V šedesátých letech 19. století se v Novém Bydžově hrálo divadlo v hostincích U modrého lva a  U Kupců a později v zasedací síni radnice. Ačkoliv místní ochotnický spolek v 70. letech zanikl, divadlo provozovaly i další spolky jako Občanská či Řemeslnická beseda.

Neorenesanční budova hostince s tanečním sálem byla původně postavena stavitelem Aloisem Turkem roku 1888 jako restaurace a taneční sál Na kopečku.  Budova byla opravdu zasazena do malého kopce, kde na západní straně přiléhá k budově místní školy. Tanečního sálu se také používalo pro divadelní představení.   Roku 1904 se majitelem budovy stala obec a nechala v sále zřídit stálé jeviště.  Byl v něm jevištní otvor s malou předscénou zasazený do dekorativního štukového ostění. Dispozičně však sál divadlu nevyhovoval ani takto, a proto se uvažovalo je jeho přestavbě. Následující rok byl obnoven ochotnický spolek.

Z roku 1905 pochází také návrh na rekonstrukci budovy od Jana Vejrycha v secesním duchu. Ten navrhl rozšíření západního křídla a novou vstupní frontu ze severu s markýzou zasazenou do parku. Tam by se nacházela obslužné prostory jako vestibul se šatnami a hlediště s jevištěm by se nacházelo ve starší části budovy na místě původního sálu. Projekt nakonec nedošel realizace.  V roce 1915 se zde začaly promítat filmy. Spolek ochotnických divadelníku se v roce 1918 přejmenoval na Spolek divadelních ochotníků Jirásek.

Mezi lety 1923 až 1924 byla budova přestavěna na divadlo podle plánů architekta Oldřicha Lišky z Hradce Králové. Vedle adaptace divadelního sálu bylo upraveno severní vstupní průčelí, kde byla k dosavadní novorenesanční fasádě přistavěna terasa s balustrádovým zábradlím podpíraná jedenácti sloupy. Mezi dvěma z nich byl nalevo od čtvrtého umístěn hlavní vchod. Za nevelkým zádveřím se nacházel vestibul, z něhož vedly přímo tři vchody s dvoukřídlými dveřmi do hlediště. Hlediště s elevací o rozměrech 23,2 na 11 metrů mělo celkovou kapacitu 530 míst, z čehož bylo 300 sedadel v parteru, 56 v lóžích a 109 na balkoně.  Ramena balkónu vystupovaly do poloviny hlediště a byla čtvrtkruhově zakončena. V jeho poprsni s vystupujícími profily ke středu byl vyveden dekorativní pás s  art deco motivy. V zadní části balkónu byl dekorativní překlad podpíraný dvěma štíhlými pilíři, na které v přízemí pohledově navazovaly dva širší. Sál byl osvětlován čtyřmi lustry.  Mezi jevištěm a hlediště bylo úzké zapuštěné orchestřiště. Jeviště o rozměrech 14,7 na 9,65 metrů bylo vybaveno dvěma propadly a 8 tahy.  Náklady dosáhly částky 100 000 Kč.  Dostavěné divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. října 1924 představením Tylova Strakonického dudáka.

Ochotnický spolek si roku 1924 opět změnil název na Divadelní jednota Jirásek.  Do prostranství před hlavním vchodem byla v roce 1933 zasazena socha A. Jiráska od K. Samohrda. V roce 1931 proběhly úpravy jeviště a poté další opravy v roce 1948. V roce 1960 Jiráskovo divadlo prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Prostor dosavadního orchestřiště byl rekonstruován na forbínu, na kterou vedou z hlediště schody.

Další rekonstrukce byla zahájena v roce 1986, ale na čas byly práce zastaveny a byla dokončena až na počátku nového tisíciletí. V hlavní vstupní fasádě, která stylově odkazuje na řadovou architekturu, byla přistavěná předsunutá vstupní část na sedmi pilířích, z nichž centrální čtyři tvoří risalit se třemi vchody s dvoukřídlými dveřmi a probíhají do prvního patra, v jehož závěru podpírají jednoduché kladí s atikou. Fasáda se slabě růžovou barvou je rytmizována naznačenými šambránami v barvě bílé, které tvoří také rámec menších oken přitisknutých u centrálního risalitu. Liškova přístavba z roku 1924 tak byla dozděna a rozšířena. Po levé straně pak navazuje původní ustupující novorenesanční restaurační křídlo v přízemí s pásovou bosáží. K přístavbě vede krátké předsunuté schodiště po celé jeho délce. Nad ním je pohledově bílou barvou naznačena silná římsa, která v centrálním risalitu nese nápis „Jiráskovo divadlo“.

Dodnes zachovaného průčelí do ulice V. K. Klicpery v okrových odstínech je zasazeno do svahu. Jeho vnější členění odpovídá vnitřní dispozici, kdy převýšená jevištní část mírně vystupuje vlevo z fasády a stejně tak i restaurační křídlo napojené na ustupující střední část hlediště. Do středu hledištní části byl při rekonstrukci v prvním patře umístěn vchod, ke kterému vedou po každé straně ramena schodiště na násypu se zábradlím. Tato fasáda je rytmizována slepými okny se šambránami na konzolkách a klenákem ve štuku v prvním  a se střídavě segmentovými nebo trojúhelníkovými frontony a triglyfy v patře druhém. Bohatě profilovaná korunová římsa je ozdobena zubořezem. První patro je zkrášleno pásovou bosáží. Nejvyšší patro má hladkou fasádu. Fasáda jeviště je v druhém patře plochá a ve třetím patře jsou linkou naznačena čtyři okna, z nichž to nejvíc nalevo je využito pro větrací zařízení.  Celá hmota budovy je zakončena valbovou střechou.

V sále byly odstraněny některé dekorativní prvky, jednak se to týká maleb na stropě, jednak dekorace na poprsni balkónu. Na ramenech balkónu jsou dřevěné přepážky naznačující tři lože po každé straně.  V jeho zadní části byla postavena zvuková a světelná kabina.Sál je osvětlován šesti lustry hroznového tvaru.  14. února 2003 bylo divadlo po sedmnácti letech znovu slavnostně otevřeno. V divadle nepůsobí žádný profesionální soubor, ale využívají jej ochotnici či slouží promítání filmů.

Prameny a literatura:

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích. I. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 140 -143.

Slavnostní list, vydaný k otevření městského divadla Jiráskova v Novém Bydžově v neděli 12. října 1924. Nový Bydžov: Divadelní jednota Jirásek, 1924. 20 s.

JOROVA, Sylva. Jiráskovo divadlo, Novobydžovský zpravodaj 39 (3) 2012 03, s. 7.

PROKOP, Jaroslav. Nový Bydžov v proměnách staletí. Nový Bydžov: [Městský úřad v Novém Bydžově], 2005. 293 s. ISBN 80-239-6020-2.

Tágy: První republika

Autor: Jan Purkert