametové revoluci se prostory staly součástí Městského kulturního střediska.

Prameny a literatura:

BERAN, Karel, ed. Padesát let městské spořitelny ve Vyškově na Moravě: 1882-1932. Ve Vyškově: nákl. vlast., 1932. 85 - [IV] s.

STRNAD, J. 1889. Dějiny čten.-zpěv. spolku „Haná“ ve Vyškově od roku 1864 – Vyškov 1889. Dostupné z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/view/uuid:b6caf560-6c64-11e2-bb2a-005056827e51?page=uuid:d17c4ea8d6375c0c65877148c0757d0c

DOBIÁŠ, Metoděj - HAVELKA, Miloš – KUPKA - Jan: 100 let Hané. Pamětní publikace k historii nejstaršího kulturního spolku ve Vyškově 1864-1964. Red. Jan Kupka. Vyškov, Sdružený závodní klub 1964. 32 s., foto.

MIKULKA, Radek. Vyškov. 1. Vyd. Praha: Paseka, 2009. Zmizelá Morava. ISBN 978-80-

7185-978-9. s. 64.

Autor: Jan Purkert